Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Sephrenie

-> Charakterník

obrázek postavyZačínalo se pomalu smrákat, když řadové sestry jdoucí na večerní mši zaslechly tenoulinké pofňukávání. Opatrně se vydaly do houští za tímto hláskem. Netrvalo to moc dlouho a našly malou holčičku v roztrhaných a zablácených šatičkách. Holčička také někde ztratila jednu botičku, jelikož jednu nožičku měla neobutou a celou dopíchanou. Sestry se okolo ní seběhly a pomohly ji donést do kláštera. Tam ji omyly a daly jí nové šaty. Také se vyptávaly odkud přišla a proč byla sama v lese a jak se jmenuje. Ale holčička toho moc nevěděla. Sestrám prozradila akorát, že je z vesničky v horách obklopené lesy. A také, že zatím nemá jméno, že je to takový zvyk v jejich vesnici a že jméno měla získat až další rok. Řadovým sestrám se holčičky zželelo a rozhodly se, že ji vychovají, jak nejlépe budou moct. Klášter a okolní pozemky byly docela rozlehlé, nacházely se zde četná pole a také ovocný sad.
První týdny se holčička jenom procházela po klášteře a prozkoumávala všechny kouty. Občas ji řadové sestry napomenuly, když vyrušovala na mši anebo když pobíhala po chodbě s ostatními dětmi. Hned druhý den zjistila, že není jediné dítě v klášteře. Sestry se staraly o více sirotků jako byla ona. Dny ubíhaly a jednou si holčičku zavolala matka představená. Pověděla jí, že se snaží zjistit odkud se k nim dostala, ale že podle popisu nenašly danou vesnici. A také se jí znovu zeptaly na jméno, ale holčička jim jen znovu povyprávěla příběh, jak se u nich vybírá jméno. Najedou se zarazila ve vyprávění svého příběhu a zahleděla se z okna ven na kymácející se jehličnany ve větru. Rozpomněla se. Oklepala se a povídá, že nedávno její sestřenka prošla oním rituálem se jmény a že se jmenuje 'Herravo'. Řadová sestra se na holčičku pousmála a pověděla ji, že se nemusí bát, jelikož má nápad. Vytáhla velkou knihu a položila ji před holčičku. Povídá jí, že v knize jsou vypsaná jména, spousta jmen. Holčička byla zmatena, jelikož neuměla číst, ale sestra ji hned uklidnila, že je to v pořádku že i tak její jméno vybere její ruka a náhoda. Že si má knihu prolistovat a vybrat si jméno, které se jí bude podle písmenek líbit. Chvíli listovala v knize až se dostala skoro na konec a úsměvné zabodla prst do jednoho řádku. Sestra se naklonila a podívala se na jméno. Znovu se na ni pousmála, pohladila ji po vláskách a pronesla že se bude jmenovat 'Sephrenie'.
Sephrenie byla šťastná, měla své jméno, a to rychleji než její sestřenice Herravo. Celkem rychle se zapojila do dění v klášteře, pomáhala na zahrádce pěstovat bylinky a studovala taky svaté texty. Nejdříve jí a ostatním předčítaly texty sestry, později se naučily číst a poté každá už studovala sama. Sephrenii se studium zalíbilo chtěla se vyučit kněžkou, aby mohla pomáhat lidem, byl to její sen. Ale to ještě nevěděla, jaké úmysly s ní mají bohové. Léčení zranění a ran jí šlo bezvadně. Ráda studovala stavbu těla, jednotlivých svalů, orgánů a jejich fungování.
Pouhé studium knih jí však nestačilo. Nemocných v lazaretu bylo taky požehnaně, tudíž si své znalosti mohla procvičovat praxi. Šlo jí to, ale pořád to pro ni bylo málo, chtěla znát všechny tajemství lidského těla. Našla si v klášteře místnost ve sklepě, kde nikdo nechodí, i malá dítka, která prozkoumávají klášter se zdráhají jít tak hluboko do sklepení. Místnost si vybavila dle svých představ, pomalu, po troškách, si nosila vybavení, pergameny a další propriety.
Měla štěstí v podzemí bylo chladno, sice se trochu klepala zimou, ale zato pro tělo, které si potají do sklepení dovlekla, toto byla ideální teplota. Začala, pomalu opatrně nařízla kůži a pomalinku ji stahovala z ruky. Když byla hotová prostudovala jednotlivé svaly, úpony a šlachy, jestli odpovídají tomu, jak se učila z knih. S hrůzou zjistila že knihy jsou nepřesné, někdy se rozcházely se zjištěnou skutečností, ale ona na to byla připravena. Umyla si ruce popadla pergamen a brk a začala malovat co možná nejpřesnější obrázky toho co viděla. K tomu si psala i poznámky a poznatky. Když byla se svaly na ruce hotová pokračovala dál k hrudníku, a nakonec měla zmapované celé tělo. Trvalo jí to několik dní a musela pracovat obezřetně, aby nevzbudila podezření. Pokračovala dále, už s nabytou jistotou vedla přesné řezy tělem a vytahovala orgány jeden po druhém. Vše pečlivě kreslila a malovala. Překvapilo ji jak dlouhá a pružná jsou střeva v těle a divila se, že se nezauzlují. Také se pečlivě věnovala zkoumání srdce a plicím. Pousmála se nad skutečností, že srdce nevypadá tak jak ho všichni malují. Se zkoumáním očí měla problém, jedno prasklo a druhé se jí nepodařilo vytáhnout vůbec, nechtěla o něj přijít. Po prozkoumání všech vnitřních orgánů přistoupila k dalšímu kroku. Postupně kousek po kousíčku odřezávala svaly, až před dní zůstala celkem slušně očištěná kostra. Popadla své pergameny a pustila se do detailních nákresů, jak jednotlivé kosti vypadají a jsou v sobě zaklíněné.
Přibližně v tu dobu se náhodou dostala k zajímavé knize. Zajímavé a pro řadové sestry jako byla ona zakázané. V této knize se psalo o magii, ale ne o magii života, kterou se naučila používat k léčení a sesílání ochran. Byla to kniha magie smrti. Tehdy sešla z cesty léčitelky a byl to také začátek nové cesty, daleko tajemnější a velice nebezpečné. Když po nějakém čase nabrala odvahu a dost znalostí, pokusila se o nemyslitelné. Chtěla rozhýbat kosti, které měla schované na stole ve sklepení. Musela si přichystat suroviny, ale relativně se jí dařilo a drželo se jí štěstí. Byla připravená udělat ten krok do neznáma. Krok, o kterém si myslela že je neproveditelný, bylo to všechno proti čemu se učila, ale zároveň to bylo vzrušující. Postupovala metodicky podle instrukcí.
Zatajila dech. Kostra zahýbala prsty u nohou. Poté škubla celou nohou a zvedla paži. Povedlo se! Pomyslela si v duchu. Kostra se pomalu zvedla a začala si sedat. Sephrenie se zarazila nevěděla, jak kostru zastavit. Jak mohla být, tak hloupá, vždyť nevěděla, jak kouzlo zrušit. Byla, tak zaujatá oživením, že zapomněla na tak základní věc.
V tom uslyšela křik. Někdo ji přece jen našel, pomyslela si, to je její konec. Pověsí ji, upálí ji nebo jiným mučivým způsobem zabíjí, protože ji teďka někdo nahlásí a bude se to vyšetřovat. To nemůže dopustit, její studium, její náčrty, všechno to zničí i když by to mohlo všem pomoct. Musím ji zatavit, pomyslela si. Musím ji zastavit, jinak všechno přijde vniveč. Jakmile přišla na tuhle myšlenku, kostlivec vystřelil jako šíp směrem odkud se ozval jekot. Kostlivec zaútočil na nebohou řadovou sestru. Neměla šanci přežít. Sephrenie se rychle rozhodla, že musí zachránit výzkum. Popadla mrtvou kněžku, přemístila ji na stůl a co nejrychleji začala odřezávat kusy masa. Snažila se být co nejrychleji hotová. Jakmile dočistila kostru pustila se do oživování a celkem jí to šlo. Měla dalšího kostlivce. Popadla rychle svůj výzkum a probojovala se ven z kláštera. Spíš za ní udělali všechnu práci kostlivci.
Byla v lese a utíkala pryč daleko od kláštera, musela pryč. Věděla, že nikde nebude v bezpečí anebo by mohla najít štěstí na jiném světadíle?

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist