V zemi Germánie probíhala již několik desetiletí válka. Hordy Avarů podnikali nájezdy na města Germánů, protože si chtěli podrobit tak vyspělí národ. Ač Avaři měli velkou přesilu, Germáni se byli schopni bránit dost dlouho díky zbraním, které používali.
Každé dítě po celé Germánii znalo muže, který dával duši ocelovým zbraním které kosily řady nepřátel. Tento muž se jmenoval Auster, říká se o něm, že jeho otec byl Germánský bůh Kron, který se zamiloval do ženy a splodil s ní Austera. Auster byl však smrtelník a Kron mu alespoň daroval tajemství ocele, aby byl nesmrtelný svými skutky.
Avaři však postupně Germánskou zemi plení a ta už není schopna se dlouho bránit. Všichni muži z Germánie jsou v první linii, aby bránili životy svých žen a dětí. Už hodně dlouho neviděli své rodiny a Auster byl jedním z nich. Ten to měl však o to těžší, že v době odchodu se mu narodil syn, kterého musel opustit, aniž by mu mohl dát otcovskou lásku, životní zkušenosti a hlavně tajemství řemesla, které tak dobře ovládal.
V nejzazší osadě Germánů, žil chlapec Krupp se svojí matkou Jenovéfou, byl postavou nepříliš urostlý a hlavně se neuměl prát, jako ostatní chlapci. Vždy když došlo na chlapecké rvačky, Krupp byl ten který vždy dostal co se do něj vlezlo. Byl však houževnatější ještě víc, než u Germánů bývalo zvykem. Svoji neohrabanost v bitkách nahrazoval vždy svojí nezvyklou vzručností. Jenovéfa nikdy neprozradila mladému Kruppovi totožnost jeho otce, aby ho uchránila od přílišné pozornosti na jeho osobu.
Když Krupp dovršil věk 17 ti let, byli už Germáni na kolenou. Osada čekala na svůj nevyhnutelný osud. Jenovefa si nechtěla připustit, že by měl její milovaný Krupp zemřít, tak mlád. Byla rozhodnuta ho poslat na poslední loď odplouvající do dalekých zemí, aby se zachránil. Ale než tak učinila konečně mu prozradila, kdo je jeho otcem. Kruppa to ohromilo, ale nebyl čas na vysvětlování. Loď už vyplouvala. Byla poloprázdná, obsazena spíše zraněnými a dětmi, protože statečné Germánské ženy už neměli smysl života. Své potomky zachránily na lodi, ale raděj se chtěli připojit k manželům na druhý břeh řeky, než aby žily bez nich.
Krupp opouštěl Germánii v slzách, hledící na matku na molu. Když zmizela z dohledu sedl si a hlavu sklopil do kolen. Měl v hlavě zmatek. Opouštěl matku a jeho otec byl hrdina. Ale ze spletence myšlenek ho dostal zraněný muž sedící vedle něho. Byl to bojovník, který opustil první linii, aby varoval osadu, před útokem Avarů. Mluvil dlouze z posledních sil, mluvil o letech bojů, o vynálezech jeho otce Austera, ale Kruppa upoutala pasáž, v níž muž prohlásil, že ne všichni muži padli na bojišti. Avaři si některé zotročili. Bohužel nebyl schopný říct, jestli byl zotročen i Auster.
Po plavbě trvající celé čtyři měsíce se před lodí zjevila tolik očekávaní pevnina. Po chvilce v dály rozpoznali majestátné obrysy hradeb města. Vpluli do přístavu ve kterém byl typický ruch pro významné přístavní města. Zvědavý Krupp spěchal k nejbližšímu prodavači ryb, aby se ho zeptal, co je to za úchvatné město. Prodavač se zájmem odpověděl: „Tohle je Andor, synku. Královské město země Andaria“. Kruppovi se zde hned zalíbilo. Ale netušil, jaké by zde našel uplatnění, z čehož byl velice smutný. Loudal se po Andorském náměstí se svěšenou hlavou, kde si ho všiml velice příjemně vystupující elf „Tar-Palantir, služebník Elbereth“, představil se. Pohled do jeho tváře jakoby proslunil Kruppovi hlavu. Rázem se usmíval. Tar se Kruppa ujal a vyptával se v čem je dobrý. Krupp neměl sice otcovi zkušenosti, ale něco v nitru ho předurčovalo, aby byl stejně dobrý řemeslník, jako jeho otec. Tar, ikdyž byl hraničář, mu poradil jak do začátků, kde si opatřovat suroviny, kde vyrábět a kde pak prodávat výrobky. Krupp se svojí houževnatostí se brzy zdokonaloval v řemeslech. Ale s Tarem se vídal stále méně, jelikož to byl významný elf tohoto kraje, a byl velice zaneprázdněný.
Krupp potřeboval duši, které by se svěřoval. Sedával dlouhé hodiny na náměstí a sledoval lidi, elfy a barbary procházející se kolem. Jednoho dne spatřil nádhernou elfku. V obličeji byla krásná, postavou byla drobná a neustále se roztomile usmívala. Ten úsměv Kruppa upoutal. Zvedl se a běžel jí oslovit. Představila se mu jako „jsem elfka Elune a ty?“ Sedli si na lavičku a mluvili snad celý jeden den zabraní vlastní minulostí, přítomností a budoucností. Přišli na spoustu společných zájmů a vlastností. Časem jejich setkání nebylo náhodné, ale předem naplánované jedním či druhým z nich.
Na jedné z procházek večerní krajinou Krupp nechal promluvit city a vyznal Elune lásku na pláži v městě Thyris, při zapadajícím sluncem. Jejich dvě siluety v rudé obloze splynuly v jednu. Po krásně stráveném večeru, ale dvojici na cestě domů přepadl urostlý muž. Zaskočil je naprosto nepřipravené, ale Krupp se vzpamatoval a bránil Elune, která volala o pomoc. Pro útočníka, ale nebyl problém přemoci Krupp, který neovládal umění boje. Když se muž chystal probodnout Kruppa ležícího na zemi, vyřítil se ze tmy muž v nablýskané ocelové zbroji a pár obratnými a dobře mířenými ranami zneškodnil útočníka, jenž se složil k zemi bez života. Muž ve zbroji zvedl Kruppa, ten utíkal uklidňovat Elune. „Kael’thas, jméno mé“, představil se zachránce. Krupp i Elune požádali o doprovod zpátky do Andoru, Kael neodmítl. Po cestě se s ním velice dobře seznámili.
Dvojice se rozhodla pronajmout jedno z hezkých bydlení v Andoru, aby měli společnou střechu nad hlavou. Jejich první nájem nebyl prostorný, ale o to víc byl útulnější. Vydrželi v něm dlouho a tímto nájmem prošla spousta známých. „Učitel“ Tar, „Rodinný přítel“ Kael, „Milý“ Lisiak, „Přátelský“ Aemas, „Poctivý“ Matuš a další. Útulné hnízdečko jim bylo časem ale těsné a tak si vyhlédli prostornější nájem v Andoru. Zde si Krupp zařídil malou dílničku.
Jeden den se u dvěří objevil Herold Gulord a líčil mu, jak se o něm dozvěděl. Že prý se o Kruppovi proslýchá, že je to nadějný řemeslník. A tak nabídl práci Kruppovi u něho v dole. Práce byla tvrdá, ale dostával dobrou odměnu. Vždy si Krupp s Elune mysleli, že ti co zodpovídají za chod města a dodržování pořádku, musí být odměření vůči obyčejným lidem, jako byli tihle dva, ale Gulord jim ukázal, jak hluboce se mýlili, a po vzájemném seznámení, se z Gulorda stal „Ochránce rodiny“ Gulord.
Krupp a Elune žijí spokojeně, nic jim nechybí. Nejsou bohatí, ale zajištění. Žijí spolu už dlouho a rozumí si natolik, že uvažují spojit své dva osudy v jeden a plánují svatbu.
Kruppa však v hlouby duše trápí myšlenka na rodiče a určitě se jednou bude muset rozhodnout, jestli opustí vše co v téhle krásné zemi získal a vydá se hledat rodiče, nebo zůstane v Andarii a smíří se s myšlenkou, že jsou oba pravděpodobně mrtví. Pomůžou mu v rozhodování jeho Elune a přátelé?
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 3
Jeden z těch lepších. Ale jelikož velmi fádní začátek, tak se skutálel jeden bodík dolu.
Heratrix - 3
Pěkný příběh, hezky napsaný, líbí se mi přesah do Andarie. Škoda těch několika hrubek. Na 4* by to chtělo trochu větší šmrnc, nějaký originální detail třeba, ale i tak je to fajn :) Klobouk dolů nad "stářím" postavy!
V zemi Germánie probíhala již několik desetiletí válka. Hordy Avarů podnikali nájezdy na města Germánů, protože si chtěli podrobit tak vyspělí národ. Ač Avaři měli velkou přesilu, Germáni se byli schopni bránit dost dlouho díky zbraním, které používali.