Bylo to už několik let poté, co se rodina rozpadla. Nejdříve zemřel otec při nájezdu skřetů, pak odešel nejstarší bratr Jerry.
Chvíli jsme se jako „rodina“ drželi, staral jsem se o živobytí, jak nejlépe jsem uměl. Ostatní mi pomáhali a já jsem se pokoušel z každého kousku udělat něco, co bychom mohli prodat, aby se daly sehnat peníze na jídlo. To byla jediná možnost jak přestát každoroční, nebezpečnou zimu.
První rok ani nevím, jak se nám to podařilo, ale další rok už to bylo lepší. Bohužel třetí rok krátce po začátku zimy matka onemocněla. Po týdnech už to vypadalo, že se z toho dostane, ale pak se nemoc vrátila a vzala nám ji. Matku jsme v dalších dnech pochovali a dohodli jsme se, že už nás tu nic nedrží. Roger se chtěl vydat směrem na východ. Mluvil o tom, že se tam nacházejí bohaté země. Janne se naopak chtěla usadit u mladíka, který ji už pár měsíců nadbíhal. Upřímně doufám, že jim to vydrží, nerad bych viděl Janne se zlomeným srdcem.
Na jaře jsme prodali domek a všechno okolo i v něm. Musím říci, že se mi podařilo usmlouvat hodně slušnou cenu, snad tomu dřevorubci zůstalo na chleba, pche. Peníze jsme rozdělili na 4 díly, jeden pro mě, jeden pro Rogera, jeden pro Janne a jeden pro Jerryho. Tehdy jsem jim oznámil, že se vydám na jih a zkusím najít Jerryho, rád bych mu osobně oznámil, co se stalo a předal mu jeho díl. S tím jsme se rozloučili a všichni se vydali za svými cíli.
Cesta to byla náročná, i když jsem měl docela dost peněz, tak jsem strádal. Možná právě proto, že nebylo ani kde ty peníze utratit. Když jsem dorazil na břeh moře, jen stěží se mi podařilo si najít místo na nocleh. Byl jsem tak unavený, že mě ani nenapadlo, abych pořádně schoval peníze. Bohužel přesně to se stalo, ráno jsem se probudil a všechny moje i bratrovi peníze byly pryč. Jen tak tak se mi podařilo oknem zmizet, než do pokoje vtrhli hospodského pohůnci. Ještě půl hodiny mě honily po celém okolí. Pak se mi jim podařilo konečně zmizet.
Když jsem se konečně uklidnil, zjistil jsem , že jsem uprostřed lesa a v ruce mám jen svou starou sekerku. Hlavou se mi honila jen jedna věc, jak jsem mohl být tak hloupý? Další den proběhl velmi rychle, protože hned po té, co jsem se probudil jsem se vydal k moři a zamířil po pobřeží na jih.
Trvalo několik dní, než se mi podařilo dostat do dalšího městečka na pobřeží. A celý další den jsem hledal nějakou práci. Těsně před soumrakem se na mě usmálo štěstí, narazil jsem na dřevorubce, který si nešťastnou náhodou pochroumal nohu. Dohodli jsme se, že mu budu pomáhat a výdělek si rozdělíme na polovinu. V té chvíli bych vzal cokoliv, naštěstí to byl poctivý člověk. Následující dny jsem trávil prací v lese a urputně jsem doufal, že se mi podaří vidělat na cestu lodí.....
Když jsem nastupoval na loď, tak by mnoho lidí řeklo, že jsem už někdo jiný. Za posledního půl roku jsem lehce zmoudřel a dalo by se říci, že z dítěte jsem se stal mladíkem. Mou tvář zakrýval dlouhý plnovous a vlasy jsem měl skoro do půl zad. Ihned po vstupu na palubu si mě vzal kapitán stranou a domlouval mi, abych ze sebe udělal člověka, jinak si lidi budou myslet, že vozí piráty. S úsměvem jsem mu slíbil, že se sebou něco udělám hned, jak to půjde a připomenul mi, že cesta do Lewanu je dlouhá a stojí za to být připravený co nejdříve. Když loď odrážela od břehu, už jsem byl hladce oholen a vlasy jsem si zkrátil jen k ramenům, přece musím vypadat šik. V myšlenkách už jsem byl v Lewanu a přemýšlel jsem, jak vystopuji svého bratra Jerryho.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Bylo to už několik let poté, co se rodina rozpadla. Nejdříve zemřel otec při nájezdu skřetů, pak odešel nejstarší bratr Jerry.