Aloisseratan byl bard, který cestoval po zemi Andaria a okouzloval publikum svou hudbou a dobrodružnými příběhy. Po mnoho let se toulal královstvím, hrál na loutnu a zpíval písně lásky a dobrodružství v krčmách, na slavnostech a na dvorech urozených pánů. Ale jak cestoval, Aloisseratan začal slyšet šepot o mocném cechu známém jako Bratrstvo. O Bratrstvu se říkalo, že je tajnou organizací zkušených válečníků a darebáků, která se věnuje ochraně říše před všemi možnými hrozbami, ať už to byly monstra nebo tyranští vládci. Aloisseratan, zaujatý fámami, které slyšel, se rozhodl pátrat dále. Cestoval do města Thyris, pověstného místa sídla Bratrstva. Když vstoupil do městských bran, pocítil vzrušení a obavy. Aloisseratan se prodíral křivolakými uličkami a uličkami, kladl otázky a hledal jakékoli informace, které o cechu našel. Netrvalo dlouho a v nedaleké krčmě uslyšel rozruch. Když vstoupil, uviděl skupinu mužů a žen zapojených do vášnivé diskuse. Byli oblečeni do brnění a měli meče a luky. Aloisseratan je uznal jako členy Bratrstva. Zvědavost ho přemohla a rozhodl se je oslovit. "Zdravím vás, přátelé," řekl Aloisseratan s úsměvem. "Nemohl jsem si pomoct, ale neslyšel jsem váš rozhovor. Mohu se zeptat na povahu vašeho rozhovoru?" Členové Bratrstva si Aloisseratana podezíravě prohlíželi, ale on se dál vřele usmíval. Nakonec se jeden z nich ozval. "Diskutujeme o nejnovější hrozbě pro říši," řekla. "Vynořil se mocný čaroděj a snaží se ovládnout království. Musíme jednat rychle, abychom ho zastavili." Aloisseratana to zaujalo. Slyšel příběhy o čarodějích a jejich temné magii, ale sám se s žádnou nikdy nesetkal. "Bylo by mi ctí se k vám připojit," řekl. "Jsem bard, ale také válečník. Na svých cestách jsem čelil mnoha nebezpečím a věřím, že bych ti mohl být nápomocný." Členové Bratrstva se na sebe podívali a pak souhlasně přikývli. "Výborně," řekla žena. "Ale vězte, že Bratrstvo není organizací pro slabé povahy. Nebezpečí čelíme na každém kroku a musíme být ochotni přinášet oběti pro větší dobro." Aloisseratan vážně přikývl. "Rozumím," řekl. "Jsem připraven udělat cokoliv, abych ochránil říši." A tím se Aloisseratan stal členem Bratrstva. Trénoval spolu s ostatními členy a zdokonaloval své dovednosti s mečem a loutnou. Bojovali spolu, proti čarodějům a drakům, proti tyranům a vojevůdcům. Přes to všechno Aloisseratan nikdy nezapomněl na svou lásku k hudbě. Večer, po skončení bitev, hrál na loutnu a ostatní členové se kolem něj shromažďovali a poslouchali jeho melodie a příběhy o svých dobrodružstvích. Uplynuly roky a Aloisseratan stoupal v řadách Bratrstva. Stal se jedním z jejich nejdůvěryhodnějších členů, válečníkem a bardem, který nemá obdoby. A přestože v cechu našel novou rodinu, nikdy nezapomněl na lekce, které se naučil na svých cestách. Pokračoval v toulkách po zemi Andaria, hrál na loutnu a zpíval své písně, vždy připraven na další dobrodružství, které ho čekalo.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Aloisseratan byl bard, který cestoval po zemi Andaria a okouzloval publikum svou hudbou a dobrodružnými příběhy. Po mnoho let se toulal královstvím, hrál na loutnu a zpíval písně lásky a dobrodružství v krčmách, na slavnostech a na dvorech urozených pánů. Ale jak cestoval, Aloisseratan začal slyšet šepot o mocném cechu známém jako Bratrstvo. O Bratrstvu se říkalo, že je tajnou organizací zkušených válečníků a darebáků, která se věnuje ochraně říše před všemi možnými hrozbami, ať už to byly monstra nebo tyranští vládci. Aloisseratan, zaujatý fámami, které slyšel, se rozhodl pátrat dále. Cestoval do města Thyris, pověstného místa sídla Bratrstva. Když vstoupil do městských bran, pocítil vzrušení a obavy. Aloisseratan se prodíral křivolakými uličkami a uličkami, kladl otázky a hledal jakékoli informace, které o cechu našel. Netrvalo dlouho a v nedaleké krčmě uslyšel rozruch. Když vstoupil, uviděl skupinu mužů a žen zapojených do vášnivé diskuse. Byli oblečeni do brnění a měli meče a luky. Aloisseratan je uznal jako členy Bratrstva. Zvědavost ho přemohla a rozhodl se je oslovit. "Zdravím vás, přátelé," řekl Aloisseratan s úsměvem. "Nemohl jsem si pomoct, ale neslyšel jsem váš rozhovor. Mohu se zeptat na povahu vašeho rozhovoru?" Členové Bratrstva si Aloisseratana podezíravě prohlíželi, ale on se dál vřele usmíval. Nakonec se jeden z nich ozval. "Diskutujeme o nejnovější hrozbě pro říši," řekla. "Vynořil se mocný čaroděj a snaží se ovládnout království. Musíme jednat rychle, abychom ho zastavili." Aloisseratana to zaujalo. Slyšel příběhy o čarodějích a jejich temné magii, ale sám se s žádnou nikdy nesetkal. "Bylo by mi ctí se k vám připojit," řekl. "Jsem bard, ale také válečník. Na svých cestách jsem čelil mnoha nebezpečím a věřím, že bych ti mohl být nápomocný." Členové Bratrstva se na sebe podívali a pak souhlasně přikývli. "Výborně," řekla žena. "Ale vězte, že Bratrstvo není organizací pro slabé povahy. Nebezpečí čelíme na každém kroku a musíme být ochotni přinášet oběti pro větší dobro." Aloisseratan vážně přikývl. "Rozumím," řekl. "Jsem připraven udělat cokoliv, abych ochránil říši." A tím se Aloisseratan stal členem Bratrstva. Trénoval spolu s ostatními členy a zdokonaloval své dovednosti s mečem a loutnou. Bojovali spolu, proti čarodějům a drakům, proti tyranům a vojevůdcům. Přes to všechno Aloisseratan nikdy nezapomněl na svou lásku k hudbě. Večer, po skončení bitev, hrál na loutnu a ostatní členové se kolem něj shromažďovali a poslouchali jeho melodie a příběhy o svých dobrodružstvích. Uplynuly roky a Aloisseratan stoupal v řadách Bratrstva. Stal se jedním z jejich nejdůvěryhodnějších členů, válečníkem a bardem, který nemá obdoby. A přestože v cechu našel novou rodinu, nikdy nezapomněl na lekce, které se naučil na svých cestách. Pokračoval v toulkách po zemi Andaria, hrál na loutnu a zpíval své písně, vždy připraven na další dobrodružství, které ho čekalo.