Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Ghaun'zar

Vše začalo v podzemním městě Quellarin d' m'thainen, obrovském komplexu, ovládaného jedním z nejmocnějších dómů – Dómem Maerdynu. Zde přišel na svět Ghaun’zar. V dětství se jmenoval jinak, ale jeho nové jméno, v našem jazyce znamenající prokletý milovník, už napovídá, že jeho osud nebyl takový, jako osud jeho bratrů...

Ve většině drowské společnosti vládne Lloth. Lloth, démonická bohyně pavouků a drowek. I v komplexu Quellarin d' M'Thainen byla vyznávána jedině ona. Ghaun’zar tedy, stejně jako jeho bratři, nikdy nemohl požívat vyššího postavení. Byl určen k vojenské službě válečníka Maerdynu. Nevedl si nejhůře, ba možná si vedl i velice dobře, poněvadž přežil – přežil boje o moc v jeho městě, bitvy s vyznavači ostatních drowských bohů i s ostatními mocnými rodinami. Ba několikrát se utkal i s měsíčnými elfy na povrchu – při nočních bitvách jich zabil mnoho, byť ve dne by neměl nejmenší šanci – drowové těžko snášejí denní světlo. Jeho počínání bylo kněžkami sledováno a po čase byl odměněn. Stal se z něj strážce nejvýznamnějšího chrámu Lloth v celém městě. A zde ho štěstí opustilo….

V chrámu sloužilo mnoho kněžek. On, ač mladý, již dosti uznávaný válečník, zde mnoho mužů nepotkával a kněžky na něj shlížely jako na otroka, jímž ve skutečnosti byl. Ale jemu to nevadilo. Byla zde jedna krásná, mladá kněžka. Nikdy se na něj nepodívala jinak než povýšeně, jako paní na psa, ale on se do ní zamiloval, jakmile se jejich oči poprvé setkali. Celé dny a noci stál na místě, vždy na stráži, ale v mysli čekajíc na jediný okamžik, až se na malou chvíli objeví jeho idol. Jeho výchova a podrobení, vžité mnoha generacím mužů před ním, mu nic jiného nedovolovaly. A tak stále čekal. Čekal v naději, že si ho všimne, promluví s ním, pozná jeho city a vybere si jej pro dlouhé noci. Ale čekal marně….

Při jedné noční bitvě chrám napadla skupina drowů v barvách, které ještě neznal. Potkal zde válečníka, jenž mu byl víc než roven. Po krátkém a zuřivém souboji byl mladý Ghaun’zar těžce zraněn, ruka s mečem mu visela na kusu kosti a na jeho krku spočinulo ostří meče jeho protivníka. Poté ale přes krev bušící mu do spánku ucítil, že chlad zbraně z jeho krku zmizel a zaslechl protivníkova slova: „Ele xun dos kla'ath nindolen elg'caressen? Ele xun dos malar fo mina? Dos ph' nesst! Dos ph' naut rothe! Bashuk l' ultrine Vhaerun! Er'griff uk zhah dosst Yah! Yah d' nesstren! Dos ph' l' zhennu xor - xor dos gumash tlu. Valm udossa lu' malar whol Vhaeryn!“ Udiveně otevřel oči a zrakem zkaleným bolestí pohlédl do očí svému přemožiteli. Cizí bojovník mu nabízel ruku. V té samé sekundě ale vzplál jako pochodeň a rozpadl se na popel. Z chrámu vyrazily kněžky a útok zastavily. Chrámové stráži však mnoho bojovníků nezbylo. Ghaun’zar čekal, že si jeho láska alespoň všimne, že on opět přežil, i když moc nescházelo a byl by pro ni položil život. Avšak v jejích očích spatřil spíše zklamání, ve chvíli kdy ho uviděla. V mysli mu v ten okamžik vytanuly slova jeho přemožitele. Znamenaly zhruba toto: Proč sloužíš těm děvkám? Proč pro ně bojuješ? Jsi muž! Nejsi žádný otrok! Uctívej Vhaeruna – boha mužů! Mohl bys být skvělý válečník. Připoj se k nám a bojuj za něj! To byl zlom v otrocké povaze, nezvratný zlom, který mladému drowovi otevřel oči….

Kněžky dál obětovávali v chrámu Lloth, město žilo dál jako dříve a i Ghaun’zarova láska se v jeho životě objevovala jako dříve. Ale v něm samém bylo něco jiného, něco nového, něco, co dosud nikdy nepoznal. Byla to láska, vzrůstající chtíč a narůstající pocit nespravedlnosti. Cožpak nebojoval za ni? Cožpak pro ni málem nezemřel? Nezaslouží si snad něco více než pohrdání?! Ten pocit příkoří sílil a sílil až v něm vybuchl a mladý drow začal připravovat čin, kterým sám sebe odsoudil k smrti. Kněžky byly při každé cestě doprovázeny dvěma strážci a Ghaun, zbaven veškerých pomyslných pout otroctví, nemusel čekat příliš dlouho. Když po několika dnech provázel s dalším strážcem svou vyvolenou, museli projít i kolem jednoho z opuštěných chátrajících chrámů. Zde Ghaun’zar probodl druhého strážce, kněžku omráčil a obě těla odtáhl do rozvalin. Strhal z ní odznaky kněžky, róbu Lloth a znásilnil ji. A znovu! A znovu! Ten pocit, kdy si dokazoval, že není otrok, ten byl omamující. On nemusel nic, on byl muž! To žena by se měli podřídit - bez mužů, nasazujících život za knežky a jejich lži by byly dávno zapomenutou historií! Mohl jí udělat cokoliv, i zabít ji mohl! A hle – žádná trestající Lloth se neukázala – celý život, celý svůj život věřil lžím! Ona za to mohla – ona a všechny jí podobné! A tak ji v návalu vzteku zabil. Příští hodiny se mu slily do okamžiku. Vztek, zoufalství, vztek a extáze z poznání pravdy. Ale do pocitů se pomalu vmísil strach. Zabil kněžku a chrámového strážce - proto ho nečekalo nic než smrt. Smrt strašná a pomalá, neboť pro nejtěžší zločiny existoval jen jediný trest. Být obětován Lloth… . Po krátkém rozmyšlení mu došlo, že má jen jedinou šanci. Jít ven, ven do světa na povrchu. Žádný drow nemohl být tak šílený, aby tam šel sám a jindy než v noci. Snad tedy nebudou čekat, že on tak šílený bude. Vyrazil rychle, jen cestou ukradl běžnou zbroj drowských zvědů a šel rovnou k bráně na povrch. Nikdo se ho na nic neptal – bylo zřejmé, že zvěd musí mít své poslání, a důležité poslání, jinak by nemohl jít sám. A tak se ke své nesmírné úlevě dostal z moci Lloth a jejích kněžek. Jak se blížil k východu z jeskyně, šel pomaleji a pomaleji – tam venku nic a nikoho neznal. Jako by to nestačilo, byl jasný den a světlo zalévalo i kus jeskyně. Leč se smrtí za zády se každý odváží víc, než by kdy doufal. A tak mladý, osamocený drow, udělal poslední krok a vstoupil do světla….

Probral se až v hluboké noci. Byl stále sám, ale slabý. Sotva se dokázal zvednout. Zbroj z něj sklouzla, neměl sílu nést ani lehkou drátěnou tuniku. „Mocný bojovník“ se plazil do lesní tmy s pocitem přicházející smrti. V lese klesl na zem připraven zemřít. Jak ležel, získal jakýsi zvláštní pocit. Kolem něj se rozprostřel mír – prosakoval ho a dodával mu klid. A v mysli se znovu zjevila slova: „Malar whol Vhaerun, uk zhah dosst er'griff Yah! Yah d' nesstren! – Bojuj za Vhaeruna – on je tvůj pravý bůh – bůh mužů!“

Nový svět, nový bůh, nový drow. Tehdy sám sebe pojmenoval Ghaun’zar, prokletý milenec. A rozhodl se, že se stane dost silným, aby mohl přijít do chrámu Vhaeruna a nabídnout své služby svému novému bohu.

Cesta k tomu bude dlouhá, zvlášť, když své jediné umění, boj, kvůli ztrátě své síly, nebude moci použít.

Vhaerun na tebe dohlížej, mladý drowe, nechť ti ukáže pravou cestu. Ale co je tvým osudem, to neví ani bohové….

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
prozatím žádné komentáře
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 5: 7x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist