Thorin, barbar dnes znám svým kněžským jménem Ezekiel. Narodil se ve vesnici, která se nacházela v odlehlých, nehostinných horách na severu. Jeho rodina nevyrůstala v blahobytu a bohatství. Proto se rodina rozhodla v jeho 10 letech poslat do kláštera, aby se měl lepé. Poslali ho do odlehlého kláštera ve skalách, vedení řádem zasvěceným bohům. Mniši byli dobrosrdeční, ale přísní – v tomto klášteře se dodržovala stará pravidla, tvrdé disciplíny a přísné duchovní oddanosti. Naučili ho číst, psát, a především se modlit, ale také posilovali jeho tělo a mysl prostřednictvím náročných cvičení.
Thorin se plně oddaloval víře. Denně meditoval, hodiny strávil studiem posvátných knih a jako každý z bratří musel pracovat na klášterních polích nebo pomáhat při stavbě a opravě chrámu. Zpočátku na svou roli nestačil – těžká práce a přísný režim mu připomínaly surový život v horách, kde vyrůstal, ale bez svobody. Přesto se jeho přirozená síla a houževnatost brzy projevily, což mu u jeho učitelů přineslo obdiv.
Jedním z jeho mentorů byl Starý mistr Elraen, který viděl Thorinův vnitřní hněv a touhu po spravedlnosti. Učil ho, jak ovládnout své emoce a proměnit bolest ve zdroj síly. Ačkoli byli mniši většinou pacifisté, Elraen rozuměl tomu, že Thorinova povaha byla divoká jako hory, ze kterých pocházel, a že potřebuje jinou cestu k dosažení klidu.
Ve věku třiceti let se Thorin stal plnohodnotným knězem řádu. Přijal své bratrské jméno Ezekiel Ohnivous, podle jeho rudých vousu. Cítil se vázán svými sliby. Pomáhal vesničanům a často čelil nástrahám v podobě banditů a dravé zvěře, které ohrožovaly poutníky přicházející do kláštera. Jeho tělo bylo vytrénované a silné, což z něj učinilo neobyčejného kněze, který se nebál bojovat za nevinné, a který v jeho poslaní nacházel očistu a mír.
Nakonec dostal Ezekiel od Elraena své skutečné poslání: vydat se na cestu, aby přinesl světlo tam, kde vládne temnota. Mniši ho požehnali a darovali mu hůl, symbol, který měl světu ukázat, že je knězem, ale zároveň i ochráncem. Nyní putuje světem, vždy veden vírou a kodexem svého řádu. Kde je nespravedlnost, tam se jí postaví; kde vládne bolest, tam přináší útěchu. A přestože se snaží žít podle mnišských ideálů, jeho barbarství se v něm čas od času probudí, zejména když vidí nevinné v ohrožení.
Ezekielova cesta je hledáním rovnováhy mezi divokostí barbara a pokorou kněze. Ve svých modlitbách i v bitvách se snaží odpovědět na otázku, zda lze skutečný mír najít bez boje, nebo zda právě boj za spravedlnost přináší největší klid do duše. A i když odpověď nezná, je rozhodnutý hledat ji až do konce svých dní.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Thorin, barbar dnes znám svým kněžským jménem Ezekiel. Narodil se ve vesnici, která se nacházela v odlehlých, nehostinných horách na severu. Jeho rodina nevyrůstala v blahobytu a bohatství. Proto se rodina rozhodla v jeho 10 letech poslat do kláštera, aby se měl lepé. Poslali ho do odlehlého kláštera ve skalách, vedení řádem zasvěceným bohům. Mniši byli dobrosrdeční, ale přísní – v tomto klášteře se dodržovala stará pravidla, tvrdé disciplíny a přísné duchovní oddanosti. Naučili ho číst, psát, a především se modlit, ale také posilovali jeho tělo a mysl prostřednictvím náročných cvičení. 