Pomalým krokem přišel na Andorské náměstí zjevně znaven dlouhou cestou, rozhlédl se a pomyslel si jak je to tu vše blízké, ale přesto tak cizí. Na kraji náměstí se opřel o zeď a začal si velmi pečlivě nacpávat dýmku uhlově černým uzeným tabákem, přičemž nepřítomným pohledem sledoval liduprázdné náměstí...
Podvečerní klid narušil klapot podkov koně od procházejícího kupce. Ten jej zdvořile pozdravil a po té co se nedočkal odpovědi ho počastoval jako hulváta. Po chvíli zmizel za rohem a náměstí zase ztichlo.
...dal dýmku do pusy a na prázdno potahal, aby zjistil zda je tabák správně nacpaný, sotva znatelně se pousmál a potichu zamumlal "Pozdrav Panbůh" i když už tam nebyl nikdo, kdo by ho slyšel. Pak z brašny vytáhl křesadlo a kousek provázku napuštěného smolou, ten zapálil a o něj poté kousek dřívka, kterým pěknou chvíli, pomalu a pečlivě zapaloval dýmku. Když už byl se svým dílem spokojen, několikrát pořádně potáhnul a vydal se pomalým krokem se stále nepřítomným výrazem k hřbitovu. "Jestli pak tu ještě rostou Andorské růže," napadlo ho, "rád bych si k nim zase přivoněl." Jeho tvář byla stále bez výrazu, ale v očích jako by se mu něco blýsklo...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Pomalým krokem přišel na Andorské náměstí zjevně znaven dlouhou cestou, rozhlédl se a pomyslel si jak je to tu vše blízké, ale přesto tak cizí. Na kraji náměstí se opřel o zeď a začal si velmi pečlivě nacpávat dýmku uhlově černým uzeným tabákem, přičemž nepřítomným pohledem sledoval liduprázdné náměstí...