„Pane, tři stopy vody a nabíráme!“, vykřikl mladý loďmistr na Severuse. Kapitán "Modré Komety" se jen zamračil, ale neříkal nic. Věděl, že udělal chybu, chybu která ho možná bude stát život. Nebo hůř - život posádky a lodi…
---
Severus jako dvanáctiletý chlapec. Vesměs hezký a charismatický, bledý s blonďatými střapatými vlasy. Malý chlapec s velkým egem. Zlodějíček, jenž se naučil vybírat kapsy dřív než své první písmenko. Idiot, který přišel o panictví s dívkou, kterou téměř neznal. Stál v přístavu a díval se na všechny ty lodě. Jen tady byl v bezpečí. Tady, kde nevládne skoro žádný zákon. Pousmál se, když si připomněl, kdo všechno po něm jde. Městská hlídky, garda vévody Qaurka, inkvizice. Těm všem něco ukradl. Začínal být pomalu legendou mezi místními, hledanější člověk momentálně ve městě nebyl. Úsměv se mu stále rozšiřoval, když si na tohle všechno vzpomínal.
"Támhle je, chyťte ho!", křikl známý drsný hlas. Severus se otočil. Nevídané! Městská hlídka až v přístavu. Tohle byl malér. A prst ukazoval na něj. Tohle byl průšvih.
"Nesmí uniknout!", křičel jiný hlas, daleko pisklavější a nepříjemnější. Celkem demi-tercio nejlepších vojáků. Tohle byla jasná zpráva - chytíme-li tě, čeká tě šibenice. Severus se rozběhl. Pryč. Kamkoliv. Neměl ale kam, jít do řemeslnické čtvrtě by se jednalo sebevraždě. Byl v pasti. Náhle se ale rozpomněl. Nejsem já v jejich sídle, oni jsou v mém, pomyslel si a obrátil svůj zrak k lodím. Záchrana! Rozběhl se k molům, chtěl se ztratit v davu námořníků, ale nemohl. I z lodi na druhém konci mola, kam měl namířeno se, objevili vojáci. Qaurk poslal určitě jednu loď mezi ta pochybná napůl korzárská plavidla. Neměl jinou možnost – skočil do nejbližší obchodní lodi, jež zrovna odplouvala a nechal strážníky s halapartnami jen s prázdnými pohledy a sprostými slovy.
---
„Pane! Šest stop! Čerpadla pracují naplno, jdeme ke dnu!“, řval loďmistr. Severus se vzchopil. Nenechá svoji drahou kometu jen tak padnout. To nedopustí.
„Matteo! Vyházejte vše kromě děl a příslušenství! Vystřídejte muže u čerpadel! A prudce na Severo-západ!“, řval na všechny, koho viděl další a další rozkazy. Loďmistr Matteo polkl. Znal svého přítele už léta a tenhle pohled, který se objevil teď na Severusově tváři měl jen jednou. Byl to skelný pohled vojáka, který se smířil se smrtí a teď jen chtěl stejný osud pro své nepřátele. Zavrtěl hlavou. Když umřít, tak se ctí, pomyslel si a začal vyhazovat věci dle rozkazu kapitána.
---
„Takže ty seš sirotek, co se chce stát námořníkem?“, Tlustý kapitán si načechral obří knír, „no, proč ne. Chlapy potřebuju to jó. Jen jestli makat umíš! Vemte ho na palubu, dejte mu hadr, ať si užije skvělej námořnickej život!“.
„Ano, pane!“, vypravili ze sebe dva námořníci dosud stojící u dveří a jali se vyplnit rozkaz. Zatáhli Severuse na palubu, ten starší mu strčil do ruky hadr a ten mladší ho shodil na palubu. „Ať se leskne“, dodal ještě a hrubě se s kumpánem zasmáli.
Tak začal příběh jednoho z nejlepších námořníků vůbec. Z bledého, zamračeného a vychytralého chlapce dokázali udělat na "černé vráně" pracovitého mladíka… Nebo aspoň v mezích možností pracovitého. Pravdou je, že začátky byly krušné. Námořníci, kterým tolik chyběl ženský klín, si našli v mladém chlapci zalíbení a když už to nevydrželi… Námořníci mají holt těžký život, přinejmenším zezačátku.
---
„Nabít děla! Vzdálenost dvě stě metrů, úhel 12 stupňů, obyčejné koule!“, křičel Severus na muže u děl. Nechtěl riskovat, měl v týmu moc nováčků. Moc mladých duší, které umřou zde, na tomto místě, v tomto moři. Vzdychl. Brzy to bude za mnou a já se nebudu muset s ničím trápit. Skoro se při té představě usmíval, náhlý výbuch ho však donutil vrátit se do reality – aspoň na pár minut.
„Začali střílet, pane!“, zařval Matteo, který sám s jedním mladším plavčíkem obsluhoval jedno z lehčích děl.
„Pal!“, vykřikl kapitán Severus všem svým dělostřelcům. Dvanáct děl vystřelilo na korzárskou loď a díky skvělému kapitánovu oku se skoro půlka trefila do korzárské lodi. Zdá se, že je vyřízená!, pomyslel si Severus, což znamená, že šanci pořád máme. Rozhlédl se kolem. Ještě šest takových salv…
---
„Nezapomeň, že koule jsou různě těžké…“, řekl starý mužský hlas – pravděpodobně jediný přítel Severuse na černé vráně, starý a zkušený dělostřelec Leonard. Když viděl, co musí mladý 12-ti letý chlapec zažít, smiloval se nad ním a vzal ho pod svá křídla. Od Severusových 14-ti let dokonce Severus již nemusel čistit palubu a dělat tu nejčernější práci. Jednak na loď přibyli dva noví mladí mořeplavci – 11-ti letý potomek otroka a 9-ti letý hoch, kterému inkvizice zabila „omylem“ rodiče – a ti teď vykonávali vše nejšpinavější (kapitán tomu s úšklebkem říkal zkouška oddanosti) a také se stal Severus oficiálně prvním pomocníkem dělmistra Leonarda, který ho teď intenzivně učil všemu co umí, včetně čtení a psaní.
„Ale pane Leonarde, jak se dá odhadnout koule, kterou vidíte poprvé v životě? Jak určíte sklon a vliv větru?“, ptal se Severus naoko nezaujatě při upevňování lan, ale v očích měl jiskry zvědavosti.
„Věř mi, že to poznáš, až budeš muset, hlavně až budeš zkušenější. Hlavně sleduj, jak létají naše koule, potěžkej si jednu z nich a pak budeš prostě srovnávat jiné koule s těma našema“, řekl Leonard a dál se jal vykládat o všem, co by měl Severus vědět o dělech. Nevěděl, že vychovává svého nejtalentovanějšího žáka vůbec…
---
„Nabít znovu, úhel sedmnáct, vzdálenost dvě stě padesát metrů, lehký vítr ze západu a vemte ty těžší koule vy idioti“, řval Severus na všechny strany. Tu a tam dal pohlavek nějakému plavčíkovi a upravil jím obsluhované dělo na určené hodnoty.
„Salva ze severo-severo-západu!“, houkl Matteo na Severuse, který se stihl otočit a uvidět jak dvě koule míří na loď a dalších osm vedle. Jenže i malý počet může způsobit velké problémy. Jedna koule trefila podpůrný zadní stěžeň, druhé se podařilo vletět do podpalubí a pak již bylo jen slyšet přidušený výkřik mužů u čerpadel, který byl vystřídaný tichem plným napětí. Severus nebyl nijak skvělý počtář, ale spočítal si, že právě přišel asi o čtvrtinu své posádky, u čerpadel bylo minimálně osm a možná i deset lidí.
Ovšem ani to nebylo vše, Matteo přiběhl ke kapitánovi s další špatnou zprávou.
„Pane, dvanáct stop vody a přišli jsme o kormidelníka!“, řval přes zvuky chaosu na zbytku lodi. Kapitán se podíval ke kormidlu a opravdu – jeden z jeho nejzkušenějších lidí – kormidelník Viktor – ležel v temné kaluži krve na palubě, pod spadlým podpůrným stěžněm. Severus zaklel. Chtělo se mi řvát, nadávat, plakat a klít ještě, ale vše se mu podařilo zadržet a případné zárodky spolknout. Nadechl se a vydechl. Jak ho to učil Leonard. Není vše ztraceno, nikdy..
„Matteo.. Sežeň lodního tesaře a běžte do podpalubí, ať prohlédne škody a napraví je. Zasáhlo to čerpadla, takže klesáme, ale nebyly to velký koule, díra bude maximálně o dvou stopách. A je na zádi…“, to už Severus mluvil spíše k sobě, než k Matteovi, který už byl tatam. Otočil se k posádce, krátce a hlasitě pískl na posádku, „půl tuctu lidí a tři děla na příď!“, křikl a podíval se na protivníky. Původně sedm, nyní pět a z těch pěti jedna není bojeschopná a jedna měla ještě větší problémy než Modrá kometa. Jedna ku třem. Mnohem krásnější pohled, než jeden ku sedmi. Ale není vyhráno..
---
„Střecha, rubový sek, bod!“, křičel Leonard. Sedmnáctiletý Severus pečlivě vyplňoval Leonardovy příkazy. Již rok a půl se učil pečlivě bojovat s mečem, sekerou a tyčí. Poté, co ho v temných uličkách Ribbenstadu napadli dva lupiči s okovanými kyji a on utekl pouze díky rychlým nohám, si u Leonarda vyprosil aspoň základní výcvik se zbraněmi.
Nutno dodat, že Severovi výcvik rozhodně prospěl, jak se ukázalo v budoucnu – ale nepředbíhejme. Leonard trval také na tom, že Severuse vzdělá kromě boje i v etiketě a taktice. Sám starý dělmistr nebyl ani v jednom nějak výjimečný, ale základy poskytl Severusovi dobré.
„Dej si pauzu, synku,“ vybídl Severuse Leonard svým klasickým napůl starostlivým a napůl lhostejným tónem. Mladému asistentovi dělmistra vždy připadalo nemožné tyto dva tóny skloubit a tak vždy nad Leonardem a jeho mluvou žasl. Odložil meč, protáhl se a sedl si k Leonardovi. Ten mu podal láhev kořalky a oba si připili na budoucí dobré časy.
---
Severus se díval z téměř potápějící se Modré Komety na další salvu mířící ke korzárským plavidlům. Znovu výborná muška. Trefil jednu loď do dvou stěžňů a další spadla jedna koule na záď poblíž kormidla. Jenže kapitán byl od přírody pesimista, nevěřil ve výhru – oproti Matteovi, který radostně přifrčel k Severusovi s dobrou zprávou.
„Kapitáne, už neklesáme! A další jejich loď je mimo hru…“ Severus ho poslouchal napůl. Spíš si všiml letící salvy na Modrou Kometu. Letící podezřele dobře. Matteo dál přepočítával radostně, kolik lidí to vlastně s nezkušenou posádkou dokázali porazit. Byl příliš zabrán do euforie, že si letící salvy nevšiml. Severusovo „Pozóóór!“ zaniklo ve zvuku koulí, které již na palubu narazily. Matteo jakoby si teprve teď uvědomil, co se děje. Příliš pozdě. Těžká dělová koule mu nekompromisní rychlostí oddělila hlavu od zbytku těla. Takovou rychlostí, že hlava, na které zůstal původní nevěřícný výraz, odletěla několik stop mimo loď a žbluňkla do vody.
Severus se zvedl. Z levého oka mu tekla horká slza, nad ztrátou přítele a pravděpodobně brzy i lodi. Na druhém konci lodi se ozval děsivý výbuch. Záď se začala potápět.
---
Ribbenstad. Severusovi je 19 let. Za ty dva roky se toho moc nestalo. Jediná výrazná změna byla, že kapitán Modré Komety zemřel a jeho první důstojník podivně zmizel. Kapitánem se stal Leonard a Severus prvním důstojníkem, i když se to posádce příliš nelíbilo. Severus dál pokračoval ve studiu boje, ve kterém se hodně zlepšil, ale nově také ve filosofii, jelikož Modrou Kometu si často najímali všemožní misionáři na výpravy na vzdálené východní ostrovy. Měl tedy často možnost diskutovat o filosofii, ale i o právu nebo diplomacii. Ač by se to nezdálo, měl takovéto intelektuální debaty rád – dodávaly mu pocit, že má na to být prvním důstojníkem.
Rozhlédl se po uličkách. Táhlo na devátou, a proto byla poměrně tma. Nikdy doopravdy ty přístavní bordely nemiloval, ale co už, život námořníka je těžký. Podrbal se ve vlasech a vydal se na loď. Předpokládal, že se na loď dostane z důstojníků jako první, André si často dával i více šlapek za sebou, Marius se zase flákal po hospodách. Kde vězel v Ribbenstadu pokaždé Leonard nikdo nevěděl.
Severus se šoural temnými uličkami nočního města, když uslyšel najednou výstřely. Nebyly to výstřely z nějaké napůl kuše. Byly to pravé muškety, takové, které mají jen opravdové armády. Zvuky se stupňovaly a jakoby najednou celé město ožilo. Severus se rozběhl. Rozum mu sice říkal běžet na palubu lodi – věděl, že armády zřídkakdy chodí až do přístavu. Ale ne, poslech cit a ten říkal – ne, křičel – aby běžel k epicentru těch výstřelů.
Doběhl až k místu, kde výstřely rvaly bubínky z uší, ale dost daleko na to, aby se nedostal do přímého styku s kulkami. Schoval se za bedny u jednoho z domů. Viděl jak lidé zmateně křičí a prchají pryč, často pryč ve smyslu přímo do zuřící smrště kulek a nyní i chladné ocele. Něco mu říkalo, že cesta do toho pekla není dobrý nápad – a stejně, ne-li více silný hlas mu říkal, že tam musí. Proč – to nevěděl.
Došel až tak daleko, že viděl těla i vojáky střílející na nějaké muže. Docvaklo mu to, první otevřená válka pirátů s vojáky. Sud střelného prachu vybouchl. Pohár přetekl.
Na zemi se válela těla civilistů, vojáků i pirátů. Nicméně, nejvíce bylo vojáků. Severus měl dobrou schopnost dedukce a tak mu brzy docvaklo, že piráti zaútočili na překvapené vojáky. Ale těch vojáků bylo moc. Nebyla to obyčejná pochůzka. Tohle bylo velké shromáždění.
Najednou, jako mávnutím kouzelného proutku, zvuky utichly. A v ten stejný okamžik si Severus všiml známého ležícího těla. A ten pohled mu změnil celý jeho dosavadní život…
---
Výbuch. Mohutný výbuch a následný pomalý pokles pod vodu. Ti na zádi už plavali ve vodě a nutno podotknout, že na námořníky plavali dost zoufale. Popravdě spíše se topili. Severus věděl, že tohle je konec. Začal svlékat nejsvrchnější oblečení – svůj klobouk a kabátec. Následně se ještě zul a zůstal jen v krátkých kalhotách.
Zaslechl mučivý výkřik jednoho z plavčíků. Zřejmě na něj najelo jedno z děl a pomalu a mučivě ho táhlo pod vodu. Výkřiky mu nebyly nic platné, jeho poslední zvuk na tomto světě bylo tiché žbluňknutí do vody. Severus se chytil stěžně a rozhlédl se, aby zhodnotil situaci. Na obchodní loď si vedli dobře. Dvě větší a pět menších korzárských plavidel proti jednomu obchodnímu. Zbyla jim jen jedna loď a i ta byla v dezolátním stavu. Viděl, jak tamější plavčíci vyhazují z lodi děla i všechno ostatní, jen aby se loď udržela na vodě. Severus se ušklíbl. Dej bohové, aby tu zplesnivěli, bastardi!, pomyslel si.
Loď se topila stále rychleji a rychleji. Za tři minuty sahala už k třetímu stěžni, o který byl Severus opřený. Ten věděl, že moc toho už nezmůže. Všiml si prázného sudu, který se pozvolna skutálel až k němu a chytil se ho.
„Lepší než nic,“ zamumlal si pro sebe, možná aby si dodal odvahu. A pak – skočil. Skočil do vody, opřený o prázdný sud. Na chvilku se zdálo, že se ještě na moment na hladině udrží, ale to by nesměly existovat koule. Jedna taková zůstala dobře upevněná mezi ostatními věcmi a jak i ty teď pozvolna padaly k zemi, tak i dělová koule nabírala rychlost, až se odlepila od lodi a padala volně vzduchem. Severus se nadechl a vydechl. A pak už byla jenom černočerná tma.
---
„Takže Leonard zdá se spolupracoval s piráty nebo s vojáky. Jedno lepší než druhý,“ stěžoval si Severus svým – loď byla dle hierachie jeho – důstojníkům. Bitva mezi piráty a vojáky netrvala moc dlouho. Piráti zjevně nepočítali s tím, že je v Ribbenstadu téměř celá armáda Západní Aliance. Brzká smrt tří tuctů z nich a útěk zbylého půltuctu byla předpokládaná.
Severus se rozhodl vykonávat to, co jej Leonard naučil. Nečekal v Ribbenstadu příliš dlouho a vydal se jako kapitán na svojí první zakázku. Černá nálada posádky ze ztráty poměrně oblíbeného kapitána a z nástupu vyjukaného mladíčka do té funkce byla ale znát.
Dny ubíhaly, nálada se nezlepšovala. Severus už si na to i zvykl, že se mu důstojníci dívají přes rameno a děkoval, že tohle je obchodní plavidlo. Na korzárském nebo pirátském by už proběhl převrat.
Následujících pár let Severova života netřeba líčit moc podrobně. Postupně si budoval respekt svými příjemnými změnami na lodi i výborným vedením. Již v 22-ti letech byl považován za jednoho z nejlepších kapitánů obchodních lodí v celém Západním moři. Byla to jeho druhá šťastná životní etapa. A na dlouhou dobu poslední.
---
Severus zalapal po dechu na horkých kamenech jižního města. Nejsem mrtvý, problesklo mu hlavou. Ale kde to jsem…? Posadil se a rozhlédl se. To místo mu bylo něčím povědomé – byl si jistý, že ho zná, že už tu byl… Pohled mu sjel na obrovitý maják a kdyby byla hlava průhledná, najednou by v ní bylo vidět ostré chápavé bliknutí. Vstoupil na kontinent, kde byl v životě jen jednou. On, světaznalý námořník je ztracen. Rozhlédl se, co všechno mu zbylo ze ztroskotání – a moc toho nebylo. Mokré oblečení, jeho lodní deník který byl působením mokré vody vybledlý a námořnická šavle u pasu. Chvilku překvapeně mrkal, proč šavli neodhodil s kabátcem, ale pak to nechal plavat a posadil se. Horké thyriské dlaždice pořád pálily…
NA CO SEVERUS NARAZIL NA ANDARII? A PROČ VLASTNĚ KORZÁŘI ROZSTŘÍLELI JEHO LOĎ? TO ZASE PŘÍŠTĚ!
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 4
Velmi nadějné:-) drobné pravopisné a stylistické chyby, ale těším se na slíbené pokračování
Vesi - 3
Máš TAK dobře nakročeno! Mně ale stylistický a gramatický chyby vadí víc než jen trošku a je jich na můj vkus víc než pár. Protože vidím, že máš na víc, a ačkoliv tohle slovo nesnáším, dávám motivační známku, věřím, že to může být mnohem vyšperkovanější.
Lilien - 5
Už jsem si myslel, že půjdu spát a dlouhý přiběh nedočtu, ale jak jsem začal, tak jsem nemoh přestat. Líbí se mi propojení minulosti s přítomností. Jenom ještě jedna věc, oprav si chybu v týhle větě: "Chtělo se mi řvát, nadávat, plakat a klít ještě, ale vše se mu podařilo zadržet".