Obrovský chlap, dospělý barbar, se svalil do polstrované židle stojící před písařským pultem, na který položil v porovnání s ním, skoro až legračně malou knihu. Něco téměř nesrozumitelně zamručel, knihu otevřel, a na první list začal ne příliš vzhledným písmem psát: "Goorum šaman".
Dyž já ještě štěně bejt, bejt součást vod kmen Hurbal. V Hurbal mít my šecko, rekhli vyrobit co potřeba, pivo pro šecky, silná baruk zajistit že pořádek bejt. Mit i šaman von menoval Argon, jeho barák bejt přesně vprostřed vesnice hned vedle barák co mit nakrul. Já růst a Argon dělat pro já, co nemoct táta s matka, ty já nevidět nikdy. Dyž já přemejšlet tak divný to bejt, protože šaman k sobě nikoho moc nepustit. Napadat já tři možnosti proč to bejt tak. První bejt že Mrogroth muset stát u já, že mě Argon vzít k sobě, von ukázat mu nějaká znamení a Argon pochopit. Druhá možnost bejt že Argon bejt prostě líná chlap a chtít nějaký štěně co mu postarat vo kraviny a baráka za kus žvance. A poslední bejt to, že Argon vobčas divná bejt, mit myšlenka jinde jak tělo tak možná dostat k němu dyž von bejt takhle.
Ať už já dostat k šaman vod kmen Hurbal jakkoliv, mit velká klika. Von Argon starat dobře, nepamatovat že by já mit hlad, vobčas já dostat přes záda, ale to každý štěně potřebovat. Dyž já věčí, začít koukat jak Argon dělat šecko možný, jak von s bylyňákem pracovat, jak dělat rituála pro kmen dyž lov bejt, jak von k Mrogroth rozmlouvat a jak Mrogroth dávat mu síla pro magie. Argon všimnout si že já mit zájem vo to. Von začít se mě věnovat i jinak než sukovicej mezi lopatky, von učit co a jak, vysvětlovat. Dyž já vzpomínat, my hodně mluvit, těžko vzpomenout jestli já vidět Argon mluvit s někdo jinej jak nakrul a já.
Jít takhle kupa času. Šaman zapojovat já čím dál víc, já dělat příprava na šecko. Rituála, lekvar, postarat vo raněnej baruk, dokonce mu já sem tam udělat kopie vod svitek, s tím von dycky problém že já dělat hnusně písmo a já pak dostat pecka vod sukovice. Argon bejt snad tisíc roků starej, určitě pamatovat uhlí jako les, ale síla mit a se sukovice umět von že rovnat se nejlepší baruk z kmen. My mit voba dost trvdá palice a stát za tím co myslet si, ale Argon mit ta sukovica jako argument co mu věčinou dát poslední slovo. Tak jak tak, já pak dělat s nim a za něj hodně práce. Třeba chodit s baruk na výprava, to Argon už pak vůbec, von dycky zůstat ve vesnica dělat svoje. Ale zas já muset přiznat, že to bejt věc co já rád dělat, rád bejt u bojáka a uznávat každá baruk co dělat dobrej bojáka.
Doteď já pamatovat jak já napjatej, jak třást kolena dyž Argon učit mě první kouzlo. Von asi myslet že už já bejt dost připravenej. Učit jak soustředit, jak si říct Mrogroth vo sílu co potřebovat, a jak pak použít. Šlo vo to že já mět zapálit svíčka. To skoro vtip dyž na to dívat takhle dozadu, ale i s taková drobnost já nadšenej a dyž povýst, tak chlastat piváka po tři noci aby dostatečně voslavit a zabít dva chlupáče jako pocta a moje vděk pro Mrogroth že dát mi síla. Postupně já dělat co moct, aby dělat víc jak zapalovat vohýnky a vono dařit se to dobře, dyž šaman učit co sám vědět.
Jeden den to šecko divný bejt, dyž my s šaman ráno výlýzt z bouda co naše. Nebe bejt jak uhel celý černý. Přitom den dozadu slunce šude a nic nebejt pro to že by dneska hnusně bejt. Jak jít den, tak se to horšit, přidat se vychřice silná jak Mrogrothova pravačka, ta trhat kříky ze zem, lámat větve co stromy maj, házet psama a vostatníma malejma zvířákama sem a tam. Pozdějc blesky a krupy se přidat. Bejt to jak peklo na zem co trvat několik hodin, decimovat šecko a šecky. Tohle peklo končit tak, že snad šecky blesky světa třískat do skála co bejt za vesnice, až do chvíla kdy z zaraz šecko přestalo. Jak když starej šaman třísknul se svoja sukovica - BUM a ticho bejt. V místo kam ty blesky švihat, tam skála lesknout jak kule vod čokla a jasně tam svítit portál co asi magickej bejt.
Nikdo nevědět co to bejt, šecky ptát Argon a já co to znamenat. Já nemit ani nápad, šaman vypadat že aspoň přemejšlet ale jistej si teda nebejt, to bejt jasný. Kmen Hurbal vědět že to bejt projev Mrogrothovy síly a že Mrogroth tím chtít říct něco. Ale nikdo nevědít jesi dobrý a nebo zlý to bejt. Nakrul, Argon a staršinové vod kmen zavřít se v síň a tam řešit co to a co s tim. Pamatovat já jakej pocit to bejt dyž oni jít ven ze siň a každej jeden koukat na já, bejt jasný že problém mit. Argon s nakrul říkat že já vzít věci co potřebovat a vlízt do vír co ve skála bejt. To bejt zlý, nechtít já do díra, ale to nebejt na nějaký řikání, staršinové už rozhodnout.
Já vydat na střed vesnice, do chýše co bejt vedle ta co nakrul mit a kde my se stará šaman bejt. Dostat za úkol že muset připravit se. Nevědít co čekat na mě ve skála, tak balit věci jako na cesta. Jídlo, obječení co teplý, něco lektvarů co dělat s Argon. Dyž mit zabaleno, tak vylýst před barák kde čekat nakrul staršinové a zbytek vesnice, šichni čekat a šichni vyprovodit já ke skála. Dojít já až k portál, dyž vohlídnout tak vidět nastoupená vesnice jak čekat co bude. Já praštit sebe několikrát dohrudníka a vší silou zařvat Mrogrothovo jméno, tak jak my to dycky dělat před boják. Vstoupit já do portál.
Nepamatovat já jak to stát, ale pamatovat jak objevit někde kde já nebejt nikdy. Taky pamatovat jak už nebejt portál, nebejt možnost jít zpátky. Já objevit tam kde tomu šichni země Andariský řikat.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Obrovský chlap, dospělý barbar, se svalil do polstrované židle stojící před písařským pultem, na který položil v porovnání s ním, skoro až legračně malou knihu. Něco téměř nesrozumitelně zamručel, knihu otevřel, a na první list začal ne příliš vzhledným písmem psát: "Goorum šaman".