Od mých nejranějších let jsem cítil hluboké pouto k přírodě, které mě vždy táhlo ven, do lesů a polí obklopujících naši vesnici. Moje dětské dny byly plné toulání se lesními cestami, sledování pohybu mravenců na zemi a poslouchání šustění listí ve větru. Ale co mě přitahovalo nejvíce, bylo sledování divokých zvířat. Musel jsem se naučit kráčet tiše, dech zadržený v očekávání, abych nenarušil jejich přirozený rytmus života.
Toto mládí plné objevů a dobrodružství se proměnilo ve vášeň pro ochranu všeho živého, když jsem se setkal s Bendoralem, starým hraničářem, který žil na okraji našeho lesa. Bendoral mi otevřel oči v mnoha směrech – ukázal mi tajemství bylinek, které mohou léčit nebo uškodit, a naučil mě základy magie, kterou hraničáři používají k ochraně přírody.
Pod jeho vedením jsem se také naučil rozumět zvířatům lépe než kdy předtím. Naučil mě, jak přitáhnout ptáka na ruku nebo jak uklidnit plachého jelena. Ale Bendoral mi předal nejen moudrost přírody, ale i moudrost života. Jeden z jeho rad zněl: „V dobré společnosti a u dobrého nápoje se dozvíš více než v knihách.“
Tuto radu jsem vzal k srdci. Ačkoliv jsem většinu času trávil v samotě přírody, rád jsem občas zavítal do místní hospody. Někdy, po dni stráveném sledováním zvěře nebo sbíráním bylin, jsem se rád napije dobrého pivního moku nebo starého vína. Tyto chvíle jsem využíval nejen k odpočinku, ale i k navazování přátelství s lidmi, kteří žili mimo lesy a pole. Při poháru měkce hořícího alkoholu se rodila nová spojenectví a já si vyměňoval příběhy s cestovateli, obchodníky a místními povídači.
Dospělost přinesla nové výzvy. Když jsem se stal pilným studentem bylinkářství a osvojil si některé zvířecí společníky, Bendoral mě stále častěji bral s sebou do hlubších a neznámých částí lesů. Tyto expedice byly testem mé odvahy a schopnosti přežít v nehostinných podmínkách.
Na prahu dospělosti, již plně vybaven vědomostmi a dovednostmi hraničáře, jsem opustil rodné sídlo a vydal se vstříc dobrodružstvím, která se rozprostírala daleko za známé hranice mého světa. Při pohledu zpět na tyto začátky, u dobrého nápoje, si vždy připomínám, jak mě první kroky vedly k nečekaným přátelstvím a nezapomenutelným zkušenostem, které formovaly člověka, jímž jsem se stal.
Tak jsem kročil světem, s dýkou u boku a otevřeným srdcem, připraven na vše, co mi příroda a osud přichystaly.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 1
Na vyprávění v první osobě toho příběh o postavě moc opravdu moc neřekne. Příliš stručné.
Od mých nejranějších let jsem cítil hluboké pouto k přírodě, které mě vždy táhlo ven, do lesů a polí obklopujících naši vesnici. Moje dětské dny byly plné toulání se lesními cestami, sledování pohybu mravenců na zemi a poslouchání šustění listí ve větru. Ale co mě přitahovalo nejvíce, bylo sledování divokých zvířat. Musel jsem se naučit kráčet tiše, dech zadržený v očekávání, abych nenarušil jejich přirozený rytmus života.