Konrád je mladík z hor. Většinu života prožil se svými rodiči na farmě ve vysokohorské vesnici. Od rodičů i vesničanů se učil všestrannosti člověka, jakého je pro život v těchto drsných podmínkách třeba. Nic nás ale nepřipraví na ztrátu domova. Jak by taky mohlo.
Stalo se to jedné noci, kdy se mladý Konrad vracel s úlovkem ze své pouti a našel vesnici, lépe řečeno to, co z ní zbylo, v troskách. Při průzkumu narazil na mrtvoly svých známých i rodiny, podivně zohavené. Kolem se válely kosterní pozostatky a těla lidí i výřad v různách stádijích rozkladu. Vše naznačovalo tomu, že zde došlo k boji s nemrtvými. Mladík procházel vesnicí a hledal a hledal. Při pohledu kolem sebe se stále více propadal do deprese a smutku. Srdce mu zastínil stín, který jen tak nezmizí. Vše se zdálo být beznadějné a pocit samého dna své existence byl v dohledu. Netušil však, jak věci opravdu fungují a co tedy neodvratně nastane. Když se propracoval až k rodinnému domu a vstoupil do něj, uviděl, že otec není mrtev. Zraněn, ale ne mrtev. Sláva. rozběhl se k němu a otec se mu vydal pomalými kroky v ústrety. Čím více se blížil, tím více ho popadal pocit, že ne vše je tak, jak se zdá. Jistoty nabyl v momentě, kdy se zahleděl do otcovy prázdné tváře, do jeho tupého a hladového výrazu. V tentýž moment se po něm také otec rozmáchl. Toporně a ledabyle. Konrádovi došlo, že co vidí, není jeho otec, ale krutost nekromantova. Temné praktiky, jenž tento tvor, tahle zrůda praktikovala se svými oběťmi a pokořenými soupeři. Nevěděl, co dělat. Byl to stále jeho otec. Potřeboval přemýšlet,a le na to nebyl čas. Zbyl mu tedy jen útěk. Cestou z místnosti narychlo sebral otcův starý meč. Ustoupil do lesů. Byť pronásledován, uchýlil se daleko. Usnout však nemohl. Vše vklidu promyslel a ráno se vybral zpět do vesnice. Chvíli celou scénu pozoroval z přítmí lesa. Zahlédl sem tam šouravý pohyb souseda, či jiného těla. Už nic víc než těla. Nemohl to takto nechat. Předci museli být pomstěni! Věděl, co kde ve vesnici je, tak mu v hlavě uzrál plán. Vesnici obešel a nepozorován vklouzl do rodného domu. Otce našel tam, kde jej viděl naposledy. Nikterak si jej zprvu nevšímal. Až jakmile se konrád přilížil blíž, zombie otec jej zaregistroval a scéna z večera se jala opakovat. Tentokráte však nějak pomaleji. Konrád nevěděl, čím to je, ještě ne. Se zármutkem v srdci otve poslal na věčnost pomocí mocného a rychlého seku mečem. Hlava se odkutálela a tělo se sesulo k zemi. Konrád se mlčky rozloučil s jedným příbuzným, hlavu uložil na prsa těla a ruce mu skřížil tamtéž. Z letargie bezmoci a prázdnoty jej však záhy vytrhly zvuky. Rychlám pohledem z okna zjistil, že jeho malý souboj s otcovým tělem přilákal pár okolostojících nemrtvých. Co bude následovat? Tuto věc měl dopředu připravenou a proto reagovl rychle a bez zbytečného otálení. Lákaje nemrtvé do úzkých vstupních prostor, jednoho po druhém poslal do záhrobí. Uložl je všechny vedle otce. Takto pokračoval vždy jen ve dne po několik dalších dní. Mrtví nemrtví se již znovu neprobouzeli a tak po třech dnech diverzních akcí nakonec stanul s pochodní v ruce na prahu každého domu. Za pár minut již smutně z povzdálí sledoval, jak k nebi stoupá dým. Doufal, že se objeví ten, jenž to má nasvědomí. Doufal však marně. Vydal se tedy na cestu do světa doufajíce, že jednoho dne zjistí totožnost, nebo alespoň motiv vedoucí k takovémuto příběhu. Od těch dob již byo navráceno mnoho nemrtvých zpět do náruče smrti. To ale zdá se nestačí...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
