V malém horském městečku žila mladá žena jménem Azgara. Místo meče, který byl symbolem bojovníků, vládla kladivem a sekerou. Nebyla však bojovnicí na bitevním poli, ale řemeslnicí, která vyráběla ty nejjemnější zbraně a zbroje, jaké kdy svět viděl.
Od dětství se Azgara fascinovaně dívala na svého otce, kováře, jak mistrně ovládal své nástroje. Naučila se všechno, co mohl nabídnout, a brzy ho dokonce překonala. Její ruce byly silné a obratné, dokázala tvarovat kov s elegancí a precizností, které neměly obdoby.
Azgara byla známá široko daleko, a válečníci z různých království si k ní chodili pro své zbraně a zbroje. Její práce byla proslulá svou kvalitou a odolností, ale také krásou, která často převyšovala ryze funkční aspekt jejích výrobků. Každá sekera, každé brnění, každý meč měl v sobě duši, kterou do nich Azgara vkládala.
Jednoho dne se město ocitlo ve velkém nebezpečí, když se blížila armáda temného krále Mortena. Všichni se obávali, že jejich domov bude zničen. Azgara věděla, že musí jednat. S pomocí vesničanů začala vyrábět zbraně a zbroje pro obranu města. Pracovala dnem i nocí, její kladivo se stalo symbolem naděje a odvahy.
Když se temná armáda přiblížila, byli vesničané připraveni. Díky Azgařiným zbraním a zbrojím získali v boji převahu. Její mistrovské dílo, velký obouruční meč, byl svěřen mladému válečníkovi, který dokázal probodnout královu temnou magii a přinést vítězství.
Město bylo zachráněno, a Azgara se stala legendou. Její jméno se šířilo po celém světě, a každý, kdo potřeboval zbraň nebo zbroj, věděl, kam se obrátit. Ale pro Azgaru to nebyla jen práce, bylo to její poslání. Vyráběla zbraně, které nejen chránily životy, ale také nesly příběhy odvahy, síly a odhodlání.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý