Jako malý, Lorgar své rodiče nepoznal. Po smrti matky u porodu se jej ujal starší kněz Boldvin, který žil v lesích a stranil se ostatních. Nejednalo se o žádný charitativní čin, kdepak. Práci spojenou s výchovou a péčí "o toho kluka" nijak nemiloval a občas dokonce se neštítil to Lorgarovi předhodit. Byl dosti tvrdý, ale chlapce nakonec vychoval ve víře ve staré bohy, jimž zasvětil život svůj i jeho. Jednou v noci, kdy se oddával tělesným požitkům a došlo k obětinám, ale zašel až příliš daleko ve své cestě ke Khornovu trůnu lebek. V krvavém šílenství se vrhnul na Lorgara a chtěl ho zabít. Avšak Lorgar byl mladší, hbitější a co se tupých zbraní týče, nikdy nezahálel. Po krátké rvačce skončil Boldvin s proraženou lebkou pod oltářem a zemí se valila louže krve. "Jeho duše nakonec spočine v Khornově náručí" pomyslel si Lorgar. Udělal, co udělat musel. Sekyrou na dřevo odsekl Boldvinovu hlavu a zbytkem krve skropil Khornův oltář. Pak hlavu sbalil do majitelovy košile a odnesl do lesa, kde dříve nalezl velké mraveniště. Vložil ji dovnitř. Do rána se mravenci postarali o vše a bělostná lebka byla připravena. Jako jedinou lidskou a tudíž největší z trofejí boha krve a pána trůnu lebek ji nainstaloval v Khornově svatyni mezi ostatní zvířecí a skřetí lebky. Cítil se povzneseně i navzdory nedávným událostem a tak chvíli následoval život, který kdysi vedl Boldvin. Ale jak už to tak bývá, zastesklo se mu po ženách a rozhodl se navštívit a jiný svět, než jen okolní vesnice a lesy. Vydal se tedy údolími, hvozdy i kopci, až jednoho dnes stanul v lesech Lewanských...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Jako malý, Lorgar své rodiče nepoznal. Po smrti matky u porodu se jej ujal starší kněz Boldvin, který žil v lesích a stranil se ostatních. Nejednalo se o žádný charitativní čin, kdepak. Práci spojenou s výchovou a péčí "o toho kluka" nijak nemiloval a občas dokonce se neštítil to Lorgarovi předhodit. Byl dosti tvrdý, ale chlapce nakonec vychoval ve víře ve staré bohy, jimž zasvětil život svůj i jeho. Jednou v noci, kdy se oddával tělesným požitkům a došlo k obětinám, ale zašel až příliš daleko ve své cestě ke Khornovu trůnu lebek. V krvavém šílenství se vrhnul na Lorgara a chtěl ho zabít. Avšak Lorgar byl mladší, hbitější a co se tupých zbraní týče, nikdy nezahálel. Po krátké rvačce skončil Boldvin s proraženou lebkou pod oltářem a zemí se valila louže krve. "Jeho duše nakonec spočine v Khornově náručí" pomyslel si Lorgar. Udělal, co udělat musel. Sekyrou na dřevo odsekl Boldvinovu hlavu a zbytkem krve skropil Khornův oltář. Pak hlavu sbalil do majitelovy košile a odnesl do lesa, kde dříve nalezl velké mraveniště. Vložil ji dovnitř. Do rána se mravenci postarali o vše a bělostná lebka byla připravena. Jako jedinou lidskou a tudíž největší z trofejí boha krve a pána trůnu lebek ji nainstaloval v Khornově svatyni mezi ostatní zvířecí a skřetí lebky. Cítil se povzneseně i navzdory nedávným událostem a tak chvíli následoval život, který kdysi vedl Boldvin. Ale jak už to tak bývá, zastesklo se mu po ženách a rozhodl se navštívit a jiný svět, než jen okolní vesnice a lesy. Vydal se tedy údolími, hvozdy i kopci, až jednoho dnes stanul v lesech Lewanských...