Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Kokoška

-> Charakterník

obrázek postavyTento příběh, pokud to vůbec příběh je, má ten nejobyčejnější začátek. Nezačíná smrtí, ani utrpením. Tam, kde tento příběh začíná, se totiž lidem útrapy vyhýbaly obloukem. Mocná a moudrá bohyně Gaia, Největší Matka nebo taky Matka Příroda, o svůj lid pečovala dobře. Úroda byla hojná, nemoci vzácné a války nepamatovali ani ti nejstarší. Bylo to zkrátka místo tak dokonalé, až se to ani nepatřilo. A o to podivnější bylo, když se ho někdo rozhodl opustit. A přece se to dělo.
Důvod měl každý jiný. Někteří chtěli pomáhat ostatním, šířit náboženství tam, kde lidé ještě uctívali bohy kruté, malicherné, urážlivé nebo jen obyčejně pletichářské. Jinak řečeno bohy, co se více zajímali sami o sebe, než o svůj lid.
Některé zase táhla za hranice touha po dobrodružství, poznávání nových krajin, lidí, zvířat i rostlin. Naučit se nové věci nebo jen dosáhnout slávy a uznání. Často však skutečný důvod nebyl pouze jeden, ale spíše směs všech již zmíněných a možná i několika dalších. Stejně jako u jedné mladé kněžky Gaiiny, Kokošky.
Kokoška už na první pohled vypadala jako někdo, kdo o svůj vzhled velmi pečlivě dbá. Dlouhé, přirozeně zlatavé vlasy často barvila nejrůznějšími barvami, a jejich česání pro ni už nebyl ani tak moc zvyk nebo rituál, jako spíš posedlost. Bledá pokožka prozrazovala mírné klima ve kterém její lid žil. Její rty byly vždycky o něco červenější, jakoby je snad něčím barvila, a dokonce i její obočí působilo, jako pečlivě vytvarované. Největší zvláštností byla však až nepřirozená souměrnost jejího obličeje. A ten pocit nepřirozenosti se jen stupňoval tím, čím déle na ni člověk hleděl. Byla opravdu nepřirozeně krásná. Jenomže, nepřirozená krása, byla mezi kněžkami poněkud přirozenou. Lidé to připisovali přízni Bohyně, jako i další věci, kterými kněžky vynikaly nad ostatními, ale o těch až později.
Kokoška dostala jméno po bylině. Nebylo to nikterak neobvyklé, její lidé často dávali dětem jména po rostlinách nebo zvířatech. Příroda pro ně byla vším, a veškerý život byl posvátný. Konec konců, jeden z nejdůležitějších zákonů Bohyně byl neubližuj. Nikomu a ničemu. Samozřejmě by se našly výjimky, všichni se více méně shodli na tom, že nejmoudřejší Gaia by se jistě nehněvala na toho, kdo se jen bránil. A konec konců, vždy je před čím se bránit a tak i Kokoščin lid měl soudy a tresty pro ty, co porušili zákony Největší Matky. Tresty však byly mírné, zpravidla s účelem poučit a odčinit, než vykonat pomstu za způsobenou újmu. Tak či tak, lidem nic nechybělo a zločiny a tím pádem i tresty, byly vzácné. A tak i přestože Kokoška, jakožto kněžka, měla právo udílet tresty, za celý svůj život toho práva nikdy nevyužila. Jednak bylo koneckonců lepší přenechat tyto věci soudům. Ale především se ani nevyskytla příležitost.
Jakkoliv je začátek Kokoščina příběhu obyčejný, Kokoška sama, stejně jako ostatní kněžky, obyčejnou nebyla. Vykonávat tresty totiž nebyla jediná výsada, kterou kněžky Gaiiny ve společnosti měly. Bohyně a její náklonnost byla pro lid natolik důležitá, že kněžky byly více, než král. A navzdory tomu, že Kokoška neměla žádné peníze, nijak ji to netrápilo, protože cokoliv potřebovala, stačilo ji, aby si o to řekla, a lidé se předbíhali o možnost ji vyhovět a její přání splnit. Každý totiž věděl, že pomoc kněžce se rovná pomoci samotné Bohyni. A Kokoška se nijak nezdráhala říci si o to, co potřebovala a nebo jen chtěla. Stejně jako ostatní kněžky měla za to, že si to více než zasloužila. Koneckonců, vše, co lidé měli, měli jen díky dobré vůli Bohyně. A na její dobré vůli měly dozajista největší zásluhu právě kněžky.
A tak obyčejný příběh Kokošky začal neobyčejně pohodlným životem. Nepoznala těžkou práci a přesto měla vše, na co si vzpomněla. Jako kněžka se věnovala převážně studiu a filozofickým úvahám a debatám o morálce, výkladům nařízení Největší Matky, hodnotě života, utrpení a štěstí a smyslu toho všeho. A samozřejmě také jak následné poznatky uplatnit v praxi, jak o nich poučit lidi a jaké postupy z toho všeho plynou pro soudy. Lidé věděli o tom, že kněžky rozumí Bohyni a její vůli víc, než kdokoliv jiný. A zároveň taky věděli, že tyto studované dívky se těší Její zvláštní přízni. Ovládají totiž magii a jako takové jsou nejlepší léčitelky, jaké si dovedete představit. A tak i medicínské studium bylo výsadou kněžek. Léčení zranění a nemocí však nebylo tak časté, jelikož z přízně Bohyně, zranění i nemoci byly spíše vzácnost.
Jakoby jejího štěstí už nebylo dost, Kokoška měla milující rodiče, kteří ji ve všem podporovali, a samozřejmě byli náležitě hrdí na to, že mají doma kněžku. A přesto se našlo něco, co nikdy nepochopili. Báli se, že je to zkouška od samotné Nejvyšší Matky, ale nevěděli, co si počít. Měli by chránit svou dceru před nebezpečím a nebo ji podpořit v jejím neuváženém avšak velice odvážném a úctyhodném rozhodnutí? Když totiž Kokošce bylo právě 25 let, oznámila rodičům, že se vydá na misii, aby šířila víru mezi nevěřící a spasila tak jejich země od utrpení.
Z váhavé reakce jejích rodičů si nic moc nedělala a další den na to nastoupila na loď. Byla trochu překvapená, že její rodiče nesdíleli její nadšení, ale své úvahy nakonec spokojeně ukončila s tím, že je to nejspíš údělem rodičů strachovat se o své děti. Ona však strach neměla. Gaia bude s ní, ať už se vydá kamkoliv, tak čeho by se bála. Námitek rodičů tudíž příliš nedbala. Nemyslela to zle, jen byla zvyklá, že je většinou po jejím a pokud mohla soudit, bylo to tak správně. Konec konců, ona je kněžka Nejvyšší Matky a jako taková strávila mnoho let studiem a diskuzemi a tom, co by se mělo a co ne. To, že její rodiče mají strach přece není její vina. Ne, ona jim tím rozhodně neublížila.
Přece se však rozhodla, že jim neřekne o tom, kam přesně se rozhodla vydat. Neřekla jim nic o tom, že země, kterou chce navštívit jako první, už po léta sužuje jedna válka za druhou. Ani jim neřekla o tom, že podle posledních zpráv tam jedna taková válka zuří právě teď. A už vůbec jim neřekla o tom, že je ta země plná znesvětitelů života, nekromantů, a jejich příšerných nestvůr. Život je svatý, a tito prznitelé zákonů Gainých musí být zastaveni, přestože to bude velmi nebezpečné a možná se to neobejde bez jisté míry násilí použitého v krajní nouzy. Ale to přece rodičům říct nemohla. Nelhala jim, samozřejmě. Ale to, že jim neřekla všechno, snad není hřích nebo ano? Tak či tak, už se stalo a zpět to nevezme.
A co první zákon? Ten přece říká jasně, neubližuj. A to ani nepřátelům. A ona se vědomě vydává všanc nebezpečí. Jak může jít o sebeobranu, když ví, že se bude muset bránit. To už rovnou může zaútočit první. Kokošku z těch úvah rozbolela hlava. Ale uklidnila se tím, že i když to hřích je, co je to v porovnání s tím, čeho se snaží docílit. Ona se přece vydala osvítit všechen lid celé země a naučit je principům nenásilí a řešení konfliktů slovy namísto zbraní. I samotná Gaia musí vidět, že v konečném důsledku jsou její činy správné. A nakonec přinesou více dobra, než zla. Pokud ovšem uspěje. Ale jak by mohla neuspět, když má na své straně pravdu, spravedlnost a především samotnou Největší Matku ve vší své moudrosti? Pokud neuspěje bude to jen tím, že sama nebyla dost silná. Že se vzdala příliš brzy. A ona se nikdy nevzdá.
A tady alespoň prozatím končí nejobyčejnější příběh neobyčejné mladé ženy. Je to nejméně napínavý příběh, jaký snad lze napsat, pokud se vůbec dá použít slovo příběh, když se dohromady vůbec nic nestalo. A jakoby navzdory odporu Kokošky ke krutosti jakéhokoliv druhu, zůstává její příběh krutě useknut právě ve chvíli, kdy začal být zajímavý. Ve chvíli, kdy Kokoška vystoupila z lodi a její noha dopadla na prkna Thyriského mola v zemi zvané Andaria.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:

© Copyright 2002-2022 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist