Solior byl mladý elf s nadáním spíš v oblasti zručnosti než lovu nebo boje. Sice mu bylo vytýkáno, že není dost elf, když trávil čas hledáním kovů na pokraji jeskyň a kácením stromů pro své řezbářské počátky. Ale jemu to nevadilo .. naopak tím spíš měl klid a mohl se věnovat dovednostem, které snad jednou někdo ocení.
Jeho otec se nakonec zakotvil na Kyrských ostroveh a tam spolu dlouho žili. Dlouhou dobu pomáhal s přípravou materiálu na stavbu lodí až Soliora pozval bratranec Cúran do Lewanu, aby pomohl se stavbou lovecké chaty. Ale sotva se rozkoukal v nové prostředí Lewan padl do spárů příšer a sotva s pár surovinami a nářadím utekl.
Náročný to život když je elf vyhnán z domoviny, kterou přijal za svou a musel se protloukat jako žebrák. Ale naštěstí při úprku z Lewanu narazil na elfskou lučištnici Elluniel a barbarského bijce, kteří mu tak trochu dělali ochranku a pomáhali se sháněním surovin. Barbar sice brzy kamsi zmizel, ale než se podařilo zvítězit v probíhající válce a vyhnat příšery z Lewanu, tak s lučištnicí našli nájem v Andoru. Vybudoval tam malou dílnu a začal se učit dovednostem, které byly potřeba v čase války jako kovářství a mechaniku.
Jakmile byl Lewan osvobozen, tak se i se společností přestěhovali do malého domku tam.
Nějaký čas Solior ještě bydlel u elfky, se kterou se dosud protloukali strastmi ztracených v cizím světě, kteří se teprve učí jak hospodařit. Tedy hlavně elka, která si nevzpomínala na svou minulost. Ale když se lučištnice rozhodla přidat k cechu vedenému králem místních elfů, tak Solior začal uvažovat jak naložit se svou budoucností. Nakonec se rozhodl osamostatnit a začít budovat reputaci jako řemeslník. Pro začátek se dohodl s místním tesařem v Lewanu, že bude prodávat jeho výrobky. Ale kvůli veliké konkurenci se nakonec rozhodl pro zakázkovou výrobu.
V malé dílně vyráběl co si kdo objednal nebo zajímavosti, které zkoušel prodávat na trzích. Výdělek nebyl závratný, ale byl dostatečný na obživu. A když dokončil svůj první komplet plátové zbroje ze stříbra, tak začal doufat, že se časy zlepší...
Ale ani o stříbrnou zbroj nebyl zájem jaký si představoval. A tím spíš zjistil, že ho čeká ještě dlouhá cesta než bude moct konkurovat mistrům a cechům v jejich nabídce. Mnohokrát uvažoval, že by odešel. Ale neustále zkoušel najít způsob, jak se uživit jako řemeslník. Dokonce i vyvěsil nabídku na spolupráci s dobrodruhy, kterým by za suroviny z výprav zajišťoval vybavení. Ale žádný valný ohlas to nemělo. Ale sem tam se objevila zakázka pro Sigmarův val nebo město Lewan, které zajistili nějaké peníze na nájem.
Všechno, co chtěl, byl klidný život řemeslníka a nemuset už nikdy řešit jakékoliv vraždění. A časem mít několik společníků pomáhajících shánět zásoby pro dílnu. Alespoň se mu po dlouhém jednání povedlo pronajmout dílnu v centru města, i když ani to nijak nezvedlo výdělky.
Jeho bývalá společnice si vedla o poznání lépe a stala se správkyní města. Ne že by to přineslo nějaké výhody, ale mít dobrý kontakt u vrchnosti je vždy dobré. Přinejmenším to zajistilo občasnou zakázku, když město potřebovalo něco vybavit.
Teprve po letech se v Andarii objevil Nareon, dávný přítel Soliorova bratrance Cúrana. Rázem bylo s kým popovídat o příbězích, které Solior slýchal od svého bratrance z dávných dob v jiném střípku reality. Nareon začal využívat celkem pravidelně služeb dílny. Nebylo mnoho co by potřeboval a výdělky nebyli velké, ale za to pravidelné. Tohle by stačilo ke spokojenému životu. Ale jako obvykle to nevydrželo dlouho.
Jednoho dne oslovil v Margaardu Soliora člověk, se kterým již udělal několik obchodů dříve a dohodli se, že mu dodá svitky za sumu, která by pokryla většinu nákladů na dlouhou zimu. Jenže jak se časem ukázalo, byla to pouze léčka, která Soliora stála nestrovnatelně více. Solior se vrátil do dílny, dokončil několik věcí a vyrazil utržit pět set zlatých, což bylo pro malého obchodníka neskuté bohatství. Taková zakázka se objevuje jednou za rok a bez ní by bylo velice obtížné uplatit nájem a další pohledávky. Solior neměl podezření, že by se v mírumilovných místních krajích něco změnilo a i předání tovaru a peněz proběhlo jako obvykle. Ale jakmile vyrazil na cestui zpět, tak se před ním objevil beholder. Zrůda, kterou by normální stráže nevpustili do města a okamžitě na Soliora zaútočila. Nebyl to útok nějaké stupidní obludy, ale taktický a promyšlený způsob popravy obchodníka, který byl beze zbroje, beze zbraně a neschopný se bránit. Soliorovo tělo se rychle zhroutilo bezvládně k zemí. Soliorův duch ochromen zděšením, co se děje, chvíli bezradně koukal po okolí a pak začal hledat kněze, který by mu pomohl. Když si u jednoho místního vyprosil nové tělo a vrátil se k místu činu, tak se jeho podezření potvrdilo. Nějaký ohaavný kouzelník ukradl skoro vče, co měl u sebe. Nejen zlato z obchodu, ale i nářadí, které bylo vzpomínkou na vyhlášené mistry jako Falathrim, kteří Soliorovi pomáhali v jeho řemeslnických začátcích. První náramek, který si Solior vyrobil z temného kovu, když se učil šperkařství. A dokonce i pracovní zástěru, která byla za ty roky svědkme prvních mistrovských výrobků ze Soliorových rukou. Zdrcen tím, co se stalo se vrátil do své dílny a dlouho přemýšlel. Teprve po čase se jeho podezření začalo potvrzovat dalším děním a zprávami. To ten proradný člověk bydlící u zadní brány Margaardu si zaplatil vraha a zloděje. Bezcharakterní člověk, který připravil Soliora o více jak roční snahu, téměř veškeré sny do budoucna a celý Soliorův svět zmenšil na jediný problém .. jak přežít zimu. Informací o dalších napadeních začalo přicházet více. Když nějaký vrah zabil přítele Nareona a ten se rozhodl navždy odjet do zemí neumírajících, bylo celkem jasné, co může Solior jako obyčejný obchodník a řemeslník dělat. Válek a utrpení si užil až příliš a rozhodně neměl ani vůli ani sílu se do něčeho takového zapojovat. Celý jeho život se zcvrkl na práci v dílně a doufal, že se podaří v blízké době nahradit ztrátu, aby vůbec přečkal zimu.
Následující týdny a měsíce ukážou, jestli udrží dílnu nebo skončí opět jako žebrák. Zatím měl alespoň společníka v podobě golema, kterého se podařilo po letech postavit a oživit. Takže se jako nejreálněší jevila možnost, že golem ponese zbytek surovin a Solior zůstane bez domova vydělávajíc si na občasných trzích.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Solior byl mladý elf s nadáním spíš v oblasti zručnosti než lovu nebo boje. Sice mu bylo vytýkáno, že není dost elf, když trávil čas hledáním kovů na pokraji jeskyň a kácením stromů pro své řezbářské počátky. Ale jemu to nevadilo .. naopak tím spíš měl klid a mohl se věnovat dovednostem, které snad jednou někdo ocení.