Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Magnus Celeborn

-> Charakterník

obrázek postavyPřed mnoha a mnoha lety žil v jednom opušteném hradu statný válečník jménem Bertolen. Měl za sebou mnoho bitev, více či méně úspěšných, ale dosud nenašel partnerku, se kterou by mohl sdílet své úspěchy a strasti a protloukat se životem. Nespočet dnů a snad ještě více nocí probloudil po svém chátrajícím hradu, ve snaze příjít na to, kam ho dosavadní cesta zavedla a kudy jít dál, aby našel kousek štěstí. Pohled na poklady, které za ta léta nashromáždil už ho nijak netěšil. Temný ráj, který znal jako své boty, už nebyl tím, čím býval dřív.... Pivo v hospodě chutnalo tak nějak divně a to už dávno před tím než tam přestal chodit. Čím dál tím více byl přesvědčen, že tady štěstí najít nemůže... Kdo by taky mohl najít štěstí v této upadající společnosti plné vrahů, lapků a další chamradi, která nemá kouska cti v těle. Rozhodl se tedy, že je čas hledat jinde... Někde pokud možno hodně daleko.
Plný elánu, který nepocítil už snad věčnost, začal balit věci potřebné na cestu. Jídlo, pití, zbraně, zlaťáky a další a další věci. Když měl pocit, že již na své dračí lodi má vše co by mohl potřebovat, nechal dveře hradu dokořán, naposledy se otočil a s hořkosladkým úsměvem a slzou plnou vzpomínek se rozloučil se svým domovem. Pak již nastoupil na svou loď a vyplul vstříc vycházejícímu slunci s nadějí, že snad někde v dálce nalezne své štěstí.
Plul několik měsícu, vyhýbal se všem ostrovům, které znal, dokud nedoplul na poslední zakreslený ostrov jeho mapy. Zde zakotvil, aby doplnil zásoby. Byl to divoký ostrov, vcelku rozlehlý plný divoké zvěře a orků, kteří zde měli chatrné vesničky. Loď nechal kotvit dál od břehu a vydal se na lov jen na malém člunu. Věděl moc dobře, že orkové jsou v zásadě neplavci a vodu nemají rádi.... Pro člověka nechutné pomylšení, ale když na ně nechcete narazit stačí se jen držet proti větru a můžete si být jistí, že se jim zcela jistě a bezpečně vyhnete. Několik nocí jezdil pravidelně lovit zvěř a pokládat pasti na tento ostrov, aby si doplnil zásoby jídla na monoho a mnoho dní. Věděl, že sušené maso mu už za týden poleze krkem, ale taky dobře věděl, že ho udrží při síle po celou dlouho plavby. Sedmé ráno prohlédl stav svých zásob a uznal, že již má dostatečnou rezervu pro opravdu dlouhou plavbu. Vytáhl člun zpět na palubu a vyrazil dál, dál do neznáma, kde pravděpodobně nikdo z dosud žijících nebyl. Určitě nikdo koho kdy znal, neboť nikdo nevlastnil tak rozsáhlou mapu známeho světa jako on. Alespoň co věděl.
Pluj pluj loďko pluj vpřed po větru jen... Vesele vesele vesele vpřed po větru jen, pobrukoval si kysele pod svým neudržovaným vousem, když ukusoval tvrdé vysušené maso zabalené v listech kokosu... To jsi měl jednou nápad Bertolene, říkal si nahlas. Půjdeš najít štěstí někam daleko.... Jak jsi starej tak si blbej. Tvoje slavnostní plátová zbroj je teď dobrá tak na místo kotvy, protože tu rezavou horu, kdysi krásného a ušlechtilého kovu, už nikdy nedáš dopucu... Posraná slaná voda... Prej štěstí najdeš... Při které bitvě jsi dostal takovou ránu do hlavy, aby jsi mohl vymyslet takovou kravinu? Jediné co můžeš nazývat štěstím je, že jsi přežil tu poslední bouři ty starej osle, hartusil dál v monolugu sám k sobě. Týdny a týdny brázdil vody nekonečného moře. Dost trefný název, pomyslel si pokaždé, když mu to jméno přišlo na mysl. Seděl ve stínu na prahu kajuty, tedy spíše přístřešku v zadní části téhle prokleté kocábky, a hmouřil oči k obzoru. Nepřestal doufat že uvidí něco jiného než jen tu posranou slanou vodu. Nic nic a nic jiného než vodu neviděl. Přestal mžourat, opřel se o rám dveří a zavřel oči. Usnul. Vzbudilo ho kvílení větru. Sakra, zaklel nahlas a utíkal k hlavnímu stěžni, aby skasal plachtu. Slyšel jak stěžen pod silou větru skřípe a vrže.... Bohové pomyslel si, ještě chvilku vydrž ještě chvilku vydrž. Prej nekonečný moře, spíš bouřlivý moře tomuhle kusu slaný vody mají řikat, pomyslel si, protože to je jedna z mála věcí co je tu jistá, že zase nějaká přijde. Promáčený až na kost stál široce rozkročený za kormidlem, a snažil se něco vidět. I když pochyboval, že by mohl narazit do nějakého útesu, když nikde nic než ta zpropadená slaná voda není. Prudký náraz ho narazil na kormidlo, to se zlomilo, s ním i pár jeho žeber. Stále svírající zbytky kormidla jel po zádech po mokré palubě až se hlavou zastavil o hlavní stěžen.... Tma a nářek lámajících se prken to byla jeho poslední vzpomínka.
Kde to jsem? Co se stalo? To si stihl pomylset než si uvědomil bolest, která mučila snad celého jeho tělo a propadl se zpět do tmy. Neznámá melodie mu pronikala do myšlenek. Chtěl otevřít oči, ale světlo bylo příliš ostré. Dotek něčí ruky ho vylekal, cukl sebou... Bolest, která mu následně projela od hlavy až k patám, ho opět uvrhla do temnoty. Zase ta neznámá melodie... Jemným vysokým hláskem si ji pobrukoval někdo nebo něco nedaleko od něj. Téměř neslyšné haló se mu prodralo z hrdla. Uslyšel lehké kroky a ten vysoký jemný hlas k němu něco promlouval. Nerozuměl ničemu z toho co slyšel, ale cítil, že leží na něčem měkkém a bolest, který předtím pociťoval, vždy když se probudil k vědomí, také již nebyla tak hrozná. Pokusil se znovu otevřít oči, ale jemný vysoký hlas mu začal něco povídat a ruka s jemnými dlouhými prsty mu přikryla oči. Nechal je zavřené, a pomalu lehce pokývl hlavou, že rozumí. Ruka se z jeho očí odtáhla a on uslyšel zvuk vody. Poté ucítil chladnou mokrou látku na svém čele a spáncích. Bylo to tak příjemné, tak uvolňující, když si chladné kapky hledaly cestu jeho vlasy a vousy. Znovu usnul. Probudil ho chladný vánek, lechtající ho na tváři. Vedle sebe zase slyšel tu teď pro něj již známou melodyi, která mu vyloudila úsměv na tváři. Otevřel oči. Konečně uviděl kde je. Spoře osvětlená jenoduchá místnost s velkým oknem bez skla. Pomalu otáčel hlavou za zvůkem melodie. Zády k němu seděla nějaká osoba. Podle hlasu a tvaru postavy žena. Dlouhé rovné červné vlasy ji splývali po zádech téměř až k podlaze. Madam? Pokusil se vyslovit, ale v půlce slova se mu zadrh hlas. Osoba se otočila a pomalu šla k posteli. Čím více se přibližovala, tím více si byl jistý, že je to žena. Jemné rysy obličeje, úzká brada, jemné rty, oči barvy jarní trávy. Promluvila na něj tím zvláštním jazykem. Promiňte, chtěl říci, ale zase mu selhal hlas. Pkusil se pročistit si hrdlo odkašláním, ale jen skřivil tvář bolestí. Zlomená žebra uvědomil si. Žena se na něj usmála, dala mu prst na rty a jen zakroutila hlavou. Poté něco řekla svým zvláštně zpěvavým jazykem a pozvedla jedno obočí. Bertolen lehce přikrčil ramena a otočil hlavou ze strany na stranu, ve snaze naznačit ji, že vůbec nerozumí tomu co mu říká. Žena to pochopila, protože následně naznačila posunkem, jak drží nádobu a přikládá si ji k ůstum. Pití pomylsel si Bertolen. Pohnul hlavou nahoru a dolů a pousmál se. Žena ho odměnila úsměvem a poté vstala a odešla dveřmi v rohu místnosti, kterých si předtím nevšiml. Bože to byl úsměv honilo se mu hlavou. A ty oči....

Ať to nezdržuju...
Když se jednoho teplého letního podvečera Bertolen ukájel ve svém pokoji vysoko v koruně stromu, otevřeli se z nenadání dveře a na prahu stála se znechuceným výrazem jeho female fatale elfka která se o něj starala. Stalé svírající své stopořené kopí prudce vstal z postele a ve snaze zachránit situaci a nějak ji to vysvětlit udělal ten osudový krok směrem k ní. Přesně v té chvíli si uvědomil, že má kolem kotníku své stažené kalhoty a ty rozhodě svým obvodem nedovolovali udělat tak velký krok, jaký on zamýšlel. A samozřejmně neštěstí nechodí jen jednou ale vždy hned 3x, tak že když na vršek jeho těla začala působit ta zákařená gravitace snažil se volnou rukou zachytit o první věc kterou měl nejblíže... Jestli to bylo vinou osudu nebo jen malými rozměry místnosti se můžeme dohadovat do nekonečna, ale nejblíže byl vršek šatů té elfky... Při trhavem zvuku s lehkostí letního vánku serval přední část těchto šatů z elfky než ji svou vahou srazil ze schodů... Vzhledem k tomu že to byl tvrdý válečník ve všech směrech hedvábně tenká spodnička elfky nemohla při kutálení se ze schodů tělo na tělo zabránit průniku ani v nejmeším... S poslední otočkou a dopadem na elfku plnou vahou pod schody došlo zárvoneň k dokončení jeho předešlé činnosti... A co byla jeho největší a osudová smůla? Elfka po nějaké době zjistila že čeká dítě a protože věděla že tajemství, které měla s Bertolenem by při porodu mohlo vyplavat na povrch, rozhodla se opustit svůj domov a s hanbou utekla co nejdále to šlo... Chudáka Bertolena samozřejmně ještě před tím podřízla ve spánku...
O pěknou řádku měsícu později se narodila dvojčátka.. Jedno se špičatýma ouškama a druhé s kulatýma. Chlapec se špičatými oušky dostal jméno po mocných předcích Magnus spojene s rodovým jménem Celeborn. Chlapeček s kulatými oušky neměl takové štěstí aby se mohl honosit jménem rodu natož aby dostal jméno, na které by mohl být pyšný... Zlomená a zostuzená matka mu jdala jméno Perin Nat. Což v překladu z řeči tamnějšího kmene znamená „Poloviční Něco“... Oba chlapci si prošli klasickými vývojovými stádii „hlavně pubertou“. A i když se matka všemožně snažila, aby druhého chlapce zapudila, nepodařilo se ji to. Jak to u dvojčat bývá jejich pouto bylo silnější než obvykle mezi sourozenci bývá, a i když matka jednoho nenáviděla a druhého milovala, nenechali se rozdělit. A tak když matka připojila světlo svého života k velkému, rozhodli se vydat se do světa za slávou a dobrodružstvím. Putovali dlouhá léta, bok po boku. Zatím co Magnus Celeb rozvíjel své kouzelnické schopnosti, které zdědil po matce. Perin Nat zjistil, že spojením genů jeho matky a otce získal útlejší, za to velice zručné ruce. Žádný zámek nedokázal dlouho vzdorovat jeho šikovným prstům a bystré mysli. S hbitostí geparda se dokázal prosmíknout kolem každé pasti nebo ji díky chladné logice zneškodnit. Prošli mnoho zemí a ještě více krajů... Od hor podpírajících samotnou nebeskou klenbu po hluboké doly plné trpaslíků až došli do země Andaria.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2022 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist