“Možná byh si měl taky vzít luk…” uvažoval Loren cestou kolem strážců, které teď míjel čím dál vice sporadicky. Je to jasné, čím se vzdaloval dale od města, tím byla koncentrace elfů menší. Věděl, že v okrajových částech mateřského lesa se pohybují hlavně stromové víly, dochové lesa a z elfích strážců už jen ti největší samotáři. Ty ale spatřit je prakticky nemožné i pro trénované oči elfího domorodce.
Potřásl hlavou a zahnal myšlenky na hierarchii elfí společnosti. Měl své rozkazy a těch se měl držet. Zabalil se do svého hávu těsněji proti větru a přidal do kroku. Do setmění musel vyjít z lesa.
Od mládí byl cílevědomý a to ho taky dostalo do téhle šlamastiky. Věděl, že nemá už na výběr. Rada rozhodla a musel se podvolit. Cestu musí vykonat sám a vrátit se smí až po dosažení mistrovství v magických oborech. Tak tu ted sedí a kouká na hromádku třísek. Nalámel I hrubší klacky, ale základ musi nejprve dobře prohořet. Na škrtání a jiskry nikdy moc nebyl. Vytáhl u batohu knihu s kouzly. Moc jich zatím nesebral, ale co. I s málem se dá vyjít. Očistil si ruce a nalistoval stránku. Zřetelně ale tiše přečetl formuli a dokončil gesto prsty. Malé plamínky vyskočily mezi vetvičkami drobného dřeva. Loren cítil, jak se energi z jeho těla přelévá aby vytvořila tento malý, žhavý zázrak. Měl s tím už četné zkušenosti. Koukal dál do světla pomalu přiživoval jeho sílu a nakonec už jen přidával větší klacíky.
Knihu uložil do batohu zpět a vytáhl uzlík. Vyndal z něj dva plátky masa. Byly nasolené, tak už nic nebránilo aby se pomalu začal těšit. Za malinkou chvíli už čichal vůni mečeného masa. Opatrně se staral o plátky a upravoval jejich polohu na dřívkách a prehrnoval žhavé uklíky tam as sem. Nakonec po asi půlhodince práce se konečně mohl zakousnout do masa. Užil si ho a vychutnal si každý kousek. Zalil večeři vínem a uložil se ke spánku. Věděl, že je to nebezpečné, ale nebylo zbytí. Musel se přizpůsobit a dokázat radě čarodějů, že bude platným členem. Byl rozhodnut dokázat jim, že na to má. S touto myšlenkou ulehal a zavřel oči. Udělal vše tak, jak mu hraničáři radili. Přesto však klidně nespal. Neustále se budil. Noční les je plný všelijakých zvuků. Najednou však bylo ráno a sice celý stale rozbolavělý z tvrdé země a včerejší celodenního pochodu, ale přestopoměrně odpočotý vstal a spbibl svůj skrovný tabor. Věděl, že má po sobě zahladit stopy, tak uklidil ohniště tak, aby nebylo vidět. Hodil si batoh přes rameno a vyrazil. Míjel krásnou krajinu. V dopoledních hodinách se natrvalo dostal z mateřského lesa a vybral se podél skal, jež se táhly na východ až kam oko dohlédlo. V jejích upatí rostl vřes a jiné rostliny. Kolem desáté hodiny, to už se v mladíkově hrudi začal ozývat hlas jeho žaludku začal mezi trsy trávy vídat I male polokeře zvané brusnice borůvka. Věděl o jejich prazvláštní natrpklé chuti, ale to mu právě te%d a tady bylo zcela jedno. Plody právě dozrávaly, neváhal ani vteřinu a začal se ládovat. Z ohýbání unavený nakonec klesl do mekké trávy a odpočíval. Vytáhl opět vinný měch a dostatečně si přihnul. Nebylo to nic vzácného, jen obyčejné víno vhodné pro běžné pití. Pro Lorena ale bylo něčím vice. Bylo to pojítko s jeho domovem s městem, kde se narodil a vyrostl v mladíka. Pomalu však jeho zásoby končily. Rozhodl se tedy neplýtvat ani zásobami ani časem. Vstal, urovnal si oděv a vydal se opět dál na východ. Za pár hodin, to už se slunce schylovalo k obzru a ačkoliv mu stale scházel kus cesty, než bude smět zmizet za obzorem, usedl dobrodruh opět odpočinku. Maso snědl večer, a tak dnes již nemusel ani ohen rozdělávat. Vytáhl z batohu kousek sýra a rozpůlil jej nožem vedví. Půlku schoval zpět a nahmatal malý pecen chleba. Ukrojil z něj notný kus a spolu se sýrem jej položil vedle sebe. Když šátral v batohu, něco jej napadlo. Do rukou se u oopět dostal pytlík od masa, Rozložil jej na slunce a zatížil nožem. Chvíli na něj koukal a představoval si, jak se sluneční paprsky zařezávají do krví nasáklého plátna abylo mu jasné, že su jej bude v brzké době muset opět naplnit. Jak ale lovit? Nikdy to moc nedelal, ale zas nebyl hlupákem a vzpomínal, jak to vypadalo v řeznických krámech, nebo na tržišti. Zamyšlen snedl sýr I chléb a zas zapil vínem. Už se začalo pomalu kazit, ale s vínem to tak chodí. Věděl to a nedělal z toho žádnou vědu. Brzi jej stejně ve vaku vystřídá pramenitá voda, tak co.
Když dojedl, oprášil si oděv od drobků, otřel si ruce a opět vytáhl kouzelnou knihu z batohu. Listoval stránkami z jemné kůže a hledal, až našel tu, jenž hledal. Kouzlo pracovně nazvané Šipka dobře znal. Jako malý se s ním učil zacházet a mistři mu kladli na srdce, aby byl s útočnými kouzly obezřetný, žeprý je jazyk lepší zbraní. Nyní však nebyl zbytí. S lukem to vůbec neuměl a proto raději zvolil k lovututo variant. Navršil na sebe několik kamenů a postupně se snažil je sestřeelovat. Kouzlo toto bylo však nespolehlivé a ne vždy došel ke kýženému cíli. Po několika pokusech, ale usoudil, že toto je vše, co má a tak se vydal na lov I s knihou v ruce. Trvalo to skoro dvě hodiny práce,a le nakonec měl v batohu mrtvého zajíce. U potoka, který musel při cestě přebrodi zajíce vyrhnula sice horko těžko, ale nakonec jakš takš I stáhnul. Omyté maso ještě naporcovala vložil do vaku. Celé pak schoval do batohu. Umyl si ruce I nůž a chvíli přemýtal na kameni. Rád by zde přenocoval, ale hraničáři, jež oslovil, aby mu pomohli se na cestu připravit mu kladli na srce, aby neopracovaával a nevařil maso v tábořišti. Vyhne se tak prý nechtěným hostův noci. Tak nic naplat, vydal se dál. Po cestě našel ještě nějaké bobule a tak se posilnil. Večer strávil u skalního převisu s mírnou proláklinou. Toho večera bylokrásné počasí. Nebylo zima ani mlha. Dokonce usínal s otevřenýma očima nemohl se nabažit té krásy na nabi. Tolik hvěz je v lese obtížné spatřit, ale tady bylostromů poskrovnu.
Ráno se probral ještě za šera. Pomalu se posadil a kochal se krásnou přírodou. Při ranním balení věcí si všiml, že už pomalu začíná zavánět. Rozhodl se okoupat, když k tomu bude příležitost. Ta se dostavila docela záhy. Během dopoledne narazil na malou říčku. Svlékl se do naha a celý se namočil do její ledové vody. Vyčistil si všechny záhyby těla a následně vylezl dotrávy, kde strsem suché traviny třštiny křovištní osušil. Sbalil si své věci a pokračoval dale. Kolem poledne, to už měl náramný hlad. Pomocí kouzla opět rozdělal oheň a opekl si pár kousků zajíce. Vědě, že ho neskladuje dobře a zbytky soli ani náhodou nenahradí konzervaci,a le nedalo se nic jinho dělat. Pojedl a zas se vydal na cestu. Cesta ubíhala a hirský masív vystřídala nížina. Lužní les v povodí říčky vystřídala rybářská vesnice, kde mladý elf vyměnil svou práci za večeři a přespíní na smlámě. Druhý den jej rybář nasměroval k jeho cíli, kterým bylo přístavní mesto Bulugne. Lidské mesto na okraji more. Odtud vyplouvají lode do širého světa, nebo mu to tak alespoň tvrdili. Poděkoval a odešel z vesnice. Posílen lepším spánkem a teplým slovem si za vykračoval, jako pán. Odpoledne dojedl sýr a kus chleba. Večer ale přišla bouře. Byl vděčný, že opět narazil na skalní masív, byť toto byl nějaký jiný a bez výhledu, ale to vše šlo nyní stranou. Důležité bylo přečkat nečas ve zdraví a pokud možno v suchu. Trochumu vybavení a šaty provlhly, než konečně našel opět převis chránený korunami přisedlých stromů. Scoulil se pod něj a opět si hrál s formula na stvoření ohně. Vlhké dřevo hoří špatně, ale jeho vůle byla silná a tak nakonec, jako vždy, zvítězila a za chvíi byl přístřešek zalit teplým světlem I příjemným teplem. V dešti mladík usnul. Když se ráno probudil, ylo už dávno po dešti a on na zbytcích ohniště mohl vklidu zbudovat silnější oheň a opéct zbytky masa. Po jídle se vydal na cestu a k veču se blížil k městu. Vítr ve vzduchu nesl sůl. Na večer vstoupil do města a v krčmě si objednal večeři a pokoj. Druhého rána mu již nic nebrnilo, aby našel kontakt elfů ve městě a ten mu za úplatu sehnal loď do ciziny. Ta jej dopraví do země za mořem. Přístavní mesto se jmenuje Lewan a je to prý perlou elfí práce a stylu. Těšil se. Nevěděl, co před ním leží za budoucnost,a le hodlal se s ní poprat.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Loren