Povím vám příběh, o jedné mladé dívce, jenž vypráví o tom jak se musela postarat o sebe sama, a jak zanevřela na muže.
Kdysi dávno někdo nechal v sirotčínci nemluvně, malou holčičku. Nikdo neví proč, zda-li byla nechtěné nemanželské dítě, nebo jestli jí tam odložili aby se měla lépe.
Ale rok od roku, Líba rostla do krásy, jenže kvůli své povaze si nemohla najít přátele. Neuznávala autority, nehrála si s dětmi hry které ostatní děti miluji, byla zvláštní, samotářská. A nechtěla ani k žádné náhradní rodině. Když ji bylo 15 let, již měla vymyšlený plán útěku. Do batohu jít a posbírat jídlo na cestu, v noci se vkrást do pokoje matky představené, jenž sirotčinec vedla, a ukrást jí klíč od kovové brány. ,, Ano to mi musí vyjít!" říkala si v hlavě dokola mladá Líba. Když nadešla noc, a zdálo se jí že již všichni spí, začala Líba uskutečňovat svůj plán. Oblékla se, a pár dalších věcí přihodila do batohu. Potichu se vykradla s pokoje kde spala s ostatními dětmi mířila k pokoji matky představené. ,, Teď hlavně opatrně a potichu!" pomyslela si, sáhla na kliku dveří a pomalu za ní začala tahat. Když už viděla jak dveře se otvírají na malou škvírku, lekla se hlasu, a otevřela dveře tak rychle že nad tím že tam spí matka představena se nezamyslela. Byla uvnitř, opatrně po prvotním šoku přivřela dveře. Až poté zjistila, co jí tak vylekalo. byla to zrovna matka představená která mluvila ze spaní.
Klíče od pokojů a mříží měla položeny na nočním stolečku vedle své postele. V místnosti naštěstí nebyla úplná tma, vždy měla na skříni na proti postele matka představená, zapálenou svíčku. To Líbě jen pomáhalo uskutečnit její plán.
Šla opatrně od dveří k její posteli, poté natahovala opatrně potichu ruku pro svazek klíčů, až se jej dotýkala. ,,Hlavně opatrně, hlavně potichu, hlavně ji nevzbuď" opakovala si Líba v hlavě, když jí ani nedošlo že už klíče svírá v rukách u své hrudě. Pomalu šla po zpátku ke dveřím, a pomalu je zase otevřela a vyšla na chodbu. Úspěšně si odechla, to nejtěžší mám za sebou, pomyslela si, aniž by věděla co jí dál v životě čeká.
Když už měla vše, klíče, jídlo, své věci, a došla k bráně, a ani se neohlédla zpět na sirotčinec kde vyrůstala. Jen vzala odemkla bránu a udělala krok do nového života.
Po třech dnech cesty došla k velkému městu Rameru, bylo to u nich v okolí to největší město s nejvíce příležitostmi.
Když prošla bránou, viděla ty velké domy, na každém rohu stánek v kterém někdo prodával něco jiného než ten před ním, pomyslela si že lepši už to mít nemůže, ale opak byl pravdou.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Povím vám příběh, o jedné mladé dívce, jenž vypráví o tom jak se musela postarat o sebe sama, a jak zanevřela na muže.