Pevnost Montera
Přišlo mi to jako soudný den. Patřil jsem mezi vojáky pohraniční stráže jihu. Uprostřed jednoho dne přišel nečekaný k nástupu. Po šramocení zbraní, cinkání zbrojí a dupání těžkách bot, zavládlo v celé pevnosti ticho. Vál teplý větřík s příchutí obilí a ječmene a jemně nám ovíval tváře, pohrával si s našimi vlasy a plášti. Zbroj mi naštěstí padla dokonale, nic mě netlačilo kromě mého neposedného svědomí. Napětí by se dalo krájet zpětně už dobré dva měsíce. Podle náznaků a slov matky jsem vytušil, nějaké potíže. Pravidelně jsem blížícího se posla se zprávami o dění na západě. „Muži, řemeslníci, vojáci a paladinové.“ Oslovil nás vrchní velící paladin Hagen. „Jak jistě všichni víte, probíhá válka mezi klany, a nám byl přidělen nový úkol, ve jménu Innose. Podle vyhlášky hlavy 32, podléhají veškerá paladinská vojska rozkazům hlavního velícího Ygarose z Baladun. Byla nám přidělena nová mise, takže od zítra bude kapitán těch co zůstanou, tady Merlik.“ Pokynul rukou na svého nejvěrnějšího muže, od nás ze stráže. Vždycky jsem si myslel, že má tím svým vlez-doprdelstvím něco podobného. Zkřivil jsem koutky ješitností, jenž mě pohltila, ale nepřekvapila. „Večer odcházíme, a tak nebo tak bereme sebou dvacet mužů z posádky. Buď půjdete dobrovolně, nebo vás odvlečeme. Ve jménu Innose! Rozchod na místa!“
Stará věž. 1
To pravidelné kapání vody a třístění se o cihlovou podlahu, jenž narušuje smrtelné ticho, mě začíná rozčilovat! Přikrčím se, promnu ruce. Devět dnů, dvacet hodin, osmdesát dva minut a přibližně 24 sekund do útěku. Už tady nemůžu být ani minutu! Za těch deset let služby a otroctví si přijdu hrozně zkažený. Den co den přemýšlím nad smrtí a jejími démony. Zadřu nehty do cihlové zdi a nedočkavostí se začnu přecházet po pokoji. Zfouknu rozteklou, plápolájící svíci a letmo přejedu zaprášené knihy pohledem. Čas, který se tady ve věži utíná do nekonečna mě dokonce přinutil, si svoje utajené prostory uklízet. Pomyšlení na mojí šílenost mě rozesměje. Už dávno jsem zapomněl na hlubší hodnoty, jako; Kdo jsem? Proč jsem se narodil? Čím bych měl být? Jak se jmenuji?. Těším se, až uslyším zlověstný, smrtelný křik jako zvon pomsty za moje utrpení způsobené jím.
Naposledy překontroluji, jestli jsem na onen vytoužený rituál pomsty připravil vše dokonale a bezchybně, pak už se jen uchýlím vyčkávat do černého kouta jako netopýr.
Stará věž 2
Moje meterologické schopnosti jsou víc jak úžasné! Úder hromu oznámil, že první blesk konečně protnul oblohu zimního slunovratu. Musí být těsně po půlnoci. Čas se konečně zkrátil.... Nemám sice žádné okno, ale jsem si jist, že měsíc je v úplňku 21.dne měsíce luny, zimního slunovratu. Den, pádu nekromanta a mého útěku. Rychle cuknu rameny a dám se do práce. Krátkým pohybem ruky přinutím pentagram, jenž jsem vyznačil na podlaze vlastní krví, k vzplanutí. Chvilku oněmněle sleduji černé tančící plameny. Nakonec přiložím do každého rohu lebku nosferata a uchopím temnou knihu.
Zapřísahám Vás při Borabis, při Satanis a při Ďáblu. Při tobě démonický hade tě žádám, nechť Heratix, srdce zákeřné, jest zlomené. Zapřísahám tě, při královně saracen s ve jménu pekla. Nechť mé volání, zpečetí jeho osud. Žádná láska,jen nenávist. MAGIA MORTIS!
Přeříkávám pomalu, užívám si každé slovo a každou větu. Jsem vzrušený nedočkavostí, vnímám jak se mi chvějí rty, které mám naprosto vysušené. Začíná mi praskat v uších, začínám si být jist, že už to nebude dlouho trvat. Nějaké zvláštní hučení po chvilce zesílí. Nohy se mi chvějí snad z nedostatku kyslíku. Všechno se mi točí, až mě nakonec něco přinutí klesnout a praštit sebou o zem v několika křečích. Házím sebou ze strany na stranu a mám pocit, že mě za chvilku něco roztrhá. Jako by se ke mě blížilo něco matného a rezavého. Lapám po dechu, snažím se přijít na to, co se se mnou děje, ale nenacházím úctyhodnou odpověď. Začínám si přát, abych zemřel. Je mi na zvracení a ztrácím nad sebou kontrolu.. Však! Zaslechnu smrtonosný výkřik a moje ústa se skřiví radostí...
*Temný kostlivec se poslušně otočil na svého pána, který ho mávnutím ruky proměnil v prach a otevřená kniha zůstala rozepsaná*
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý