Dnešek ..... Jak jednoduché a krásné slovo ... Nevím , jak ostatní lidé a v celku je mi to jedno , ale já , Mors Morte , Ÿiji pro každý den , pro každý nádech , pro každý okamžik .... A tímto okamžikem stojím v gladiatorské aréně .... Dnešek ....
**************
Ze studia soubojových pavouků mě vytrhly nadšené ovace diváků. Otočil sem se za hlukem , abych zjistil , čemu smetánka tak nadšeně tleská. Na udusané půdě leželo torzo těla končící pasem , hrudník s rukama a hlavou se válel v prachu o kus dál. Přemožitel ukazoval bouřícímu davu svůj dvojruční meč , líbal zakrvácenou čepel a bil se v hruď. Pokrčil sem rameny a šel vyhledat muže , se kterým sem se měl utkat v příštím kole.
Byl to sporý šlachovitý chlapík s jednodenním strništěm na hranaté bradě. Zastihl sem ho , když brouskem obtahoval čepel svého meče. Neviděl sem na ní jediný kaz , musel to dělat celé hodiny.
"Mors Morte" Představil sem se
"Já vím" Přikývl zachmuřeně.
***************
V aréně stál dříve než já a byl ozbrojen dlouhým mečem pro jeden a půl ruky.
Nespěchali sme. Dlouho jsme oťukávali jeden druhého a snažili se vzájemně přečíst. Měl cit pro rovnováhu , postřeh i zkušenosti a uměl to. Při jednom z naších vzájemných útoků a protiútoků jsem skluzem a následným navalením prorazil jeho kvartu a rubem zaútočil na bok. V očích se mu mihlo pozníní porážky a smrti , v poslední chvíli sem meč stočil a zasáhl ho naplocho. I tak se bolestí celý zkroutil a zůstal strnule stát. Povzbuzující diváci oněměli v očekávání krvavého masakru , hlavní sudí mlčel.
" Smrtelný úder , i naznačený , znamená ukončení souboje! " Odcitoval sem hlasitě výňatek z soubojových pravidel.
***************
Vœichni mlčeli a já začal přemýšlet , kde jsem se to ocitl ..... Zde nechci nadále žít ... Nechci. Přesně v tuto chvíli sem se rozhodl. Začnu někde jinde ... někde , kde pro lidi nebudu jenom loutka , která přináší krev a jásot ... Ne ... Slyšel jsem něco o kraji Andarie , kdo ví , možná to za pokus stojí ...
***************
Stál jsem před lodí a sledoval z dálky svůj bývalý domov... Pche? Domov? Sám pro sebe jsem se zasmál. Konečně sem se cítíl volný , nevázaný .... Svůj ... Andarie ... Ano , je načase , zkusit to znova ...
"Dokumenty," požádal mě voják u závory
Uvědomil sem si, že vstupuji na území Vnitřní říše Andarie.
Sáhl jsem pod plášť a chvíli šmátral po vnitřní kapse haleny. Voják, podle dvou proužků šedé látky našité na jednoduše střiženém kabátě, desátník, mě znuděně pozoroval. Jeho společníci bez výložek byli oblečeni stejně. Až teď mi do-
šlo, že jde o jakousi jednoduchou uniformu. Císařství se opravdu vzmáhalo, když byly do uniforem oblékány i ty nejobyčejnější hlídky.
Podal sem desátníkovi své dokumenty. Pracoval jsem pro barona Schwina, pověření a doporučující listy o mně poněkud neurčitě hovořily jako o nákupčím. Vyhovovalo mi to, vystavil jsem si je totiž sám.
"Co nakupuješ?" zeptal se svobodník.
Jeho druhové se líně povalovali u čadícího ohýnku pod primitivní stříškou ze svázaných větví dvou u sebe stojících smrků.
Podíval jsem se na vojáka, zda svou otázku myslí vážně. Měl jsem doporučení šlechtice, mé oblečení i výstroj mě stavěly vysoko nad něj a on dělal zbytečné problémy, aniž by k tomu měl jakýkoliv důvod. Škoda, že jsem svého koně musel nechat v Endoru. Natáhl si šlachu a potřeboval klid. To by mi zaručilo ještě větší odstup od obyčejného pěšáka.
"Do toho ti nic není," odpověděl jsem suše.
Budou problémy, tím jsem si byl jist. Buď horlivec, nebo hlupák, možná obojí. Ze mě nic nekoukalo, neměl jsem žádné zboží, nepotřeboval jsem uplácet.
Ustoupil o krok a položil ruku na meč, podle rukojeti spíš jednostranně broušený sekáč. Tyhle hračky byly méně náročné na výrobu i zpracování než šavle nebo meče, taky většinou mizerně vyvážené a hlavně velmi laciné.
"Jsem císařův voják a hlídám hranice říše! Žádný přivandrovalec mi nebude říkat, co mám a nemám dělat!" vykřikl
A je to tu zase, pomyslel jsem si a vytasil meč ...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Argorion - 3
Stylistika neni spatna, ale je to cele zmatene a nesouvisle. Hodnoceni pridava charakteristika postavy a zminena stylistika, naopak degraduje osekany format zapletky a celkova delka. Slabsi 3.
Dnešek ..... Jak jednoduché a krásné slovo ... Nevím , jak ostatní lidé a v celku je mi to jedno , ale já , Mors Morte , Ÿiji pro každý den , pro každý nádech , pro každý okamžik .... A tímto okamžikem stojím v gladiatorské aréně .... Dnešek ....