Byl jarní večer, když ten divnej chlap stál nad postelí svojí ženy. Chtěl to, ale nevěděl jestli zrovna teď; v době kdy se její sestře narodil syn. Ta děvka si při tom porodu umřela a jim zůstal na krku fakan toho barbara. Terwen. Nezvedený děcko. Jeho otčím mu proti přání jeho matky dal elfský jméno, prej ho tak aspoň nevemou mezi ty hnusný smradlavý barbary. Chtíč převládl. A tak Keras, Terwenův otčím, si lehl do postele ke své ženě. Malý Terwen řval, jako když ho na nože berou, ale jeho pěstounům to nevadilo. Je to přece jen barbar, tak to snese. A takhle to šlo týden co týden.
Když bylo Terwenovi pět let, narodila se mu sestřenka. Už od narození ji neměl rád. Pěstouni ho samozřejmě vykázali z postele na zem, protože přece nebude spát na zemi mimino. Ve svých sedmi letech dostal od otčíma sekeru, ať jde štípat dříví do panského lesa, a za každý sáh dřeva mu dal zlaťák, ať se živí sám. A tak žil Terwen ze dne na den, z ruky do huby.
Terwenovi táhlo na patnáct když šel, jako každý den, na panské pro dříví. „Stůj,“ zařval hajný. Terwen odhodil kmínek smrku a utíkal hlouběji do lesa. „Stůj, stůj“ , ozývalo se lesem. Hajný ho už skoro měl. Vtom v lese zadrnčely tři tětivy. Chlapec se pokusil skrýt, ale ani jedna ze střel neměla trefit jeho; Jedna drtivá šipka se zabodla hluboko do stromu vedle hajného, jedna mu propíchla zápěstí. Třetí šipka měla nejhrozivější účinek: Trefila ho do pravé strany hrudníku. Hajný zbledl, zalehl a zkoušel si obvázat zápěstí. Terwen viděl jak ze stínu lesa vystoupily tři postavy s kopím a došly k hajnému. „Jonesi, varovali jsme tě! Poznáš, jak dopadne každý, kdo se vysmívá zbojníkům!“ . Vysoká žena stála nad hajným s kopím v ruce. Beze slova jej bodla kopím do hrudníku. Hajný vydechl naposledy. Jeden z mužů mu uřízl dlouhým mečem hlavu. „A tuhle pošleme na královský hrad do Andoru. Ať ví, že se Zbojníky si nemají zahrávat“. Druhý muž mu prohledal kapsy. A Terwen viděl co v nich bylo: Zlaťáky. Nejmíň dvacet zlaťáků! Ale vtom měl jiné starosti. Ucítil na krku ostří dýky a zaslechl sladký ženský hlas: „Ani hnout, krasavče. Co děláš v našem lese?“ „J-Já... Totiž... Mám hrozný hlad, tak jsem sbíral pár borůvek, a pak...“. Žena ho přerušila. „Borůvek? To je divný že nemáš modrý ruce. Štípal si královský dřevo, co? POTE SEM, MÁME TU ZLOČINCE!!!“ Během dvou vteřin ze stromu seskákalo šest lidí . „ Teď si vrah. Zabil si totiž toho hajnýho. A my tě za to potrestáme! Tady je tvůj trest!“, řekl zbojník a hodil mu myslivcův váček. A tak šel Terwen zpátky domů, s rukama od krve.
U stolu seděla taková podivná rodinka – máma, táta a malá dcerka. „Kde ten budižkničemu dneska vězí. Ještě si nevydělal na večeři!“. Vtom se otevřely dveře a vešel Terwen. Keras, vida že nenese dřevo, zařval: „Tohle bylo naposledy. Ještě jednou se budeš flákat a jdeš z domu“. Čekal všemožné reakce; Terwen ho ale překvapil. Jen se usmál a řekl: „Když mám jít z domu, tak půjdu z domu! Mají mě tu držet ty blafy které vaříte? Nebo snad ta postel na zemi, kde se přikrývám samotnou zimou? Nebo práce, která je tak vydřidušská, že i nejhorší nádeníci dostávají víc než já?“. A tak vyrazil čtrnáctiletý Terwen z neklidného domova do neklidného města. V kapse měl dvacet zlatek, svůj první lup. Věděl že na jih od jeho domova je město; vydal se tedy tam. Přes rameno měl sekerku a v batůžku velké kolo sýra, které stihl doma ukrást před tím než odešel. Ve městě byl neobvyklý rozruch. Terwen ve městě zjistil, jaké štěstí: Město je již několik týdnů obléháno skřety. Terwen je sice viděl, ale byli rozmístěni špatně, chaoticky. Prošel bez větších problémů obklíčením. Město se evakuovalo; zůstali tam jen ti nejchudší, kteří si nemohli dovolit místo na lodi, a pak vojáci. Terwen došel do přístavu. Ptal se po nejlevnějším místě v lodi; starý lodník nabízel místa za 10 zlatých. Tak Terwen zaplatil a vypluli. Pluli sedm dní a sedm nocí, když tu jej nad ránem probudil ze spánku křik. Terwen vyšel na palubu a viděl proč lidi tolik křičí. Na palubě byli piráti; zřejmě byli smluvení s kapitánem, který jim prodal cestující. A tak upadl Terwen do otroctví.
Když byli na moři skoro půl roku, přišel za ním jeden z otroků. Nabídl mu kořalku. Terwen ji nikdy předtím neměl, ale zachutnala mu. Zjistil od otroka, že se jmenuje Anwar, že byl kapitánem téhle lodi, ale posádka se vzbouřila a zajala ho. Terwen se od něj naučil mnohému: Jak švihnout rukou, aby rána bičem opravdu bolela, jak a proč nosit kroužkovou zbroj. Nakonec Anwar vymyslel plán útěku, zrovna v době kdy piráti útočili na pevnost Ileren v Andarijském království. Zrovna když vyletěla první dělová koule směrem na Ileren, spustil se jeden z člunů. Na něm utíkali Anwar s Terwenem. Když už byli skoro u břehu, z vody se vynořil mořský had. Loďka byla napadrť, ale Terwenovi se podařilo doplavat ke břehu. Anwar bohužel ke břehu nedoplaval. A tak se Terwen dostal do Andarie.
Barbar s dlouhými vlasy a dlouhými vousy se projížděl po Havantu. Na sobě měl kroužkovou zbroj, u pasu dlouhý meč. Jak tak jel, zahlédl statného barbara s kaštanovými vlasy a vousy, jak se mu hrabe v batohu. Okřikl ho. Tmavý barbar se Terwenovi omluvil a nabídl mu kořalku. Terwen přijal. Zeptal se Lupiče, proč vlastně krade. A dostal odpověď: „Jó, mladej, esli mám pracovat, nebo rači krást, budu rači krást. Taky ti radim začít, dá se tak vydělat fakt hodně. Ale pamatuj si jedno: Ten, komu vezmeš všecko, se pomstí. A kdybys měl zabít, zab radši člověka než koně, protože člověk tě zabije, ale kůň chce jen žít“. A tak se Terwen stal zbojníkem, a pokud už loupit přestal, může vám bejt celej jeho příběh ukradenej.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Borek - 5
Velmi originální příběh. Mě osobně se líbí.
Heratrix - 5
Příjemné čtení, dobrý styl i gramatika. A ta závěrečná věta jako bonus :-)
