„Potřebuji další byliny, Larien se zase přitížilo a potřebuje další lék“ řekl Neridas osmnáctileté Leně.
„Jistě, hned je zaběhnu natrhat“ odpověděla Lena.
Lena osedlala svou bílou klisnu a protože již znala místa, kde byliny rostou a věděla že to zvládne rychle, udělala si ještě zastávku na paloučku, kde se pásli safíroví mustangové. Sesedla z klisny a nechala jí pást na paloučku. Posadila se ke stromu a opřela se o něj. Na tohle místo jezdila ráda, snila o tom, že jednou si takového mustanga zkrotí a taky často vzpomínala na vyprávění své mámy o mustanzích, které kdysi měla. Dokonce si vedla deník s obrázky, těchto ušlechtilých koní, Lena tenhle deník zdědila a slíbila si, že ho zaplní dalšími mustangy. Jeden mustang jí byl, ale nejbližší a často na něj v deníku koukala. Byl to krásný mustang s rudou srstí jako krev. Ze zasněného stavu jí vyrušil dusot kopyt, rychle vyšplhala na strom a sledovala muže blížícího se k místu, kde právě odpočívala. V tom si všimla že na zemi zůstal její deník, ale už by ho nestihla vzít, aniž by si jí onen muž všiml. Muž si prohlédl pasoucí se mustangy a pak mu zrak padl na zapomenutý deník, poté se rozhlédl, jestli nezahlédne majitele a ano všiml si čouhající sukně vysící ze stromu. Přijel blíž a zatáhl za sukni, v tom mu do náruče spadla Lena.
„Ahoj, krásko“ řekl s úsměvem
Vyděšená a červenající se Lena se mu vykroutila z náruče a seskočila z jeho koně dolů, rychle popadla deník a hvízdla na svou klisnu, naskočila na ní a ujela do Yewských lesů. Než se muž stačil vzpamatovat, Lena už byla pryč.
Lena se vrátila do kláštera Nerthus za Neridasem.
„Mám byliny, co jsi chtěl“ když vyslovovala tyhle slova vstupovala do dveří a zarazila se.
"Ty? Co ty tu děláš!?“ řekla se zamračeným výrazem.
V místnosti stál muž, se kterým se setkala na paloučku a přihlouple se usmíval.
„Tohle je Scott Rockweld a hledá dobrodruhy, kteří by se k němu přidali. Tohle je pro tebe skvělá příležitost, chtěla jsi přece pátrat po své matce“ řekl Neridas a Lena při zmínce o své matce zpozorněla.
„Hledám kohokoliv boje schopného, jsem i ochoten pomoci s výcvikem. Mám vizi výprav do různých jeskyní a míst kde se dá dobýt poklad.“
„I do ohnivé jeskyně?“ Zeptala se s nadějí v hlase
Scott se usmál „Ano časem až se zlepšíme a seženeme dostatečnou výbavu, tak i tam.“
„Fajn, přidám se k tobě. Kolik už si sehnal dobrodruhů a kde se scházíte? Řekla s trochou nedůvěry v hlase.
„Cestou jsem narazil na dva elfy a jednu elfku, prej jsou vznešení nebo tak něco, ale přidají se. A co se týče místa, tak jsem pronajal hrad v Britainu, bude chtít pár úprav, ale bydlet se tam dá. Časem ho od města odkoupím“ řekl hrdě
„Tak kdy vyrážíme?“
„Klidně hned, myslím že ti tři už čekají.“
Lena přikývla a vyběhla ven z místnosti. „Tak honem pojď, ať nečekají dlouho.“
Scott rychle vyrazil za Lenou a mávl na Neridase „Mějte se“
Když dorazili k hradu, tak elfové opravdu už čekali u brány. Byli to Lothil, Tyrgilyan a Istriel. Po menším seznámení odemkl Scott bránu a pokynul, aby šli dovnitř. Všichni se s údivem rozhlíželi a dávali návrhy co by se dalo upravit.
Dny a týdny ubíhali a všichni trénovali a zlepšovali se v boji. Mezitím o úpravy a opravy hradu se staral místní cech řemeslníků. Vše běželo podle plánu a tak se vydali na svou první výpravu do skrýše pirátů, tam se jim dařilo, tak si domluvili další výpravu. Takhle zdolávali různá nebezpečná místa. Někde dokonce našli zatoulaná vzácná zvířata, které Lena vždy odvedla domů.
Vztahy mezi členy se upevňovali a stali se z nich velice dobří přátelé. Dokonce i Istriel, která se zprvu zdála odtažitá se ukázala jako dobrá kamarádka. Lena se Scottem v sobě našli zalíbení a nakonec spolu začali tvořit pár.
Uběhlo několik měsíců, hrad byl už opravený, spoustu míst pokořených, ale noví členové se nepřidávali. Vždy se objevil někdo nadějný, ale nakonec se vždy ukázalo, že se k nim nehodí. Zůstávala tedy jen pětice stálých členů a váhali, zda jít do oné ohnivé jeskyně, která byla proslulá svou nebezpečností.
Nakonec uběhlo pár let, než se odhodlali vyrazit v sestavě, tak jak jsou. Měli už slušnou výbavu a zkušenosti.
Za tu dobu se Lena zlepšila v krocení natolik, že byla nejuznávanější krotitelkou v zemi. Chodili za ní lidé z celé země, aby jim krotila vzácnou zvěř, kterou našli při svých výpravách.
Samozřejmě hledala i ona, věděla že mustangové se čas od času narodí i obyčejným divokým koním a vzácná barevná ještěrka obyčejným ještěrům. Nakonec našla svého vysněného rudého mustanga, kterého měla v deníku, co zdědila po mámě. Byl uprostřed bludiště, které kdysi sloužilo jako letní sídlo pro císaře, ale teď už bylo zarostlé a prolezlé různou havětí.
Nastal den D probíhaly velké přípravy, balili si větší zásoby, než byli zvyklí, ale přeci jen to byla nejobávanější jeskyně. Napjatá atmosféra by se dala krájet. Měli obavy, ale odhodlání bylo silnější a nakonec vyrazili!
Začátek byl poměrně snadný byli zde čarodějové, co přivolávali pekelné psy a kočky, ale čím hlouběji byli tím naráželi na těžší výzvy. V další části byli čarodějové o třídu výš a přivolávali fénixe. Do toho museli řešit různé hádanky, aby se dostali dál a také nechyběli pasti, nejhorší byly ty kdy se do okolí rozlila láva, když dotyčný který na ní šlápne není dost rychlý, tak nemá šanci protože se objeví uprostřed lávového jezera a samozřejmě jsou ohroženi i ostatní v jeho blízkosti.
Když se dostali do další časti čekalo na ně to nejtěžší, čarodějové, co přivolávali draky.
Tady to byla opravdu zkouška ohněm, tolik draků pohromadě nikdy neviděli. Sotva zabili jednoho objevil se další. Byl to nekonečný boj, chvílemi to vypadalo že tohle už je moc a nezvládnou to. Byli zahnáni do místa odkud nebylo úniku, Lothil a Tyrgilyan leželi na zemi, Lena se schovala za krápník, kde viděla na Istriel, která se schovala za jiný krápník. Posunkama se domluvily, jak budou postupovat, počkaly až se draci stáhnou, když zůstal poslední, tak na něj vyběhly v tom se přidal i Scott, který se taky stihl schovat. Poté ošetřili Lothila a Tyrgilyana. Trošku se dali dohromady a vyrazili postupně zabít všechny draky a hlavně čaroděje.
Když tohle měli za sebou, opatrně přešli most a s obavami se rozhlíželi co přijde dál. K jejich překvapení byli jejich protivníci jen slabí kentauři. Konečně byli u konce. Když už si mysleli že je po všem a vstoupili do pokladnice, vyběhl na ně černý mustang. Scott ho paralyzoval kouzlem a Lena ho začala krotit, byl tvrdohlavý, ale jako každé zvíře i on podlehl Leniným sladkým slovům.
Už stačilo jen vybrat truhly s pokladem a zapsat se do knihy pokořitelů.
Když dorazili domů už neměli sílu na oslavu a všichni padli únavou do svých postelí.
Lena tiše zašeptala Scottovi „Musíme tam znovu, nenašla jsem jí“ a pak usnula.
Od té doby bylo ještě spoustu výprav, ale nikdy nenašla žádné stopy po své mámě, která se ztratila se svou skupinou, v ohnivé jeskyni.
Bylo sychravé ráno, v krbu zaplápolal plamínek a pomalu vyhasl. Takové rána nebyli v Britainu nic neobvyklého. Lena v tu dobu už byla vzhůru a oblékala se do kožené zbroje. Podívala se na postel, kde ještě spal její snoubenec Scott Rockweld, přistoupila k posteli nahnula se nad Scotta a dala mu pusu na tvář, usmála se a ještě ho jemně pohladila. Poté vyšla ze svého pokoje a z venku zaslechla hluk a křik. Vyběhla ven z hradu a viděla Istriel jak je zapřená o dveře stáje a křičí že se utrhl. Zevnitř stáje šel slyšet dusot kopyt a jak něco vráží do dveří. Lena věděla co se děje a zavolala na Istiel ať ho pustí.
"Ne je vzteklý, ublíží ti!"
"Jsem si jistá že neublíží, pusť mě k němu."
Istriel neochotně pustila dveře a odskočila na stranu od dveří, aby jí nepřeválcoval. Ze dveří se vyřítil mustang zvaný Noční Můra. Je to mohutný svalnatý černý kůň s rudými oči. Měl rozšířené nozdry, strašně funěl a kopytem vztekle drásal zem. Lena k němu pomalinku přistupovala s nataženou rukou a přitom se mu dívala do očí. Nebylo potřeba slov a Noční Můra se začal uklidňovat, když Lena měla ruku u jeho čenichu, tak jí šel na proti a svůj čenich jí vtiskl do dlaně. Rázem se hlavou přitulil k Leně a ona ho objala a jemně ho hladila. Istriel s úžasem sledovala tuhle scénu a nevěřila svým očím, jak z tak rozzuřeného zvířete je najednou přítulný koník. Lena začala Noční Můru připravovat na vyjížďku.
"To nemyslíš vážně, ty na něm chceš někam jet!?" řekla Istriel rázným hlasem.
"Ano, je nějaký důvod proč se, tak rozrušil a chci tomu přijít na kloub a to nejlépe, tak že se s ním projedu." usmála se na Istriel "nemusíš se o mě bát."
Istriel se ušklíbla a řekla "Tak si dělej, co chceš." a odebrala se do hradu.
Když vcházela vrazila do Scotta, který zrovna vycházel ven ještě rozespalý.
"Co jí zase přelítlo přes nos" zeptal se Leny a ta na to jen mávla rukou.
"Kam vyrážíš?" zeptal se, přistoupil k ní vzal jí za pas a přitáhl si jí k sobě.
Lena ho objala "Tam kam mě zaveze" ukázala na Noční můru "něco se s ním děje, třeba příjdu na to co."
"Tak hlavně dávej na sebe pozor" pohladil jí po tváři a políbil jí.
"Neboj budu opatrná" podívala se na něj zamilovaným pohledem a usmála se.
Ještě mu dala pusu na tvář, poodstoupila a nasedla na Noční můru.
"Pa lásko, uvidíme se večer" zamávala a vyrazila k bráně.
"Měj se kotě" zamával.
Vyjela za brány Britainu a zašeptala Noční Můře do ucha "Běž a ukaž mi co tě rozrušilo" Noční Můra zařehtal a vyrazil směrem k Trinsicu. Běžel rychle jako vítr. Když přijížděli k branám Trinsicu zahlédli zvláštní tvory, byly průhlední, někteří vypadali jako oči, jiní zase jako ženy jiní zase jako pavoučí lidé. Když si jich všimli hned začali útočit. Noční Můra zaryl kopytem do země a byl připravený bránit Lenu. Lena vytáhla kuši světla a začala střílet jednoho po druhém a přitom se vyhýbala útokům průhledných tvorů, když se přiblížili moc blízko, tak je Noční Můra odkopl. Po několika desítkách minut bylo po všem, bojem unavená Lena sesedla "Počkej tady!" řekla a šla se podívat k otvoru odkud ti tvorové vylezli. Vypadalo to jako magický průchod, když se Lena otočila že to půjde říct domů vylétlo z díry ještě průhledné oko a zaútočilo na ní. Noční Můra jí vyběhl na pomoc, ale než stačil něco udělat, tak Lena spadla do díry, která se okamžitě zavřela. Lena padala dlouho, okolo ní bylo černo jako by padala nicotou a pak přestala vnímat, jako by umřela.
"Hej ty prober se! Kdo jsi a co tu děláš?"
Lena otevřela oči a viděla 2 vojáky, jak nad ní stojí a netváří se moc přátelsky. Pomalu se snažila odšoupnou od nich pryč.
"Nehýbej se!"
Lena se přestala hýbat a podívala se na Vojáky, cítila že není úplně v pořádku a tak se jim nemohla postavit. Rozhlédla se a viděla povědomou krajinu, ale přesto jinou. Nevěděla, co se děje, kde je co jsou zač ti vojáci a nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. Vojáci se začali bavit mezi sebou, jazykem, kterému Lena nerozuměla. Vypadali jako by se o něčem dohadovali. Lena proto využila situaci a rychle se zvedla a začala utíkat. Běžela směrem k Britainu, alespoň si to myslela. Běžela a neohlížela se, jen slyšela že za ní běží. Když doběhla k mostu, tak slyšela už jen své kroky, přesto nepřestávala běžet. Po chvíli doběhla k městu, ale Britain to nebyl. Padla únavou na kolena a v očích měla slzy.
"Kde to jsem?" ptala se sama sebe a snažila si vzpomenout co se vlastně stalo. Když se trošku vzpamatovala zjistila, že nemá své věci a má na sobě obyčejné oblečení a že její tělo je slabé. Postavila se a vešla do města, chvíli bloudila ulicemi a zjistila že je v Andoru, v hlavním městě Andárie.
"Musím získat zpět svou sílu a vrátit se domů" řekla odhodlaně a začala si shánět potřebné věci.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
„Potřebuji další byliny, Larien se zase přitížilo a potřebuje další lék“ řekl Neridas osmnáctileté Leně.