"Chyťte ji svini! Zase mě napálila,, Ozvalo se ulicí, když si chlápek stíral šlehačku z obličeje. Ainga už tou dobou schovaná za bednami se chichotala z dobře provedené pasti. "Však já tě dostanu!,, křičel do potemnělé uličky muž, ale zdálo se jako by už v ní dávno nikdo nebyl... Ainga sledovala rozzuřeného muže ze střechy domu, když zaslechla výbuch nedaleko hradeb města. Její zvídavá povaha ji nedala a vydala se směrem k hluku. Když dorazila k ulici, odkud hluk vycházel, uviděla alchymistu prchajícího před strážemi a házející po nich nějaké láhve s tekutinou. To stráže značně zpomalovalo. když už se jim muž ztratil ve vedlejších uličkách přístavu, rozhodla se že alchymistu najde a zjistí co to vlastně po strážích házel.
Toho večera si přes okno jedné krčmy všimla že chlápek popijí v koutě sám. Rozhodla se že si na něj počká. Když muž se kolem desáté večer vydal z hospody domů, sledovala jej až ke dveřím domu. "hm dům číslo 23.,, Potichu žbleptla a odešla směrem ke vchodu do stok.
O dva dny později...
Dýka proletěla těsně kolem ruky alchymisty a přišpendlila jeho rukáv k dřevěné stěně.
Leknutím sebou škubnul až zacinkaly lahvičky v jeho brašně. Ainga vystoupila ze stínu a zkoumavě hleděla na muže. "K-k-kdo j-jsi.,, Vykoktával ze sebe alchymista. "Můžeš mě znát jako největšího naschválníčka ve městě.,, Uchechtla se Ainga a vyndala zabodnutou dýku ze stěny. To alchymistu uklidnilo. "Nemusíš se bát, zajímají mě jenom ty lahvičky, co jsou zač a kde je seženu, nebo mám obrat tebe?!,, Pohrozila. Alchymista vykulil oči a ukázal směrem ke svému domu. Oba se vydaly do domu, kde jí ukázal jak se vyrábí základní třaskaviny. Od té doby pastičky, které Ainga používala nabraly úplně jiný směr. Až jednoho dne to přepískla a málem odpálila hradní bránu. Ihned po výbuchu se vyřítily vojáci z kasáren a začala honička po městě. Ulicemi se nesly otřesy jak Ainga používala třaskaviny a kouřové clony při útěku. Když se blížila k městské bráně natáhla šátek na obličej a hodila k bráně tři lahvičky kouřové clony, kde stály stráže . Ti se ihned začaly dusit při vdechnutí kouře a Ainga proklouzla bránou ven z města. Od té doby jí nikdo neviděl a nikdo neví kam až vlastně doběhla. I když kdo ví? Co když je už dávno zpátky ve městě? Nikdo neví... Ovšem co ta pěna v té městské kašně...?
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
"Chyťte ji svini! Zase mě napálila,, Ozvalo se ulicí, když si chlápek stíral šlehačku z obličeje. Ainga už tou dobou schovaná za bednami se chichotala z dobře provedené pasti. "Však já tě dostanu!,, křičel do potemnělé uličky muž, ale zdálo se jako by už v ní dávno nikdo nebyl... Ainga sledovala rozzuřeného muže ze střechy domu, když zaslechla výbuch nedaleko hradeb města. Její zvídavá povaha ji nedala a vydala se směrem k hluku. Když dorazila k ulici, odkud hluk vycházel, uviděla alchymistu prchajícího před strážemi a házející po nich nějaké láhve s tekutinou. To stráže značně zpomalovalo. když už se jim muž ztratil ve vedlejších uličkách přístavu, rozhodla se že alchymistu najde a zjistí co to vlastně po strážích házel.