Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Záštita

obrázek postavyZáštita se zapřel o svou hůl a vzhlédl směrem k obelisku. Byl unavený, ale věděl, že nesmí přestat a musí svůj úkol dokončit. "Fortis et vires meor!", vykřikl a napřáhl ruku směrem ke kamenu. Projela jím mohutná energie - cítil, že už mu ji mnoho nezbývá. Obelisk jakoby nereagoval, stál a dál žhnul temně rudou barvou. "Qui obturat actionem", zašeptal a cítil, jak mu pot stéká z pod velkého klobouku. Obelisk dál žhnul svou barvou a plnil okolí pichlavým odérem síry. Tento boj nesváděl Záštita poprvé, ale bylo to snad pokaždé těžší a těžší, hlavně s narůstajícím věkem. Pokaždé to vypadalo podobně - město nebo vesnici ohrožovala temná, pekelná síla a Záštita, jako potulný kněz a čaroděj, specializující se na obranou magii, pomáhal s touto silou bojovat. Jenže tentokrát se přecenil, věděl, že boj nebude lehký. Celé noci obelisk prskal žhavé uhlíky a pach síry byl natolik silný, že se Záštita skoro dusil. Kamen, který stál na průrvě do země byl velký asi jako stojící muž, ale jeho síla byla nezměrná. Tráva okolo něj byla spálená na uhel. Vždy v noci se kámen odsunul a zpod něj začali na svět vylézat různá pekelná stvoření, která potom v okolí ráda škodila. Záštita oklepal pot z obličeje a zamyslel se, mnoho energie už mu nezbývalo. Zvedl pomalu hůl, namířil ji proti kamenu. "Ve jménu Pána, ve jménu všeho dobrého - rozpadni se kameni a udus tuto pekelnou díru! Nebuď již její branou, ale staň se navždy jejím víkem!". Ozvala se velká rána. Zaštita ustoupil o krok zpět. Kámen se pohnul. To bylo nezvyklé. "To snad ...". nestihl už doříct Záštita. Pod kamenem se začaly objevovat pařáty. Záštita strnul. Objevila se celá postava pekelného pána. "Vybral sis špatného protivníka, čaroději", zahřmělo. "Jsi starý a slabý", odplivl si pekelný pán a máchl velkou ohnivou šavlí. Záštita couvl ještě o krok. "Vidíš pozemský červe, bojíš se", zachechtal se hřmotně velký pekelný pán. Jeho tělo bylo pokryto šupinami a jeho čtyři ruce svírali každá ohnivou šavli. Z podivné zvířecí hlavy mu trčeli dva velké rohy. Záštita sejmul klobouk a odložil na stranu svůj plášť. Byl unavený, starý a slabý, ale rozhodl se, že si naposledy zatančí v tanci smrti s touto pekelnou silou. Nechtěl odejít poražen. Vzal hůl a rozběhl se naproti ohnivému stvoření. Hůl a aura ochrany byla jedinou obranou proti šavlím, které nemilosrdně dopadali v rychlém rytmu ďáblova smíchu. "Neustoupím! Má chvíle nastala, ale zemřu v boji!", zakřičel Záštita. "Sic ego vivere pugnam!", vykřikl Záštita a holí dorážel na pekelného pána. "Nunc fata et placuit", pronášel ochranná zaklínadla. Doufal, že to nebude bolet, doufal, že to bude rychlé. Stal se ale přesný opak - boj trval a bolest se mu rozlila po celém starém těle. "FIDEM", pronesl Záštita při posledním úderu své hole a klesl v mdlobách do trávy... Kámen pukl.
"Co to? Kde to? Kdo jste!?", snažil se Záštita procedit mezi zuby. "Tady jste v bezpečí. V Thyrisu. Našli vás sedláci, jak ležíte zraněn na zemi", oznámil mu felčar. Dostal jste se k nám akorát včas. Musel dorazit i kněz, aby vám pomohl zpátky mezi živé. Ten boj, který jste svedl u toho kamene musel být tvrdý, jste samý šrám", dokončil felčar. Ještě není konec, ještě nenastal můj čas, pomyslel si Záštita. Děkuji! usmál se klidně Záštita a v klidu usnul, potřeboval to. Usínal s vědomím, že jeho práce ještě není u konce.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2021 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist