Příběh začíná v malé vesnici ukryté v horách. Za bouřky, uprostřed temné noci, se v oné vesnici narodila malá holčička. Její rodiče z ní měli velkou radost i přes to, že po babičce zdědila špičaté uši. V této vesnici se totiž tolerovaly vztahy mezi elfy, kteří žili v místních lesích, a lidmi kteří byli do tohoto prostředí vyhnání. Na tomhle bohy zapomenutém místě se postupně mísily obě kultury. Elfové převzali od lidí pohodlnější bydlení a lidé od elfů zase větší vztah k přírodě.
Malá holčička rostla jako z vody a pořád se někomu pletla pod nohy. Byla velice zvídavá, občas až moc, a měla nutkání učit se různým věcem. Jednoho jarního dne přišel její velký den. Byla už dost stará na to, aby dostala své jméno. Byla to místní tradice nedávat jména hned po narození, protože vesnice byla zapadlá v horách a často se stávalo že se malé děti ztratily či onemocněly a nepřežily zimu, která ve zdejších horách byla velice silná a krutá. I když vesničané prosili různé bohy a bůžky o odpuštění, tak jim někdy přišlo, že jsou snad na bohy zapomenutém místě.
Byla to pro ni velká událost. Den, kdy poprvé uslyší své jméno. Konečně, říkala si, na mě nebudou volat jen 'ty, pojď sem', ale bude vědět, že myslí přímo ji.
Všichni obyvatelé se sešli na okraji vesničky, kde měla svůj oltář elfí bohyně Nistra. Holčička stála uprostřed shromáždění a všichni napjatě čekali, jaké jméno jí určí její předkové. A ta chvíle nastala, veselá hudba utichla a postupně utichl i šum davu. Zavládlo ticho, byl slyšet jenom lehký šum stromů, i ptáci se utišili jako by věděli co má nastat. Malá holčička poklekla před oltářem. Les hrůzostrašně zašuměl, když se náhle zvedl vítr. Malá holčička vzala hrst malých smrkových jehliček. Pronesla potichu tajemná slova, které se předtím složitě učila a z výšky pustila jehličí na oltář. Vítr zesílil a točil se okolo oltáře dokola, když utichl na oltáři zůstaly jehličky, které tvořily slovo. To slovo, na které ona celou dobu čekala, její jméno, bylo rozhodnuto a ona věděla, že nejde změnit. Nevěděla, co teď, zda se radovat nebo být zklamaná, věděla jediné, musí to přijmout. Na oltáři bylo napsané 'Herravo', její jméno.
Mladá Herravo rostla dál a čím dál víc ji zajímalo, jak věci složit a opravit. Každou chvíli někomu pomáhala a stáří mistrové svých oborů měli radost z jejího zájmu, a tak ji nechali, aby jim pomáhala. Byla velice zručná, rychle se učila kovat podkovy, vyrábět šípy a luky, šít šaty, ale také zvládala i tvrdou práci v lese nebo dokonce v dole. Všímala si, jak se mění jednotlivé vrstvy materiálu ve skále a sem tam našla i nějaký polodrahokam. Dělala opravdu všem mistrům radost a netrvalo dlouho a uměla skoro všechno co oni a už se zdálo že se víc přiučit nemůže. Ale to jí bylo málo chtěla se dal učit novým postupům zpracování materiálu a výroby. Tak se jednoho dne rozhodla že odjede z vesnice do světa.
Procestovala spoustu různých měst a vesnic, až se dostala k moři. Cestovala podél pobřeží do přístavního města, kde se domluvila s kapitánem, že ji převeze přes oceán. Celou dobu si přivydělávala drobnými opravami a výrobou drobnůstek. Když dorazili do dalšího města, kapitán jí sdělil, že se dál s nimi plavit nemůže. A taky jí řekl, že tento svět zatím není tak zkažený jako jiné ostrovy a že se jmenuje Andarie. Herravo tedy vystoupila ve velkém a přenádherném městě Andor. Pár dní se potulovala ulicemi a hledala uplatnění, ale moc se jí nedařilo. Měla i pár problémů se zákony. Naštěstí narazila na mistryni řemeslnici v pravém slova smyslu, byla oblečená v nádherných fialových šatech s elegantním kloboukem a přenádhernými rukavicemi. Zašla za touto ženou, zda by ji nevzala do učení. „Máš štěstí,“ dostalo se jí odpovědi: „zrovna hledám pomocnici. Můj cech chce stavět sídlo a hledáme řemeslníky, vyzkouším tě a jestli budeš šikovná, přijmeme tě. Hledej dům mezi poli s velkým zlatým koněm na vlajce a nápisem 'Kavalerie'. Řekni, že tě posílá 'Mashell' a vyřiď jim, že jsi má nová učednice a ať mi upečou dort, že brzo přijedu.“
A tady začíná nová cesta Herravo, která jako učednice započala svou pouť pod vedením slavné řemeslnice Mashell v cechu Kavalérie...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Příběh začíná v malé vesnici ukryté v horách. Za bouřky, uprostřed temné noci, se v oné vesnici narodila malá holčička. Její rodiče z ní měli velkou radost i přes to, že po babičce zdědila špičaté uši. V této vesnici se totiž tolerovaly vztahy mezi elfy, kteří žili v místních lesích, a lidmi kteří byli do tohoto prostředí vyhnání. Na tomhle bohy zapomenutém místě se postupně mísily obě kultury. Elfové převzali od lidí pohodlnější bydlení a lidé od elfů zase větší vztah k přírodě.