Tady se objevují novinky související přímo se samotnou hrou. Najdete zde nové královské zprávy a vyhlášky, informace o probíhajících questech, informace o turnajích a zápisy do Andarijské kroniky. Víte, jak odkazovat na novinky?
Súsedi andorští,
činí mi fakt velkú radost, že stavitelé z hradu nakúkli do bejvalejch územnich plánů Havantu a podle nich nám vystavěli šest krásnejch malejch chmelnic. Díky jim moc, skvělý to stavaři!
Chmelnice sú k pronájmu za 90 stříbrných na den. Majitelům hospod ale nájem snížim. Sůčasně bych rád nabýd 3 chmelnice k vodkupu andorskejm cechům a 1 další přednostně imerskejm súsedům, pokavaď maj zájem. To aby těch piveček bylo hezky po různu. S andorskejma cechama sem už mluvil, přednostně si chmelnici zamluvili Post Mortem, Legáti Cruentas a i pan Hrášek z Řemeslníků vypadal zaujatě.
Kdo si chce chmelnicu kúpit, cena jedný je 1100 zlatých, 11 tisíc hlíny a 15 lopat.
Zbývající dvě chmelnice ponechám trvale v pronájmu i pro vobyčejný lidi. I pro ně platí, že majitelé hospod maj přednost.
Tak jo, vobčani, kdo chce vodkúpit, domluvme setkání a spácháme řádný cedulky!
Brýtro, súsedi,
rád by som Vám voznámil důležitů novínů – Andor má vod ninější noci druhýho Herolda, mladýho Vel´xunyrra z cechu Renor Rah d´Har´oloth. Bude stát mezi andorskými vobčany a nenechavejma rukama vychytralejch hejsků, stejně jako lovit všemožný potvory, co by nás mohli chtějt sežrat. Nebo roztrhat.
Hlavně přeju novýmu Heroldovi, aby po každý šichtě nacházel bezpečnú a jistú cestu domů, kde si dá zaslúžený škopek a pohodlnou postel. Pokavaď můžete, vycházejte prosím jemu i mladými Helionovi vstříc – Heroldi chrání město a město na voplátku chrání je.
Město Andor jsme na konci roboty my, súsedi, na to nezapomínejme. Tak si k tý kýtě dejte vobčas i ňáký to vovoce, kvůli trávení a dobrý moči, nebo tak.
Hlavně ve zdraví, súsedi – hlavně ve zdraví!
v první řadě chci poděkovat voličům, že mi umožnili usednout do křesla starosty našeho krásného města. Nechci ale zapomenout na nikoho a chci ujistit všechny občany Thyrisu, že jsem připraven hájit zájmy našeho města i každého občana.
Jak jsem proklamoval během své kandidatury,chci naplnit slib a vytvořit z Thyrisu centrum kultury - proto jsem oslovil mistry ve svých řemeslech, kteří ihned začali plnit své úkoly. A proto je mi milou ctí oznámit, že v Thyrisu jsem nechal postavit buduvu, která zase o kousek výš pozvedne kulturu našeho města!Zatím, ale více nebudu prozrazovat, abych Vám nezkazil překvapení, než bude ona budova hotova.
Ve své funkci se chci obklopit schopnými lidmi, proto je mi další milou ctí představit Vám nového zmocněnce pro kulturu v Thyrisu, pana Diviše! Přijal jsem jej do služeb města, aby mi pomohl naplňovat vizi kulturního centra Andarie. Ve spolupráci s panem Divišem již připravujeme turnaj, který bude vyhlášen v brzké době.
Doufám, že město Thyris, naši Perlu jihu čeká zářná budoucnost, na které se budeme moci všichni podílet!
Z vůle starosty Amundsena II. Ama, a z fuknce městem propůjčené, sepsal vlatní rukou zmocněnec pro kulturu Diviš.
upozorňuji všechny, že zákaz boje s draky a jejich lovu vydaný mou osobou 22.11. roku 19 je stále v platnosti a platí do odvolání, a to v plném znění. Kdo nerozumí, oč se jedná, nechť vyhledá původní vyhlášku.
Pokusíme se ke všem známým dračím slujím umístit i varovné cedule.
Upozorňuji, že porušení tohoto zákazu bude posuzováno a trestáno nanejvýš přísně!
a pardón, že zas votravuju – vemu to stručně, ať vás furt nezdržuju vod pití:
Dnes sa za mnú stavil Herold Lagruel a nepřál si dál vykonávat heroldský povinnosti. Jeho rezignacú som přijal, a tímto bych rád vyjádřil velký dík za jeho vobětavou službu. Bránil andorský vobčany proti zlejm silám z venčí i těm, kerý se líhnou v lidskejch srdcích. Díky, pane Lagrueli, a ať se vám daří!
Súčasně som urychlil výběr nových Heroldů a vo večerních hodinách si voblík uniformu mladej Helion Mort, páže cejsařskýho Rytíře. Helionovi přeju klidnou ruku a votevřenou mysl, když bude štítem stojícícím mezi námi a vohněm i tmou. Drž se, chlape!
Co nejrychleji zkusim najit druhýho Herolda. Jednu nabídku sem už vučinil, čekám na vodpověď. Mám nahradního kandidáta pro případ vodmítnutí, a pokud by se chtěl ucházet někdo další, hoďte mi dopis. Pokecame nad točeným.
Tož tak, súsedi – vopatrujte se, po ránu dávejte frťana na dobrý trávení a sdílejte ho i s vostatníma!
Susedi andorsti,
mám tu pro vás dvoje noviny – prve, ňák se nám tu vojbevil šikovnej prevít, co vykrad několik pronájmů. Se sůdcem sma to ňáko začali řešit, vozvěte se mu, pokavď ste požkození.
S tím súvisí, že sam se rozhod patrolovat město. Pokavaď uvidim, že někde dochazí pronájem a hrozilo by vykradeni, prodluzim to vo tři dny.
(Pokud má tajemnica Evnženie kvokala správně, je to kolem 70 až 75 hodin. Vona ne dycky kvoká zřetelně.)
Súčasně necham majiteli vzkaz, aby peníze za ty třej dny s ňákým tím děkovným kusem svejtku nechal v poštovní schránce. Pokud sa nestane, pronájem zapečetím, majetek vyklidím, vuschovám, a následně uvolním pronájem novýmu zájemci.
A taky prosím súsedy z domu číslo 6 vu hradu, aby sa mi vozvali.
Nakonec ta druhá novina – vzhledem k vúternímu nájezdu hadů a podpalovačů a vepřů dostala naša poliska zabrat. Abych ňák ulehčil vobnově po tý škodě, vodpustil sem dnes pronájmy všech stavajících polí na tři dny. To abyste to mohli dát do pucu.
Nu, súsedi, musíme si pomáhat, ináč to nejde. Držte sa a keby něco, nechte zvitek nebo mňa odchyťte.
„Dobrý večer vespolek,“ pozdravil mužský hlas. Opatrně přistoupil k omšelému stolku. Seděla u něj středně vysoká žena s havraními vlasy, která znuděně přejížděla ukazováčkem po hrdle sklenky naplněné pálenkou. Pro tmu v místnosti byla sotva vidět, za což vděčila i svému černému ošacení. Jí samotné neušel pozdrav cizince. „Ty nejsi zdejší, co?“ zeptala se s posměškem v hlase. Muž se usadil naproti ní na rozvrzanou stoličku a kývnutím hlavy potvrdil ženiny domněnky. „A co tadyhle pohledáváš?“ vyptávala se. „Hledám někoho na špinavou práci.“ „To většinou každej, když už vleze do týdle díry. Vo co jde?“ „Vy tady dole,“ koukl po tmavé místnosti a nepatrně rozhodil rukama, „máte přehled o tom, kdo sedí na křeslech?“ „Jo, bez toho by se tady dole žilo docela na nic,“ utrousila kysele. Smočila prst v pálence a olízla si ho.
Rozmlouvali spolu několik minut a postupně se dopracovali k tomu, co měla obnášet ona špinavá práce. Z hovoru je vyrušila další příchozí postava oděná v pestrobarevném oblečení. „Nazdar! Co to tady je? Nechcete odprejsknout?“ „Ahoj srdíčko,“ zavrněla černovláska, „sedni si a poslouchej. Řešíme tu prácičku.“ „Prácičku? Tak to je něco i pro mě.“
Žena s havraními vlasy v rychlosti přetlumočila mužovu žádost. Ten jen souhlasně přikyvoval a občas doplnil nějaký ten detail. Pestrobarevná postava vypadala spokojeně. „To je přesně prácička pro mě, jsem v tom mistr.“ „A teď cena,“ ušklíbla se černovláska na muže. V ruce jí přistál naditý měšec zlatem. „Večer nevylejzej ven.“
„Dvanáct prasat? Ale to je celý moje živobytí, paní!“ zděsil se muž ve středních letech, načež byl umlčen měšcem. Když do něj nahlédl, vykulil oči. Tolik zlata pohromadě v životě neviděl. „Jsou vaše.“
Prasata sežrala úrodu na polích a rozryla půdu. Nakupené seno i vzrostlá pšenice hořely. Ve farmářské části Andoru nastal zmatek. Muži i ženy se vrhli ke studním, aby naplnili vědra vodou a zachránili alespoň část úrody, která jim ještě zbyla. Netušili, že štiplavý kouř, byl jedním z dalších problémů, který ten večer postihl hlavní císařské město.
Panika kolem polností odlákala pozornost od přístaviště, kde se ve skupinkách pohybovali muži i ženy odění do prostých šatů. Roznášeli těžké bedny, které nazývali „zásilkami“. Každý, kdo neudržel svou zvědavost na uzdě a otevřel víko bedny, skončil ve smrtelných křečích na zemi. Obrovští jedovatí hadi i škrtiči se z nich plazili ven a v ulicích útočili na vše živé. Dostali se do stájí, domovů i obchodů. Ženy hystericky křičely a tahaly své děti pryč, muži se snažili tvory sekat vším, co jim přišlo do ruky, leč mnohdy marně.
Žena s havraními vlasy sledovala celou situaci ze střechy jednoho z domů. Vedle ní seděl mladík, v ústech převaloval stéblo trávy a vypadal spokojeně. „Dobrej chaos. Šerpy budou mít co dělat.“
Kývla. Tohle byl totiž jen začátek…
Drazí súsedé,
tož zahřívám tú starostovskou stolicu a děkujem Vám za nezměrnu důvěru, kerou ste ve mňa vložili! Prozatím smejčím Sídlo správce, je tu krapet binec. Ale vuklidím to rychlo.
Rovněž velkej dyk za včerejší zadupávání hadů a požárů, súsedi. Byla to mela.
Ináč brzy si pokecám s Heroldem a Soudcem vo situaci ve městě. Prozatím sem zkouk pronájmy a rovnou říkám, že to srovnáme hezky dle zákona.
Zcela nečekaně si jako první na paškál beru pole. Zjistil jsem, že pět je v nezákonném pronájmu. Sú to poliska s číslem popisným 1, 2, 3, 4 a 8. Do budoucna bych čekal, že todlecto si pohlídá Herold. Jenže jedno z nich bylo jeho, žejo.
No nic súsedé, súčasné majítele rád uvidim, aby podali vysvětlení, proč jejich počinání bylo jakože v cajku. Budu na ně čekat večír, mezi sedmou a devátou, v Sejdle. Kde se dohodnem na vodebrání a uvolnění pole pro zákonný zájemce.
Pokavaď maj povinosti jinde, stačí to naškrabat na kus svitku a vrazit do schránky.
Ináč poliska vod zitřejšího poledne uvolním k pronájmu Vám vobčanům. Co na nich leželo, schovám do Správcova sídla, kde si to zanechavci mohou ve vouředkách vyzvednout.
S tím souvisej vouřední hodiny – budu v Sejdle správce vysedávat pravidelný čtvrteční večery. Stavte se na škopka! A naučil sem se vybírat poštu (dikec Helionovi, že mě s tou schránkou naučil). Takže klidně napište a sejdeme se i mimo vouředky! Fakt jako vocenim, když mě spravíte vo problémech, co se Vám dějou.
Dobroš, súsedi. Vopatrujte se, jezte zdravě a pravidelně běhejte na čerstvym vzduchu. Pamatujte – vy ste město. Musíme se vo sebe starat.
