Příběh

Studené ráno, prázdná cimra, chudobou zmítaný barbar zakrývajíc se starou dekou.
Pomalu si sedá, vstřebává brzké ranní hodiny. Další den živoření. Nebo ne? Z nedalekého
přístavu se ozívají zvony. Barbar vyskočil ze země a dere se k oknu. Je to pravda, do přístavu právě přijíždí
obrovská dopravní loď. Odkud připlula. Proč právě sem. Co může převážet. Jídlo snad.
"Tuhle příležitost nemohu nechat jen tak" odhodlaně zamumlal. Okamžitě vyrazil.
Před lodí stojí pár lidí. Nejspíše se ztratili. Není divu.
Pomalu se vydal k lodi, aby zjistil více informací. Hlavou se mu honí spoustu myšlenek.
Podařilo se mu vkradnout na palubu a prohledává zásoby. Hledá něco k snědku, něco co má cenu.
Ale ne, vracejí se! Barbar se se svým hubeným tělem nacpal mezi bedny, zakryl se plachtou a vyčkával.
"Zvednout kotvy! Vyrážíme!" zvolal jeden z mužů.
Než se barbar rozhoupal, ocitl se na širém moři. Byla mu zima jaká už dlouho ne, začalo hustě pršet a vítr se
znatelně opíral do boku lodi. Jedna vlna větší než druhá.
Na chvíli povolil stisk rukou a vlna, která zavalila palubu ho smetla i s nákladem do studeného moře.
"Pomóc" volá ze všech sil. Není šance aby ho někdo byť jen kouskem ucha zaslechl. Nikdo neví, že na lodi byl.
Je to marné. Z posledních sil se zachytl o bednu se zásobami a vyčerpáním omdlel...
Otevírá oči, uvědomuje si, že přežil. Moře ho vyplavilo na nejbližším ostrově. Měl štěstí. Snaží se zorientovat.
Pozvedne hlavu a rozhlíží se. Písek, písek, všude jen písek.
Konečně se postavil na nohy a vyrazil za hradby hledat pomoc.