Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Veřejná statistika herní postavy

V následujícím přehledu jsou dostupné všechny veřejně přístupné informace o dané postavě - její rasa, odkaz na její charakterník a plný text jejího příběhu. Vše za předpokladu, že jsou tato data známá, tj. hráč této postavy data vložil do systému.

Cannaba


Rasa

Člověk

-> Charakterník

obrázek postavy

Příběh

Cannaba:

"Tak začni," řekla dívka a podstrčila na řeřavé uhlíky malé kolečko z jemně tepaného kovu se sušenými bylinkami. "Tak jo, ale mohla by jsi mi to odpočítat? Jako víš nevím ještě..." nejistě na bylinkářku mladík pohlédl. "Vůbec se nemáš čeho bát," dobrácky uklidňovala dívka. "Ale pozor, už se to pálí. Rychle!" popostrčila jej směrem k ohni a mladík se naklonil. "Tři, dva, jedna - dobré chutnání" Mladík nasál z plných plic omamný kouř z bylin, jenž se už nyní rozlézal po celé komůrce. "Nic necítím" nechal se mladík slyšet. "Dej tomu čas. Začátek je pomalý. Ještě si přivoň." Mladík uposlechl a znova z plných plic nasál dým a opřel se o stěnu. Komůrka nebyla nijak valně vyzdobena. Jeden stůl, postel a skříň. Krom šatů byla přímo narvaná různými balíčky, z nichž jeden se právě začal přepalovat na skomírajícím ohni. Dívka se prohnula a odněkud vylovil dva klacíky, jimiž plátek kovu umně sebrala z uhlíků a odložila na kámen vedle. Koukla na mladíka, který opřený o zeď poulil oči a začal se mírně usmívat se zastřeným pohledem. Její vlastní koutky se posunuly směrem k uším. Vždycky měla radost, když někomu pomohla prožít jeho sny. Vždyť o nic nejde. Bylinky jsou příroda, není to nic proti bohu, jak ten hlupák z kostela tvrdí. "Snad to tady už vyjde..." prohodila sama k sobě bezmyšlenkovitě. Její mysl se neustále vracela k nepříjemným zážitkům, z minulé vesnice. Promnula si zlatou minci v ruce, jenž od mladíka získala. "Alespoň si trochu nahradím ztrátu" pomyslela si. Odchod z vesnice v horách byl překotný a nečekaný. Ale udělala dobře. Bůh ví, co by jí ti lidé zfanatizovaní úplatným knězem udělali. Dívka necítila zášť. Ne. Jen zármutek. Znovu pohlédla na mladíka, jenž se usmíval a vrátil jí pohled. "Nemáš něco k snědku? Mám hlad. Zaplatím ti," pokývla. Hlad byl běžný. Sáhla do skříně a z vaku vytáhla nějaké ovoce a maso. Položila to i s kouskem chleba na talíř. Spolu s korbelem vody vše postavila vedle chlapce. "Děkuji, krásná panno," zasmál se ještě více. Dívka zrudla a raději spěšně opustila místnost. Nechtěla opakovat zážitek s knězem, jehož neukojený chtíč byl příčinou jejích problémů ve vesnici. Zavřela za sebou dveře a koukla z oka. Nebe bylo potemnělé, měsíc nezářil. Ne dnes. Těžké mraky věštily déšť. Zde v Andoru nic neobvyklého. Otočila hlavu směrem k zavřeným dveřím a zaposlouchala se. Ne ne, ten chlapík bude v rauši ještě nějakou dobu. Má dost času provést svůj plán. Opatrně odsunula skříň a z výklenku za ní vytáhla vak s věcmi. Převlékla se do tmavých šatů a k opasku připnula dlouhou dýku. Do váčku na opasku svázala nějaké obvazy a paklíče. Láskyplně na ně pohlédla a přejela je pohledem. Koutky jí opět šly pozdravit uši. "Zaplatí mi, co mi dluží, ani o tom nebude vědět". Na záda si nasadila malou torničku se smotaným lanem a kotvou. Vyklouzla opatrně ze dveří a ztratila se ve tmě.
"Svist, svist" byla jediná postřehnutelná věc, která by prozradila dívčinu přítomnost když ve skrytu stínu sousedního domu roztočila lano s kotvičkou a vyhodila jej do výšky. Nebyla rozhodně řádným nováčkem. Trénink na tom tajném cvičišti za hospodou ve stokách Andoru ji pomohl zdokonalit schopnosti a bylinky, které sebou nosívala na úplatky místo peněz se vždycky hodily. Vždyť to byly právě ony, kdo jí pomohly k té přezdívce v rámci cechu "stínařů", Cannaba. Dlouho si zvykala, ale nakonec ji přijala a byla za ni celkem ráda. Vlastně ji vystihuje... Zatřepala hlavou a vrátila se z myšlenek k realitě. Kovář ji podvedl a nezaplatil, co měl. Nevadí. Vybere si to.
Kotvička s drobným cinknutím dopadla na střechu. Zkušeným škubem prověřila pevnost úchopu a chvíli vyčkala, zda někdo její počin nezaslechl. Žádný zvuk se neozval tak se pomalu vyšplhala do horního patra budovy. Umně se přehoupla na balkon a přitiskla se ke zdi. "Je to bohatý parchant a přesto neváhá porušit slib a nezaplatit bylinkářce, hlupák," pomyslela si. "Vezmu si, co je mé," opět se začala soustředit. Nožem hravě otevřela vnitřní západku a pomaličku posunula vrzající okno. Z dílny v přízemí se ozýval hluk kladiva narážejícího na kov. Měla štěstí. Dokonce víc, než čekala. Kovář žil sám a učně neměl, takže pracoval. Nejen, že ji nepřekvapí, ale ještě výheň pod schody mírně osvítila pokoj. Nebyl velký, ale zařízen byl přepychově. Kovář byl asi dobrým obchodníkem. "Tohle mi nikdy moc nešlo. Jsem moc dobrosrdečná a takhle to pak dopadá," pomyslela si. Její botky byly upravené, jak jí to ukázali ve stokách, a tak nedělala skoro žádný hluk, ale přesto byla opatrná a pohybovala se po špičkách. V mžiku se dostala k protější stěně, kde stála skříň. Byla zamčená, ale to taky nebyl problém. Zaklekla a chvíli se zaposlouchala. Kladivo rytmicky dopadalo na kovadlinu. To je dobré, žádná změna nenastala. Obratně z opasku vyndala šperhák a za malou chvíli se zas koutky jejích úst setkaly s ušima. "Ale, ale copak to tu je" špitla si sama pro sebe. Ucítila známou vůni svých bylin. Opatrně zašátrala v polici a nahmatala co hledala. Rozbalený balíček bylin... "No, dnešní večer si moc neužiješ, příteli," obratně sbalila váček a přidala jeden ze tří měšců plných mincí, pak jí ale do očí praštily červené láhve stojící úplně dole. Jantarové pivo. "Buch, buch, buch" ozývalo se z dílny. Rychle sbalila do torny i jednu ze tří lahví. Dala si pozor aby torna necinkala. Vytáhla z ní váček a vložila jej do skříně na místo svých bylin. Skříň zase zamkla a vrátila se k oknu. Byla asi v půli pokoje, když tu si uvědomila, že ono rytmické buch, buch ustalo. Zaposlouchala se a zaslechla kroky. Bylo na čase se vypoklonkovat ven. Proklouzla oknem a přivřela jej za sebou. Na balkóně se rozhlédla, ale pokud to dokázala odhadnout nikde nikdo nebyl. A tak se vyhoupla ven a po laně vyšplhala na střechu, kde se pohodlně usadila a čekala smotávajíce své lano zpět do torny.
Opravdu, netrvalo to dlouho a lomoz velkého a těžkého muže se rozléhal v horním patře pod ní. Přesně podle svého zvyku, vyšel kovář po chvíli na balkon. Slyšela ho stát pod sebou jen pár metrů. Drobné světélko prozrazovalo, že si i dnes připálí svou zdobenou dýmku. Dívka zatajila dech a čekala. "Sakra, co to je," pronesl hlubokým hlasem unaveně kovář. "Smrdí to jako stoka." "Ano, smrdí to jako stoka, protože přesně tam jsem ten mech a bobky z krys sebrala, ty tupoune," dusila v sobě Cannaba smích. "No, co to je s tím tabákem. Včera to bylo v pohodě." vztekal se kovář. Chvíli ještě bafal drcené krysí exkrementy a sušený mech za čerstva mocně vymáchaný v gulášovce tekoucí ve stokách Andoru. Pak naštvaně za sebou práskl dveřmi a dívka věděla, že divadlo skončilo. Zadostiučinění bylo o to větší, že si dívka plně uvědomovala nemožnost odstranit ten zápach z dřeva zdobené dýmky. Cesta domů byla rychlá. Sešplhala pomocí lana z konstrukce domu dolů a nechala se pohltit temnotou města. když za ní zapadly vlastní dveře, zjistila, že mladík je už pryč a na talíři se válí pár mincí. Převlékla se, přihodila polínko do vyhasínajícího ohně. Byla spokojená. Padouch dostal, co si zasloužil a dnes večer si opravdu užije. Na stolek vedle křesla postavila zbytek jídla a červenou láhev Jantarového piva. Aaach ta slast...

Pokud si přejete vstoupit do soukromé sekce, v níž můžete editovat příběh své postavy, charakterník, nebo provádět další úkony, zadejte prosím své přihlašovací údaje. Dávejte pozor na velikost písmen, systém je rozlišuje.

Pokud si přejete pouze prohlížet veřejně přístupné informace ostatních postav, vyplňte prosím jméno postavy, kterou si přejete prohlížet, do formuláře vpravo.

zamecek
Soukromá sekce
Login:
Heslo:
Veřejná sekce
nebo Jméno postavy:

Valid CSS Valid HTML 4.01 Transitional 

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist