Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Roland Pustivoda

-> Charakterník

obrázek postavyDobrý den. Jmenuji se Roland. V knihovně jsem našel knihu, která se jmenuje Kronika. A lidé tam o sobě píšou věci. Četl jsem ji, protože mi to poradila moc milá paní Astarároth. Prý všichni kluci, co za něco stojí, umí používat písmenka. A já za něco stojím. A tak zkusím taky napsat něco o sobě.

Jsem nejmladším synem chovatele koní. Jmenuje se Táta, všichni mu tak říkáme. Mám staršího bratra, ale měl jsem dva. Starší Jeremiáš převzal řemeslo po otci. Táta totiž dostal dnu, má koňskou nohu a tak už nemůže pracovat. Druhý bratr, ten co zemřel minulou zimu na horkost, byl Ignác Koniáš. Chtěl být knězem, ale byl močůvkářem. Maminka Blanka je švadlena a mám ji moc rád. Je to moc chytrá paní. Padají z ní moudra jako z nějaké knihy. Třeba to, že si máme udržovat čistý boty. Vždycky mi říkala: „Rolku, je jedno, že máš špínu za nehtama, ale ten smrad z bot se nedá vydržet.“ A tak dbám na čistou obuv.

Jo Rolku mi říká mamka Blanka. Táta mi říká Idiote, to je nějaký cizí a veselý označená pro syna. Vždy se u toho totiž strašně směje. Musí na mě být strašně moc hrdý, protože starším bratrům takhle nikdy neříkal. Bratři mi říkali Uchcanče. Když po nich ale máma házela dřeváky, začali mi říkat Pustivodo. Mě to nevadí. Nemůžu za to, že mě v dětství nakopl kůň a od té doby mám problémy s… s vykonáváním potřeby.

Od Táty jsem se na farmě naučil okovat koně, zastat celkový chod na farmě, jako je obdělávání pole či krmení zvířat. Od mamky Blanky jsem se vyučil základním dovednostem v krejčovství. Baví mě vyrábět boty. A taky leštit už ty vyrobený.

Jsem hubený a vysoký. Mamka Blanka vždycky říkala: „Rolku, ty seš jako proutí v lese.“ Jsem docela bledý, sluníčko mi moc dobře nedělá. Mám raději zimu. A mám dost pihatý nos. Mamka Blanka vždycky říkala: „Rolku, ty máš pih na nose, jako je kapek po rose.“ Vlasy mám hnědý. Mamka Blanka vždycky říkala: „Rolku, ty můj kaštánku.“ Fakt ji mám moc rád.
Práce mi nevadí. Kdo nepracuje, ať nejí, říkal vždycky Táta. A má pravdu! Ale když nepracuji, rád chodím k jezírkům a potokům. Hlavně na jaře a v létě. To je taky jediná dobrá věc na létě. Potoky a holky.

Před nedávnem byl na Tátově farmě potulný elf Arkletin. Nebo Arkard? Tak nějak se jmenuje. A Tátovi zaplatil, aby mě s ním poslal, že potřebuje někoho, kdo by se mu staral o pole. A tak jsem s ním odešel bydlet do Andoru. Je to krásné město. Trochu velké, ale bydlí tu hodně holek. Hlavně ty u ovčáren jsou moc milé. A nejmilejší z nich je řezníkova Jitka.


*Text do čitelné podoby upravil Raymon, prodavač Andarijského šumu.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2025 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist