Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Ulda

-> Charakterník

obrázek postavy,,Zvedat se ze země, ty jedna nána zbavělá! Bojovat se mnou!" křičel na Uldu chlap jak hora, který si říkal její otec. Ruce i nohy mu zdobily mohutné svaly a tvář měl pokrytou hustým křovím ryšavých fousů, které však neladily s jeho prošedivělými vlasy. Jeho výchova byla tvrdá, ale svým způsobem spravedlivá a naučná. Nebyl z těch, kdo by své dítě jen tak seřezali, on Uldu nechal, aby se bránila. Ale co asi tenkrát mohla svést šestiletá holčička, která meč sotva uzvedla? Ležela schoulená v klubíčku mezi stébly trávy a kopečky hlíny a plakala. ,,Utřít ty slzy, nebo ti já dát mnohem větčí důvod ke brek." zaburácel opět nad ní hlas jako hrom a přišla rána rychlostí blesku, která zasáhla její maličkou ručku. Ta fyzická bolest se nedala srovnávat s tím jak jí tohle zacházení ničilo srdce, matka se jí nezastala, lásky se jí nedostalo od žádného z rodičů. Vypustila ze sebe pouze tiché: ,,Au." ,,Nefňukat. To by ti v bitba nepomoct, jen rozesmát nepřítel. A ten neznat milost, slitování ani soucit." zamračilo se na ni jeho vrásčité čelo a přerazil jí i ruku druhou.

,,Nestačit to už?" špitla jemně matka, která na chvíli odvrátila oči od šití na ten výprask na dvorku. ,,To nebýt tvoje věc. Kdyby já jí svěřit ty, tak z ní vyrůst rozmazlenkyně. A já se vsadit, že to by se Mrogroth nelíbit, on si z ní přát silná a hrdá baruk, která v jeho jméno dobývat a osvobozovat." ,,Chtít ty říct spíš: zabíjet, vraždit a masakrovat?" ušklíbla se, což neměla dělat, protože jeho pěst si šetřila jednu ránu i pro ni. ,,Neodmlouvat, baba. Starat se radši aby já mít co do břuch k oběd."

Jak šel čas, trvalo by dost dlouho spočítat všechny jizvy na Uldině těle. Na některé by nejradši zapoměla, protože jí připomínaly otcovy křivdy. Jiné pozorovala se zájmem, protože ty již nepříjmala bezbranně, ale v rovném boji, při kterém se snažila ze všech sil neprohrát. A na pár z nich byla dokonce pyšná, protože ji dovedly k vítězství. Nikdy nezapomene ten pohled, když si s otcem konečně vyměnili strany, ona stála nahoře a on se jí dole válel u kolen. Prosil, ať dá ten meč stranou a pomůže mu zpět na nohy, ale ona ho probodla skrz na skrz. Což bylo přeci v naprostém souladu s tím co jí učil.

A on to věděl, proto zhynul s úsměvem na tváři a pocitem naplnění. ,,Mrogroth by na tebe být pyšný. Ty teď připravená, grum? Ty muset jít do světa, konat dobro či zlo, to být na tobě jaká cesta si ty zvolit. Jen mi slíbit, že vždy mít při sobě tehle meč." stiskl jí ve smrtelné křeči ruku na rukojeti. Vytáhla ho, očistila od krve, zasunula do pochvy a vyšla vstříc novému životu.

***

Prošla mnoho míst a měst, ale něco jí zdáli táhlo do toho hlavního: Andor se stal jejím novým domovem, kde vyčkávala na příležitost ukázat své bojové umění. Bez její pomoci by zhasla nejedna svíčka života.

Třeba tenkrát, když se rozhodla pro procházku lesem, aby si odpočinula v přírodě od těch věčných bojů. Avšak ani tam se jim nevyhnula... Uslyšela naléhavý křik vycházející z nedalekého křoviska. Hbitě se prohrábla větvemi a uviděla rozzuřeného medvěda, jak svými prackami trhá maso z těla mladé barbarky. Tasila meč a několika seky zahnala medvěda na ústup, neskončila však dokud neproklála jeho chlupatou srst.

Když bylo po všem, ohlédla se Ulda na oběť zvířecího hladu ležícího bezvládně v rudé kaluži. Rychle k ní přispěchala, omyla a ovázala škrábance. ,,To nebejt vážný, to se zahojit dřív než ti narůst pořádná kozáky." zasmála se a mrkla na ni. Na tváři zraněné se taky ze všech sil snažil ukázat úsměv: ,,Děkovat ti... Moje jméno bejt Anelma von Stein. Princezna na útěk. Já už nemoct snýst život ve vězení, který si říkat zlatá klec. Já uletět, chtít být volná jako pták." zasnila se.

,,Ale s volnost přicházet i zodpovědnost, ty už nemít za zadek tlupa poddaných. Proto schodit ze sebe ty šaty a vzít si radši zbroj, luk a šípy." hodila po ní Ulda vak, hned jak se Anelma zvládla postavit na nohy. Oči se jí leskly: ,,Jak se ti já odvděčit?"

Nato se Ulda řízla do dlaně na tom samém místě, kde měla Anelma škrábanec a podala jí ruku. ,,Stát se má sestra, spojená krví Mrohrotha, přítelkyně na život a na smrt, v dobro i ve zlo. My dvě si vždy pomáhat a jedna druhou nikdy nezradit. Slibovat?" Odpovědí jí byl pevný stisk. ,,Slibovat!"

***

Ulda se naučila bojovat nejen mečem, ale i perem díky svému vzdělanému a zkušenému babarskému příteli Dug Tholovi a sepsala své myšlenky a pocity do knížky s názvem Síla víry...

Kapitola první: Barbarova cesta
Když pocítit ty chlad, když potřísnit tě krev, nebát se protože co tě stvořit tě nezabít. Ty být vytesán z kámen a proto tvoje víra a vůle bejt taky pevná a neoblomá. Když ty smýšlet tímhle směr, ty nikdy nesejít ze správná cesta.

Kapitola druhá: Snění
Únava zavřít ti víčka a ty se ponořit do snění, do svět kde se plnit všechna tvá přání. Ale i strachy... Nezapomenout se proto před spánek pomodlit ke svůj pán Mrogroth, který zařídit, že ty se ještě někdy probudit z noční můra živej.

Kapitola třetí: Božská temnota
Když slunce zapadat za kopec, zhasnout poslední lampa a hvězdy s měsíc se schovat za mrak, ty nevidět na krok, bát se jít v před. Světlo, co ti napovědět směr se ale ukázat pouze v případě, že ty věřit v Mrogroth. S ním ty se nikdy nemuset strachovat vykročit do neznáma, protože on vést každý tvůj pohyb.

Kapitola čtvrtá: Čas
Den se střídat s noc, hodiny odbíjet a čas utíkat dál, nezastavit se. Každý z nás mít jen krátká chvíle na to ukázat, že náš život mít smysl. A jedině Mrogroth ho moct najít, proměnit slova v činy abys moh zemřít se ctí.

Kapitola pátá: Vyvolený
Smrti se nemuset bát ten, kdo celý svůj život věrně sloužit Mrogroth, jedinkrát nezradit, bít se v jeho jméno a šířit jeho vůle. Ačkoliv mít náš pán a stvořitel široká náruč a srdce, místa zbejvat málo. Kdo ví, jsi ty ten vyvolený?

Závěrečná šestá kapitola s názvem Bratrství byla vytržená, zmuchlaná, zahozená a ztracená kdovíkde. Hlavní myšlenkou bylo, proč když barbaři patří ke stejné rase, tak se dělí na různé kmeny, navzájem se nenávidí a válčí spolu? Důvod Ulda poznala brzy...

***

Chystala se vyrazit na svůj obvyklý nedělní lov, když jí zkřížila cestu řada koní osedlaných jezdci s medvědími maskami na hlavách a pomalovanými tvářemi. Sladěni hnědými kilty, dublety i barvou pleti tvořili dojem, že patří ke stejnému kmeni. Její domněnku potvrdilo ustrašené a zároveň obdivné špitání obyvatel města poblíž: ,,Pozor, Kulgur jede."

Prohlížela si pozorně, nýbrž nenápadně každého z jezdců a svůj zkoumavý pohled schovávala za větrem rozcuchané vlasy vlající jí přes obličej. Jenže stejně tak si prohlíželi oni ji: ,,Přistoupit blíž. Ty tam. S tou ohnivou hřívou. Líbit se nám tvoje odvaha, tvoje voči bejt jediný co nezůstat skopený k zem." prolomil ticho barbar, který když otevřel tlamu, ukázal všem svoje vymlácená zubiska. Docela se to hodilo k jeho jménu, které se dozvěděla později. Zubo.

,,Nechtít jet s náma?" vyslovil pozvání, které mu při pohledu na její meč přišlo pod jazyk a odplivl si. Ulda váhavě udělala pár kroků vpřed, ale pak rázně přikývla. A od té doby jezdila na každý nedělní lov na konci téhle řady strachu budících, avšak vážených bojovníků. Jenže... Byla tohle osudová šance nebo osudová chyba?

***

,,Aby ty být přijata mez nás, muset splnit tři velké zkouška." pronesla k Uldě velitelským hlasem žena ze železa a oceli, Camion.

,,První bejt materiální zkouška, ty muset ukázat, že bejt pro kmen přínos." A tak se po několik dní a nocí rekrutka lopotila v dole i v lese, na rukou už se jí začínaly dělat mozoly od krumpáče a sekery. Donesla, co měla a dostala další úkol: ,,Ve druhá zkouška ty muset ukázat svá síla. Většinou se zabíjet kyklop nebo démon, ale ty už se nám v tento ohled předvíst dostatečně. Pamatovat, jak my častokrát mít namále, ale tím že ty bojovat po náš bok, tak my bejt v početní převaha a vše obrátit k lepšímu." poplácala Camion Uldu po rameni. ,,A jako třetí tě čekat zkouška víry, ta nejtěžší."

Ulda nechápavě zkroutila čelo: ,,A co na tom těžkýho? Já víra dokazovat svůj bůh celej život, takže to pro mě nebejt žádná přítěž. SLÁVA MROGROOOOTH!" zvolala k zamračenému nebi. A nato vyšlo slunce...

***

Rekrutka nervózně odpočítávála dny, hodiny, minuty i vteřiny dokud nenadešla ta chvíle - její přijímání do kmene.

Představovala si to už dlouho... Jak stojí uprostřed ohnivého kruhu, který zapálil rehkli Krull po tom co nanosil třísky. Jak si šamani Skaz a Goorum mumlají rituální texty. Jak jsou doprovázeni hudbou vycházející z loutny khrum Drin a pokřiky shromážděných baruků kolem. Jak jí vládkyně nad životem a smrtí Kara kreslí po nahém těle krví obrazy starodávných run. Jak k ní přistupuje všemocný vládce Illidan a prohlásí jí členem barbarské rodiny.

Vždy si přála stát se součástí něčeho většího a nezůstat sama a přestože se skutečnost občas od snů liší, ten její se splnil. A žádnej Drungor jí z něj neprobudí!

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Illidan - 5

Výborná práce. Už předtim sem chtěl dát spíš za 4, ale říkal sem si, že trojka motivuje víc. A stálo to za to. Krásnej příběh postavy z toho co prožila přímo tady. A věřím, že bude mít veselejší pokračování. :) ;)
Vesi - 4

Tady jsem fakt hodně váhala...je to dost na pomezí, ale vzhledem k tomu, že 3 už jsem dala o dost horším příběhům, máš to za 4 :) Co se mi líbí: stylistika, délka příběhu, poutavost atd. Co se mi nelíbí: fráze "vyčkávala na příležitost ukázat všem své bojové umění" na konec, přijde mi příliš plytká, sice naznačuje, že je postava war, ale dál už nic.
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist