Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Raigor Durn

-> Charakterník

obrázek postavyPoslední z kmene Randull. Raigor Durn, vyhnanec.

Pomalu otevřel oči a zamžoural. Podle světla už muselo být skoro poledne. S obtížemi zvedl hlavu a naprázdno polkl. Měl úplně vyprahlo v puse a bylo mu zle. Hlavou mu rychle běžely události předešlé noci. Na některé si však vzpomínal jen matně.
Do hospody dorazila karavana obchodníků z jihu. Obchod zřejmě vzkvétal, protože posádka karavany slavila ve velkém. Podobné oslavy nebyly U Věže žádnou výjimkou. Tohle byla poslední pěkná hospoda před městem a umožňovala tak cestovatelům se naposledy pobavit, aniž by se ve městě dostali do řečí. Objednávky piva a medoviny se na hostinského jen hrnuly, hospodské děvečky hbitě roznášely porce kance pečeného na rožni a stejné to bylo s hudbou. Žádosti rozjařených členů karavany, aby Raigor zahrál, se s množstvím vypitého piva jen množily. Naštěstí v hospodě potkával mnoho cestovatelů, kteří se v dobré náladě pustili do zpěvu, takže měl příležitost se učit písničky, aniž by musel všechny sám skládat.
Měl tenhle nový život rád. Díky hostinskému se naučil psát a počítat, aby mu mohl vypomoct s provozem. Nutno poznamenat, že mu nějakou dobu trvalo Lopa přesvědčit. Z nějakého důvodu se U Věže zdržoval mnohem déle, než v jiných hospodách. Čas od času se zkrátka s některou z obchodních karavan sbalil a vyrazil dál. Jenže zde se mu podařilo najít to, co hledal. Žil zde spokojeně a nemusel se den co den setkávat s násilím a tresty. Svůj starý život dávno pohřbil. Dokonce se začínal učit věci, které ze svého domova neznal. Lidé žili v rodinách. V rodinách, kde byl jeden muž otcem a jedna žena matkou. A oni se starali o své děti.
Raigor tohle neznal. Vyrůstal totiž v jednom ze srubů vesnice kmene Randull. Děti byly vychovávány hromadně ženami z kmene a stejně tak to bylo s výcvikem v boji a lovu. Naneštěstí nebyl v kmeni žádným oblíbencem. Nebyl dobrý lovec ani válečník. Jenže tyto schopnosti byly pro kmen, kde Raigor žil naprosto zásadní. Jeho život se tedy postupně stal jedním velkým trestem za jeho neschopnost a slabost. Dostával pravidelné výprasky od lovců za to, že plaší zvěř. Stejně tak dostával za neohrabanost při boji cvičnou zbraní. Samostatnou kapitolou byly chvíle, kdy měli s ostatními kluky jeho věku trénovat boj beze zbraně. Dodnes pamatuje jednu obzvlášť ošklivou nakládačku od jednoho z oblíbenců kmene. Jenže Korr byl pravým opakem Raigora, který byl na barbara a svůj věk vždy poněkud slabší. Korr vládl silou rovnající se dospělému chlapovi. Takže po jeho tvrdé ráně přímo do obličeje, kterou nebyla žádná šance zastavit, se černá ovce kmene Raigor probudil na podlaze jednoho z šamanských stanů. Věděl, co to znamená. Slabší chlapce dávali k ruce šamanům. A tím se dostali do pozice sluhy. Nutno poznamenat, že sloužit někomu bylo pro členy kmene Randull pokořující.
Kmen Randull věřil v Ghora. Ghorus je jedním z potomků Prvního stvořeného Mrogrothem. Raigor si pamatuje jeho čtyřruké sochy s výrazně modrýma očima. Ghorus byl bohem války. Nikoliv čestného a naplňujícího boje, ale krvelačného a násilného zabíjení. Lidské oběti nebyly žádnou výjimkou. Vždy se však jednalo o zajatce, protože zabití soukmenovce bylo zapovězeno. Přívrženců čtyřrukého boha totiž nebylo mnoho a zabíjet jeho vojáky, bylo nejhorším prohřeškem. Boží trest za slabost bylo vyhnanství a právě to potkalo Raigora. Vyhnanství bylo nejvyšším trestem mezi příznivci Ghora. Vyhnance jak říkala víra, čekal stejně hanebný a krutý osud jako vrahy členů kmene. Říkalo se, že ti co ztratí Ghorovu přízeň brzy zemřou. A v momentě kdy zemřou, tak je čtyřruký bůh vyzve na souboj, který není možné vyhrát. V případě prohry pak musí mrtvý navždy sloužit Ghorovi a jeho armádě do které se zařazují dobří vyznavači podle svých zásluh. Čím více zásluh, tím vyšší post v Ghorově posmrtné armádě. Nutno poznamenat, že poslouchat své velitele v boji nebylo bráno jako sloužení.
Jako šamanův pomocník měl za úkol obstarávat kouzelné přísady a při rituálech bubnovat. V rytmu bubnů pak našel velké potěšení. Divoký rytmus bubnování šamanových učňů ho vždycky uchvacoval. Cítil, že bojová hudba ho nabíjí. A právě tato možnost ho přivedla ke smyslu jeho života a pomohla mu objevit jeho talent.
Zlom přišel, když ho šaman přistihl, jak si zkouší vlastní rytmy na posvátném bubnu. To bylo bráno jako znesvěcení a byl od svého kmene vyhnán. Pro řadové členy kmene Randull to byl nejkrutější trest. Pro něho to však bylo vysvobození. Faktem je, že při cestování po hospodách od severu na jih se jednou doslechl od obchodníků s kožešinami, že mezi kmeny na severu se hodně válčí. A kolují zvěsti, že kmen Randull byl ve válce vyhlazen. Ať už je tahle zvěst pravdivá nebo není, tak Raigora se nijak zvlášť nedotknula. K některým z žen, které ho vychovávaly, choval vřelé city, ale ony nikdy neukázaly vřelé city jemu. Nikdy se nenechal zlomit a vždycky si zachovával svou veselou náladu. Dokázal se radovat z krás přírody a moci hudby. Něco v něm mu totiž říkalo, že on jednou bude žít spokojeně a kmen, jenž ho odvrhl, dostane, co si zaslouží.
Přestože mu život U Věže vyhovoval, tak cítil, že jeho cesta tady nekončí. Že tohle ještě není ten spokojený život, který chtěl. Během svých cest s karavanami se mnohokrát dostal i do Andarie, takže její reálie znal, ale nikdy nežil ve velkých městech. Možná právě tam má dosáhnout svého spokojeného života. A proto se jednoho dne s Lopem a jeho rodinou rozloučil a vyrazil znovu do zemí andarijských.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 5

Tak tohle se mi opravdu líbilo. Až na pár chybějících čárek tomu nemám co vytknout. Vykreslený charakter postavy, bohaté zázemí jejích reálií, konzistentní, čtivé - jednoznačně plný počet!
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 5: 1x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist