Aktuální dění Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Atropa

-> Charakterník

obrázek postavy"Tak jsem tady." ozvalo se prostě ze stínu v místnosti, když kapitán Finius prošel kolem. Trhl sebou a ihned sáhl ke zbrani. Nebylo to však třeba. Byla to Atropa, jeho nejlepší agentka. Věděl to, ale přesto letmý úsměv a pobavení z jeho leknutí na jejích rtech byla iritující. "A tvůj cíl?" Dívku jen mlči ukázala hrotem dýky k pytli, ze klterého prosakovala tmavá tekutina zelené barvy. "Výborně" pokývl muž. Tady je něco za odměnu a hodil jí měšec. "Užij si to. Brzo se Ti zase ozvu." Dívka chytla obratně vášek a potěžkala. "Méně než minule a za více práce" odfrkla si se strojeným pohrdáním a tiše vyklouzla z místnosti. Dlouze se za ní zadíval a už jen polohlasně pronesl sám k sobě. "Je dobrá,a le disciplína jí chybí". Když se její zaměstnávatel a mentor jal rozbalovat důkaz splnění úkolu, byla již Atropa opět ve stínech mezi obidlími. Už dlouho jí vrtalo hlavou co se to tam tak hezky leskne, tam v té věži starého kouzelníka na kraji vesnice. Koupila si láhev vína a housku za vydělané peníze a zbytek skryla do podpatku v botě. Vyšplhala do koruny stromu v lese mimo vesnici a jaka se pozorovat kouzelníkovu věž. Dokázala se takto bavit dlouhé hodiny. Tentokráte to ale bylo jiné. Cosi, jako by ji do věže táhlo. Nemohla se zbavit dojmu že tam musí jít. Čekala a čekala. Když i poslední plamínky dohořely, byl její čas. Touha se dostat do věže se již rovnala čiré obsesi. Vše bylo připraveno, měla své šperháky i lano. Slezla dolů ze stromu a potichu se přikradla k věži. Obratně vyšplhala až k oknu a nahlédla dovnitř. Místnost se topila ve stínech a jediným zdrojem světla byl ten modrý kámen. Svítil mdlým vnitřním světlem. Atropa zaváhala "Je to tak jednoduché. Musím ho mít". Opatrně došlápla do místnosti a krokem tichým jako myška se blížila k piedestalu. Ještě dva kroky, jeden a už je tu. Tiše se zastavila a rohlédla se, zda ji opravdu nikdo nesleduje. Natáhla ruku a sevřela kámen v dlani. Jakmile chtěla ruku stáhnout a uvěznit svou kořist v kapse, zatočila se jí hlava a spadla na zem. Když se trochu otřepala a bolest v hlavě ustoupila, otevřela znovu oči, ale vše bylo jinak. Nebyla ve věži, ale spíše v kopce. "Co to? Magie!" pomyslela si. "Schniju tady navždy?" Obrátila se na záda a koukala do tmavého stropu. Zdá se, že jedinými společníky jí po dlouhé hodiny byli pavouci v zákoutích místnosti a kosterní pozůstatky předešlého obyvatele. Jak se vracely smysly, probouzel se i pocit palčivé bolesti na paži pravé ruky... "Co to?" poškrábala se a v ten moment myslela, že umře. Tělem jí prjela bolest a nos naplnil pach spáleného masa mísený s kovovým odérem krve.Opatrně si vykasala rukáv a spatřila své zranění. Byla to vypálená značka... Značka zrádce. Dolehlo na ni uvědomění. "Co jsem to provedla?" Chvíli jí trvalo, než si prošla oním očistcem viny a prozření. Čas běžel a nic se nedělo. Atropa však cítila stud a lítost. Nakonec však konečně převážil pud sebezáchovy a začala jednat. Uvědomila si, že za celou dobu neslyšela ani zvuk. Prohledala tedy své věci a našla "paklíč pro jistotu". Otevřela zámek dveří apomalu, avšak obezřetně se vyplížila tichými a temnými kobkami ven. Zjistila, že se nachází v rozvalině hradu, který kdsi strážil okolí. Věděla kde je, ale nevěděla kam se podít. Našla své věci uloženy tak, aby je našla a u nich krátkou zprávu "Už se nevracej". Bylo jasno, neměla domov, neměla kam jít. Mohla tedy jen dál a dál. S hlavou těžkou a žludkem prázdným se vydala se na cestu...

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2021 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist