Rytir Crite

"...Rolxen vyřkl magickou formuli. Všechny jeho svaly se napjali a s obrovským úsilím dokončil poslední pohyb rukou. Zatmělo se mu před očima, zapotácel se a upadl. Angmar již nebyl oslepen kouzlem, roztáhl svá křídla a chystal se sežehnout mága svým temným plamenem.
Vytrvalý déšť náhle ustal. Ve vzduchu bylo cítit narůstající napětí. Z oblohy najednou vyšlehl mohutný blesk a spálil draka na uhel..." Naomi pomalu zavřela tlustou knihu.
"A co se stalo s Rolxenem?"
"Už je pozdě, co se s ním stalo, ti řeknu zítra."
"Mami, já už chci být taky mágem!"
"Neboj Crite, budeš, ale musíš se ještě hodně učit."
"Učit, učit... My se pořád ve škole učíme jak meditovat, opisujeme svitky, ale kouzlit, to nás neučí vůbec!"
Naomi se jen usmála a pohladila jej na tváři. "Dobrou noc broučku."
"Dobrou noc maminko."

"Crite pojď do mé pracovny, mám pro tebe úkol," ozvalo se jakoby odnikud. Crite ihned poznal známý hlas, byl to jeho učitel antimagie. Školní budova měla magický dorozumívací systém. Na některých místech byly do zdi vloženy červené krystaly nox. Stačilo se jich dotknout, jednoduchým zaříkadlem jej aktivovat a pomyslet na osobu které měla být myšlenková zpráva doručena. Ve školním slangu jednoduše telepatér.
Crite se zvedl z lavičky a vešel do malé místnůstky. Jeden z krystalů byl umístěn právě tam. Dotkl se krystalu a vyřkl zaříkadlo. Ucítil nepříjemné mravenčení v celém těle.
"Dobrý den Mistře, bohužel nevím kde je vaše pracovna, ještě se tu moc nevyznám."
Morwen spojil své ruce konečky prstů a koncentroval svou mysl. Navázal přímé telepatické spojení s nováčkem. Crite pocítil jak se mu vyjasnila mysl. Najednou spatřil Morwena, ten mu gestem přikázal ať ho následuje. Crite poslechl. Procházeli spletitým labyrintem chodeb. Podlaha byla tvořena velkými kvádry kamene, uprostřed se vinul přesně jeden metr široký červený koberec. Po stěnách byly rozvěšeny výjevy ze slavných bitev a portréty ještě slavnějších mágů. Lustry ve tvaru pravidelného osmiúhelníku vyrobeného ze zlata, poskytovali příjemně tlumené světlo. Dlouhá chůze novice začala nudit. V třinácté chodbě, kterou procházeli, jej zaujal jeden obraz, zastavil se a začal si ho prohlížet blíže. Úplně zapomněl na Morwena.
Pohled na rozbouřené moře. Malá bárka, na její přídi stojí vousatý chlapík a z natažených rukou mu šlehají modrozelené blesky.
"...Vranger z Dolního Imeru..." přečetl si v duchu z názvu díla. "Hmmmm, kdo to asi je?" Pomyslel si.
"Byl" ozval se v jeho mysli hlas. "Učil na této škole. Výborný kolega...." Hlas se na chvíli odmlčel. "Letos to bude 34 let od jeho nevyjasněné smrti. Prý ho zastihla hrozná bouře na cestě odsud do svého rodného města a ztroskotal na útesech poblíž města Al Abbas. Té noci se o ty proklaté útesy rozbilo mnoho lodí avšak žádné trosky nepatřili jeho lodi."
"To nechápu, jak jste mohli rozeznat trosky jiných lodí od té jeho?" Podivil se Crite.
"Byl to dobrý učitel, výborný mág ale hlavně nejlepší obchodník kterého jsem znal. Žil v přepychu a rád utrácel. Například jeho loď byla vyrobena ze vzácného dřeva žlutých Jilantských dubů."
"A co když..."
Zarazil se. Jeho myšlenky se najednou rozplynuly.
Přestal zkoumat obraz a všimnul si že Morwen tam s ním není. Podíval se na lustry a napadlo ho jak jsou tam zavěšeny. Vznesl se. Obkroužil lustry a zjistil že tam levitují, nebylo se čemu divit, vždyť byl na druhém stupni Phyristijske školy pro mágy. Crite si uvědomil že jeho mysl není součástí jeho těla. Ale než si to dal nějak do souvislostí tak ucítil chlad. Jasné bílé světlo zalilo celou místnost a zcela jej oslepilo...
Nadechl se a otevřel oči. Procitl v malé místnosti. Knihy a svitky se válely úplně všude. Za stolem seděl Morwen, vysoký hubený muž. Vypadal na třicet, ale ve skutečnosti mu bylo přes dvě sta let. Lektvary z kořene mandragory dělají divy.
"Doufám že sis dobře zapamatoval cestu, podruhé tě takhle tahat za ručičku nebudu," řekl Morwen, přísně se dívaje na novice.
Crite nevěděl jestli posledních dvacet minut byl jen sen nebo realita. Zblednul. "Aaa-aa-no" vysoukal ze sebe.
"Nu dobrá, tak tedy ke tvému úkolu. Popluješ co nejrychleji do Andoru a koupíš co nejvíce netopýřích křídel. Našim alchymistům již téměř došli zásoby. Tady máš peníze a mapu nejrychlejší námořní cesty." Morwen podal novicovi váček a srolovanou mapu. Crite se v rychlosti podíval na mapu. "Tááákže mám vyplout odsud, ze severního přístavu, pak plout kolem severního pobřeží toho velkýho ostrova a pak přímo rovně do Andoru. Hm co to je za město na tom velkým ostrově?" Crite začal luštit rozmazaný nápis.
"Al Abbas" zamumlal potichu Morwen, ale tak aby to novic slyšel.
Crite si vybavil obraz mága na lodi. Zbledl ještě víc.
"A nemohl bych se tam radši teleportovat?"
"Nó, klidně, jestli chceš skončit jako večeře skřetů... Víš přece že objevili způsob jak odklánět teleportaci na velké vzdálenosti, nikdy nevíš kde skončíš..."
Crite slyšitelně polkl a dal se na odchod...
"Na brzkou shledanou Mistře"
"Hodně štěstí Crite.
"Ten hlas, to musel být určitě Morwen" pomyslel si. Otočil se a podíval na učitele. Ale ten byl již zabrán do čtení nějakého zašlého svitku.
...zavřel za sebou dveře a odešel do přístavu.

návrat na seznam příběhů Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý

Raist - 5 Plněj počet. Vystižně a jednoduše popsané. Aestas - 5 Jasne, srozumitelne, navíc i poutavé a k zamyšlení nabádající, člověk začíná přemýšlet o autorových úmyslech s hlavní postavou... nenalézám chyb. Vesi - 4 K dokonalosti něco chybí...zejména mi příběh přijde jakoby nedokončený, člověk by čekal pokračování...ale není to jediný důvod Lilien - 5 Ten konec ti odpustím, ale je to vážně useknutý, až moc. :)

Podrobný rozpis získaných ohodnocení: známka 4: 1x známka 5: 17x