Toho večera bylo příšerné počasí. V jedné bohem zapomenuté vesnici řádila ukrutná bouře. Venku tma, že nebylo vidět ani na krok a v jedné malé chatě zrovna přikládal starší, osamělý muž do krbu. Přes tu bouři nebylo skoro slyšet vlastního slova, ale něco slyšet bylo. Zvláštní bouchání na dveře. Muž věděl, že tohle nebyla bouře. V pomyšlení, že nějaký tulák hledá přístřeší v těchto nečasech, vyšel směrem ke dveřím. Když ale otevřel dveře, nenašel žádného tuláka, nýbrž košík zmáčený od deště, z něhož se ozýval pláč. Muž se podíval do košíku a v něm našel malý, uřvaný uzlíček neštěstí, malého chlapce. Rozhodl se vzít dítě dovnitř, aby ho osušil a zjistil, co je vlastně zač, nebo jestli není v košíku ještě něco, třeba jeho jméno. V košíku nic jiného nenašel, nicméně u dítěte si povšiml zvláštní věci. Na zápěstí mělo přivázaný náramek z vlčích zubů. Muž se rozhodl, že se dítěte ujme.
...
Jak šel čas, chlapec rostl a sílil. Bylo již na pohled znát, že to nebyl obyčejný chlapec. Měl ostré mužské rysy, silné paže a mohutnou stavbu těla. Již v mladí měl sílu jako dospělý muž. Jeho "adoptivní" otec zjistil z knih, že náramek, který měl chlapec na zápěstí v den ,kdy se objevil před jeho domem, nosí obávaný kmen krvelačných barbarů z Bergenu. Na chlapci během dospívání bylo znát, že v něm koluje krev obávaného bojovníka, plenitele a ničitele. Byl velmi výbušný a pro ránu skutečně nešel daleko. Jeho adoptivní otec se mu pokoušel vštípit co nejvíce z dobrých mravů, učil ho číst a psát, vychoval ho jako normálního chlapce. Bohužel občas jeho barbarská podstata vyšla najevo a málokdy to dopadlo dobře.
...
Nastal den, kdy muže dostihla silná horečka. Bylo více než jasné, že nepřežije noc. Mladý barbar byl u něj, aby mu mohl alespoň částečně oplatit, že mu věnoval život, když ho tenkrát nenechal umřít před dveřmi chalupy. Muž, posetý potem a klepající se zimou, povídá: " V téhle zemi tě nic nečeká, odcestuj chlapče. Nezapomeň, co jsem tě naučil, ale ani nezapomeň, kdo skutečně si a čí krev koluje v tvých žilách. Ve světě se neztratíš, máš sílu pěti mužů, krvelačnost dravého zvířete, ale zároveň vychování čestného muže. Děkuji bohům, že mi tě toho osudného dne přinesli na práh a můj život měl ještě chvíli smysl. Jdi.... Thamuzi"
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Toho večera bylo příšerné počasí. V jedné bohem zapomenuté vesnici řádila ukrutná bouře. Venku tma, že nebylo vidět ani na krok a v jedné malé chatě zrovna přikládal starší, osamělý muž do krbu. Přes tu bouři nebylo skoro slyšet vlastního slova, ale něco slyšet bylo. Zvláštní bouchání na dveře. Muž věděl, že tohle nebyla bouře. V pomyšlení, že nějaký tulák hledá přístřeší v těchto nečasech, vyšel směrem ke dveřím. Když ale otevřel dveře, nenašel žádného tuláka, nýbrž košík zmáčený od deště, z něhož se ozýval pláč. Muž se podíval do košíku a v něm našel malý, uřvaný uzlíček neštěstí, malého chlapce. Rozhodl se vzít dítě dovnitř, aby ho osušil a zjistil, co je vlastně zač, nebo jestli není v košíku ještě něco, třeba jeho jméno. V košíku nic jiného nenašel, nicméně u dítěte si povšiml zvláštní věci. Na zápěstí mělo přivázaný náramek z vlčích zubů. Muž se rozhodl, že se dítěte ujme.