Ránleuf nikdy nepatřil k nejschopnějším bojovníkům kmene, ba ani k těm průměrným. Už v dětských bitkách vždycky dostal po tlamě a pak utekl do lesa, kde obvykle mlátil klackem do starého vykotlaného kmene. Tak nějak ho pravidelný zvuk dunícího dřeva uklidňoval a zvedal mu morálku. Když si uvědomil, že hrubou silou nemá šanci ničeho dosáhnout a přijal fakt, že z něj nikdy nebude válečník, začal se učit mnohem důmyslnější dovednost, jak zvítězit v boji. Velice rychle se naučil vyprovokovat nejsilnějšího bouchače, tak, aby si svůj vztek vylil na Ránleufových nepřátelích. Stejně tak se mu dařilo často se vykroutit z nepříjemných situací jen díky své výmluvnosti. Tohoto přístupu si všiml jeden stařešina, který už mnoho let vyprávěl dětem neuvěřitelné příběhy a o hostinách hrával na rozličné nástroje k tanci. A díky němu se z Ránleufa stal skald .. tedy jak lidé říkají bard. Ne že by se nenaučil základy boje, ale jeho hlavní zbraní bylo slovo a hudba, kterou dokázal rozveselit i rozesmutnět. A podle starých skazů by se mohl naučit hrát tak dobře, že by mohl ovládat mysl jiných tvorů pouze hudbou. I když pravdou je, že do světa vyrazil sice za účelem naučit se toto prastaré umění. Ale především protože ho načapal syn kmenového vůdce v posteli s jeho družkou, kde ji učil "zpívat". A to, že pro nejlepší zpěv je potřeba nebýt ničím zatížen, tak Gertruda zpívala nahá, se nesetkalo s pochopením.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Ránleuf nikdy nepatřil k nejschopnějším bojovníkům kmene, ba ani k těm průměrným. Už v dětských bitkách vždycky dostal po tlamě a pak utekl do lesa, kde obvykle mlátil klackem do starého vykotlaného kmene. Tak nějak ho pravidelný zvuk dunícího dřeva uklidňoval a zvedal mu morálku. Když si uvědomil, že hrubou silou nemá šanci ničeho dosáhnout a přijal fakt, že z něj nikdy nebude válečník, začal se učit mnohem důmyslnější dovednost, jak zvítězit v boji. Velice rychle se naučil vyprovokovat nejsilnějšího bouchače, tak, aby si svůj vztek vylil na Ránleufových nepřátelích. Stejně tak se mu dařilo často se vykroutit z nepříjemných situací jen díky své výmluvnosti. Tohoto přístupu si všiml jeden stařešina, který už mnoho let vyprávěl dětem neuvěřitelné příběhy a o hostinách hrával na rozličné nástroje k tanci. A díky němu se z Ránleufa stal skald .. tedy jak lidé říkají bard. Ne že by se nenaučil základy boje, ale jeho hlavní zbraní bylo slovo a hudba, kterou dokázal rozveselit i rozesmutnět. A podle starých skazů by se mohl naučit hrát tak dobře, že by mohl ovládat mysl jiných tvorů pouze hudbou. I když pravdou je, že do světa vyrazil sice za účelem naučit se toto prastaré umění. Ale především protože ho načapal syn kmenového vůdce v posteli s jeho družkou, kde ji učil "zpívat". A to, že pro nejlepší zpěv je potřeba nebýt ničím zatížen, tak Gertruda zpívala nahá, se nesetkalo s pochopením.