Nad Al Abbaským ostrovem žhnulo polední slunce, mladá Lara ležela na kupce sena a sledovala připlouvající rybářské lodě. Když se zakoukala daleko do moře žačla snít o zemích jenž se nacházejí daleko od Al Abbasu. „Jaké to tam asi je“. Pronesla v duchu, když jí v tom vyrušilo cinkání rybářské bárky. „Dcero, pojď mi pomoct!“ Ozvalo se z jedné bárky. „Jo, už běžím tati“. Když doběhla k bárce táta na ni hodil protrhané sítě, sem tam nějaká ta škeble zamotaná v síti a sem tam i malá rybka se mrskala v síti. „Uf, to je těžké, co s tím mám dělat?“. „Běž a zanes ty sítě domů, musí se opravit, aby se daly znovu použít“. Lara jen pokývala hlavou, protože sítě byli tak těžké měla co dělat aby je odnesla až do posledního baráku od mola.
Ještě téhož večera zakotvila v loděnici loď větší, než bylo zvykem. Vesničané se seběhli na mole, aby zjistily, kdo to přistál u jejich ostrova. Z lodi začaly vystupovat muži odění ve zvláštních rouchách poseté zlatem a drahokamy. Mladá Lara sledovala schovaná za rodiči muže a ženy, kteří vystupovali z lodi. Jeden z nich se postavil před dav lidí, vytáhl kus pergamenu a začal předčítat. „Občané Al Abbasu, tímto vám dáváme jedinečnou možnost!“. Odmlčel se a letmým pohledem si prohlédl dav lidí „Naše družina žoldáků a kněží hledá nové posily do svých řad, budeme zde kotvit po celých pět dní!“. Davem se roznesly tiché šepoty, každý z občanů by rád zbohatl, poznal svět.
Ještě ten večer Lara přemýšlela nad slovy onoho muže. „Hmm, možná, možná by to stálo za to, poznat svět, poznat i něco jiného“. Táta sledoval jeho rozjímání a s přimhouřenýma očima přemýšlel na její budoucností. Letmým pohledem Lara zaregistrovala stojícího otce ve dveřích. „Tati? Myslíš, no víš.“ „Já vím dcero, vidím to na tobě, vidím že chceš poznat svět.“ „Já ti své svolení dám.“ „Nechci, abys byla na tom jako my s mámou, poznej svět.“ Odmlčel se. Lara jen s úsměvem koukala na tátu a spokojeně na něj kývala. „Ale teď už jdi spát“.
Na druhý den Lara mířil přímo k lodi. Chvíli před ní stála v úžasů její majestátnosti. „Páni!“ „Musí tam být nejmíň sto, co tisíc lidí!“ „Ne ne, holka“ Ozvalo se za jejími zády „Je nás pouhých dvě stě.“ Lara úžasem oněměla. Muž ve zbroji na ní koukal. Lara koukala na něj a nebyla schopna vykoktat ze sebe jediné slovo. „Já, já, chtěla bych, já.“ Muž ve zbroji se začal smát. Pochopil, o co Laře jde. Ukázal jí směrem na loď a Lara opatrně vykročila směrem lodi. Na lodi stál další muž oblečen ve zbroji, ale byla jiná honosnější. „Kapitáne!“ Vyhrknul muž za Larou. Lara poskočila jak se leknula. „Tady ta děvenka by se k nám chtěl přidat.“ Kapitán přísným pohledem koukal na Laru. „Tvé jméno?“ „La, Lar..“ V tom jí skočil kapitán do řeči. „Lara?“. ,,Dobrá Lara, píšu si, tady Dwayne tě zavede do kajut. Lara s ustrašenýma očima koukala směrem k pevnině. „Dnes začíná tvůj výcvik co by kněžny!“ Lara zakývala a odešla s Dwaynem do podpalubí. „tady je tvoje kajuta zde budeš trávit noci.“ Lara pokývala a začala si vybalovat věci. „Za hodinu se hlas na horní palubě.“ Lara mlčky pokývala…
O rok později…
„Poplách!“ „Poplách!“ Posádka vyběhla na palubu v plné zbroji seřazená do řady a zmateně koukaly po palubě co se děje. Nikde nic. Asi o minutu později vylezl kapitán ze své kajuty. „POZOR, SEŘADIT!“ Posádka jak když bičem mrskne se seřadila do pěti řad. Kapitán před nima procházel a prohlížel si nastoupené mužstvo. „Posádko blížíme se k údajnému úkrytu pirátů, jejich kapitán silver je prohnaný a mazaný.“ „Naším ůkolem bude postarat se o to, aby jejich úkryt byl vypálen a vypleněn.“ Posádka zatřískala zbraněma o štít na důkaz souhlasu. „Buďte připravení, za hodinu tam budeme, to je ode mě vše.“ Posádka nedočkavě vyhlížela pevninu. Když se za hodinu ozvalo z hlídkového koše: „země na obzorů!“ Posádka se seřadila u člunů. Když dorazily k břehům piráti byli zaskočeni. Strhla se krvavá bitva. Kusy končetin, hlavy lítaly vzduchem. Po několika hodinách bitvy bylo dokonáno. Lara tou dobou byla už zkušená kněžna. Procházel bojištěm a hledal v úkrytech pirátů poklady. Když vlezla do jedné z chýší všimla si na podstavci zlaté dýky. „Nádhera.“ Pronesla a uchopila dýku, schovala si jí v příručním batohu.
Ještě téhož večera se posádka vrátila na loď, aby vyložila poklady které piráti ve spěchu zanechaly na ostrově. Ovšem po kapitánu Silverovy jakoby se slehla zem. „Zakotvíme tady a odpočineme si!“ Pronesl kapitán. „Dobrá práce žoldáci a hlavně vy kněžny, běžte si odpočinout a vás šest uklidí poklady do podpalubí.“ Jeden z nich byl i Lara. Když nosily poklady do podpalubí uslyšely výstřely z děla. Prásk! Dělová koule proletěla nákladovým prostorem. Na palubě začal zmatek. „Muži ke kanónům!“ „Spusťte plachty!“ „Opětujte palbu!“ Rozdával rozkazy kapitán ve snaze uklidnit ten zmatek. Mezitím v podpalubí se pětice mužů s Larou snažila uhasit oheň. „Je to marné, hned ve vedlejší místnosti je střelný prach!“ „Utikejteeeeeee.“ Šestice vyběhla na palubu, kde panoval zmatek. K lodi žoldáků se přiblížila pirátská loď. Piráti se začali naloďovat na loď a začala pořádná mela. Lara zahlédla, jak z podpalubí začal stoupat dým. „POZOR, CHYTL STŘELNÝ PRACH!“ PRÁSK, loď se roztrhla vejpůl a ti co stály poblíž místa výbuchu vyletěly do povětří jako hadrový panáčci. Laru to odmrštilo do moře. Otřesena výbuchem mžourala očima pod hladinou. Tak tak si stihla odepnout plášt jen ji znemožňoval ve vodě pohybu. Když se jí zaostřil zrak, začala plavat směrem k hladině. Všude kolem plavaly trosky lodě a v dáli mizela poškozená pirátská loď.
Lara se zachytila plující klády a rozhlížela se kolem sebe v dáli viděla malinké světlo, ale znavena a otřesena výbuchem zavřel oči a nechala se odnášet proudem. Druhý den ráno Lara ucítila jak do ní něco dloube. S rozmazaným pohledem se podíval směrem, odkud jí něco šťouchalo. „Žije, vytáhněte jí.“ Lara znavena opět zavřel oči.
O několik dní později:
Lara se leknutím probrala a zmatená se rozhlížela po místnosti. „KDE TO JSEM!“ Zařvala. Do dveří vstoupila žena oděná v nahnědlé róbě a s umyvadlem v ruce. „Uklidněte se, jste v Thyrisu.“ Lara na ní nechápavě hleděl. „V Thyrise, jižní perle Andárie.“ Ed stále nechápavě hleděl na ženu. „Našli vás rybáři, ležíte tady již týden, už jsme myslely, že se neproberete.“ Andárie? Tázavě se zeptala. „To je nějakej ostrov?“ Žena se hlasitě začala smát, zakroutila hlavou a ukázala na mapu visící na stěně. Lara si ji chvíli prohlížel a přitom se pokusia posadit na postel. „SSss.“ Chytila se za bok a znova zasýpala. „Opatrně slečno, měla jste tam ošklivou ránu.“ Lara se pomalu po pár hodinách posadila a poté postavila. Zavrávorala, ale podařilo se jí samostatně stát. Koukla na ženu a spustila: „Děkuji vám za vaší péči, ale bohužel nemám jak vám tuto službu oplatit.“ Žena mávla rukou pověděla mu, že je placená městem a dala Laře různé informace o tom kde se nachází. Po několika hodinách se Lara vydala ven, ven vstříc novým zážitkům…
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Nad Al Abbaským ostrovem žhnulo polední slunce, mladá Lara ležela na kupce sena a sledovala připlouvající rybářské lodě. Když se zakoukala daleko do moře žačla snít o zemích jenž se nacházejí daleko od Al Abbasu. „Jaké to tam asi je“. Pronesla v duchu, když jí v tom vyrušilo cinkání rybářské bárky. „Dcero, pojď mi pomoct!“ Ozvalo se z jedné bárky. „Jo, už běžím tati“. Když doběhla k bárce táta na ni hodil protrhané sítě, sem tam nějaká ta škeble zamotaná v síti a sem tam i malá rybka se mrskala v síti. „Uf, to je těžké, co s tím mám dělat?“. „Běž a zanes ty sítě domů, musí se opravit, aby se daly znovu použít“. Lara jen pokývala hlavou, protože sítě byli tak těžké měla co dělat aby je odnesla až do posledního baráku od mola.