Mnoho vody proteklo koryty řek od doby, kdy v malé, zatuchlé špeluňce pod nálevnou v andorské chudinské čtvrti mladá ušmudlaná elfka zažívala peklo. Štěstí, že nemusela být ve stájích na hlíně, nebo v louži pod okapem. I když ani tohle "štestí" nebylo tak úplně bez práce. Doteď cítila odporný puch rozkroku výčepního, kterého musela potěšit aby měla kde složit hlavu. Původní a plánovaný nocleh těhotné elfky se proměnil v peklo, když o sobě přenášené mrně začalo dávat vědět.
Natěšený hospodský si vykračuje ranním prázdným městem směrem k výčepu. V hlavě se mu odehrávají scénáře o kterých není slušné mluvit a už vůbec ne psát. Všechny jeho myšlenky se točí okolo pokladu, který má ubytovaný pod svou nepříliš prospívající pivnicí. Úsměv ho opouští až v momentě kdy vstupuje do výčepu a slyší křik malého tvorečka, který je na tomto nechutném světe sotva pár hodin. Vydá se do již zmíněné komory, kde se jeho pokažené snění mění v paniku. V tratolišti krve leží bez pochyb mrtvá elfka a vedle ní, ve starých hadrech zabalené, řve z plných plic elfí novorozeně. Elfí slečna.
Tělo elfky od andorských hradeb odnáší odliv a hospodský má o starost méně. Na to aby mládě utopil v pytli jako kotě ale nemá srdce. Jeho štěstím je, že ve městě jsou cikáni a podle všeho se nezdrží dlouho. Nakupují na tržišti ležícím nedaleko jeho nálevny zásoby a to znamená jediné, brzy odjedou. Hospodský se přimotá k jedné ze starších cikánek a za cenu části jeho nevelikého bohatství uzavře oboustranně výhodný obchod. On se zbaví starosti a cikánka má zboží k obchodu, nebo služebnou. Tak jak tak si na zhodnocení investice bude muset pár let počkat a čekání si od hospodského nechá řádně zaplatit.
"Blbá kráva" bleskne hlavou malé elfce schovávající se za keřem, pozorující otylou, hořekující cikánku, která se valí okolo maringotky, a snaží se řevem přilákat elfku zpět k domovu na kolech. Cikánka měla snahu prodávat její tělo. Tenhle byznys ale troskotá na divoké elfce a její evidentní nechuti spolupracovat. Po tom co téměř zabila třetího úchyla libujícího si v hrátkách s dětmi, otylá baba chápe, že investice asi nebyla tak dobrá jak si zprvu usmyslela. Radost ze schovky elfce zvyšuje evidentní vztek cikánky a mužský bolestný nářek ozývající se z boudy. Kde si naříkající ještě ani neuvědomil, že od tohodle momentu už bude močit jen jako "královna", v podřepu.
Bída, strach, lupiči a železná jistota alkohol jsou nejvěrnější společníci dospívající elfky. Jednou je v Andoru, jednou v Thyru, jindy v Lewanu, záleží na tom co se kde zrovna děje a kde se vyplatí "pobýt". Putuje s pobudy, žebráky a lapky. Všechny tyhle skupiny mají jedno společné, nemají domov. Jsou tam, kde jsou peníze a čím se dají snáze získat, tím je jim lépe. Od doby co utekla od cikánky i s jejími penězi, se toho mnoho nezměnilo. Ale alespoň si nikdo neplánuje přivydělávat, nebo jinak užívat její mladé tělo. A ti co to zkusili jsou o nějaký ten úd lehčí. Živobytí s lapky a pobudy není nic co by se jí dalo závidět, ale bylo to prostředí které zná, a tak se tam cítí jistým způsobem bezpečně.
Lewanské dostihy jsou jedním z těch míst, kde se vyplatí být. Každý se nastrojí, každý chce předvést sebe a svůj měšec. Elfka se tlačí mezi zbohatlíky a nezřídka kdy se jí podaří přesouvat obsah mezi kapsami, zpravidla směrem z cizí kapsy do té své. Po úspěšném dni plném přesunů se obvykle s kumpány sejde za městem, kde se navzájem pochlubí lupem, případně cetkami za který lup utratili a tradičně se spijí do němoty. Ani tentokrát tomu není jinak. Ranní probuzení je o to bolestivější, že se krom tradiční bolesti hlavy a nevolnosti elfka budí sama, bez svých kumpánů, věcí, a společnost jí může nabídnout pouze doutnající ohniště. Okem optimisty je vše dobré, protože není zraněná ani zneužitá. Realista by to viděl tak, že ji kumpáni okradli a pak prostě zdrhli.
Elfka bloudí elfím městem, protlouká se životem den za dnem tak, jak umí. Až do momentu kdy se objeví on. Viděla ho už několikrát, sice si ty momenty nevybavuje úplně dobře protože měla v žíle, ale podvědomí jí tvrdí že je to zase on. Divný dobráček, kdo to s ní pro změnu myslí dobře. Zase. Elfka nemá co ztratit a tak na jeho nabídku lepších zítřků kýve hlavou a vydává se vstříc osudu.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Mnoho vody proteklo koryty řek od doby, kdy v malé, zatuchlé špeluňce pod nálevnou v andorské chudinské čtvrti mladá ušmudlaná elfka zažívala peklo. Štěstí, že nemusela být ve stájích na hlíně, nebo v louži pod okapem. I když ani tohle "štestí" nebylo tak úplně bez práce. Doteď cítila odporný puch rozkroku výčepního, kterého musela potěšit aby měla kde složit hlavu. Původní a plánovaný nocleh těhotné elfky se proměnil v peklo, když o sobě přenášené mrně začalo dávat vědět.