Bylo sychravé ráno, v krbu zaplápolal plamínek a pomalu vyhasl. Takové rána nebyli v Britainu nic neobvyklého. Lena v tu dobu už byla vzhůru a oblékala se do kožené zbroje. Podívala se na postel, kde ještě spal její snoubenec Scott Rockweld, přistoupila k posteli nahnula se nad Scotta a dala mu pusu na tvář, usmála se a ještě ho jemně pohladila. Po té vyšla ze svého pokoje a z venku zaslechla hluk a křik. Vyběhla ven z hradu a viděla Istriel jak je zapřená o dveře stáje a křičí že se utrhl. Zevnitř stáje šel slyšet dusot kopyt a jak něco vráží do dveří. Lena věděla co se děje a zavolala na Istiel ať ho pustí.
"Ne je vzteklý, ublíží ti!"
"Jsem si jistá že neublíží, pusť mě k němu."
Istriel neochotně pustila dveře a odskočila na stranu od dveří, aby jí nepřeválcoval. Ze dveří se vyřítil mustang zvaný Noční Můra. Je to mohutný svalnatý černý kůň s rudými oči. Měl rozšířené nozdry, strašně funěl a kopytem vztekle drásal zem. Lena k němu pomalinku přistupovala s nataženou rukou a přitom se mu dívala do očí. Nebylo potřeba slov a Noční Můra se začal uklidňovat, když Lena měla ruku u jeho čenichu, tak jí šel na proti a svůj čenich jí vtiskl do dlaně. Rázem se hlavou přitulil k Leně a ona ho objala a jemně ho hladila. Istriel s úžasem sledovala tuhle scénu a nevěřila svým očím, jak z tak rozzuřeného zvířete je najednou přítulný koník. Lena začala Noční Můru připravovat na vyjížďku.
"To nemyslíš vážně, ty na něm chceš někam jet!?" řekla Istriel rázným hlasem.
"Ano, je nějaký důvod proč se, tak rozrušil a chci tomu přijít na kloub a to nejlépe, tak že se s ním projedu." usmála se na Istriel "nemusíš se o mě bát."
Istriel se ušklíbla a řekla "Tak si dělej co chceš." a odebrala se do hradu.
Když vcházela vrazila do Scotta, který zrovna vycházel ven ještě rozespalý.
"Co jí zase přelítlo přes nos" zeptal se Leny a ta na to jen mávla rukou.
"Kam vyrážíš?" zeptal se, přistoupil k ní vzal jí za pas a přitáhl si jí k sobě.
Lena ho objala "Tam kam mě zaveze" ukázala na Noční můru "něco se s ním děje, třeba příjdu na to co."
"Tak hlavně dávej na sebe pozor" pohladil jí po tváři a políbil jí.
"Neboj budu opatrná" podívala se na něj zamilovaným pohledem a usmála se.
Ještě mu dala pusu na tvář, poodstoupila a nasedla na Noční můru.
"Pa lásko, uvidíme se večer" zamávala a vyrazila k bráně.
"Měj se kotě" zamával.
Vyjela za brány Britainu a zašeptala Noční Můře do ucha "Běž a ukaž mi co tě rozrušilo" Noční Můra zařechtal a vyrazil směrem k Trinsicu. Běžel rychle jako vítr. Když přijížděli k branám Trinsicu zahlédli zvláštní tvory, byly průhlední, někteří vypadali jako oči, jiní zase jako ženy jiní zase jako pavoučí lidé. Když si jich všimli hned začali útočit. Noční Můra zaryl kopytem do země a byl připravený bránit Lenu. Lena vytáhla kuši světla a začala střílet jednoho po druhém a přitom se vyhýbala útokům průhledných tvorů, když se přiblížili moc blízko, tak je Noční Můra odkopl. Po několika desítkách minut bylo po všem, bojem unavená Lena sesedla "Počkej tady!" řekla a šla se podívat k otvoru odkud ti tvorové vylezli. Vypadalo to jako magický průchod, když se Lena otočila že to půjde říct domů vylétlo z díry ještě průhledné oko a zaútočilo na ní. Noční Můra jí vyběhl na pomoc, ale než stačil něco udělat, tak Lena spadla do díry, která se okamžitě zavřela. Lena padala dlouho, okolo ní bylo černo jako by padala nicotou a pak přestala vnímat, jakoby umřela.
"Hej ty prober se! Kdo jsi a co tu děláš?"
Lena otevřela oči a viděla 2 vojáky jak nad ní stojí a netváří se moc přátelsky. Pomalu se snažila odšoupnou od nich pryč.
"Nehýbej se!"
Lena se přestala hýbat a podívala se na Vojáky, cítila že není úplně v pořádku a tak se jim nemohla postavit. Rozhlédla se a viděla povědomou krajinu, ale přesto jinou. Nevěděla co se děje, kde je co jsou zač ti vojáci a nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. Vojáci se začali bavit mezi sebou, jazykem kterému Lena nerozuměla. Vypadali jakoby se o něčem dohadovali. Lena proto využila situaci a rychle se zvedla a začala utíkat. Běžela směrem k Britainu, alespoň si to myslela. Běžela a neohlížela se, jen slyšela že za ní běží. Když doběhla k mostu, tak slyšela už jen své kroky, přesto nepřestávala běžet. Po chvíli doběhla k městu, ale Britain to nebyl. Padla únavou na kolena a v očích měla slzy.
"Kde to jsem?" ptala se sama sebe a snažila si vzpomenout co se vlastně stalo. Když se trošku vzpamatovala zjistila že nemá své věci a má na sobě obyčejné oblečení a že její tělo je slabé. Postavila se a vešla do města, chvíli bloudila ulicemi a zjistila že je v Andoru, v hlavním městě Andárie.
"Musím získat zpět svou sílu a vrátit se domů" řekla odhodlaně a začala si shánět potřebné věci.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý