Můj táta byl bohatý bankéř a vlivný člověk , celé dny trávil v bance a když večer přišel domů, neměl na mě čas. Máma byla pořád doma, nemusela prát, vařit ani uklízet, na to všechno měla služebnou, která to za ní všechno dělala. Bydleli jsme ve městě ve velké a přepychové vile. Celé dny jsem se jenom poflakoval po městě a užíval si života.
Jednoho dne jsem se vydal do lesa na hon. Šel jsem si tak pěkně lesem když tu jsem najednou zahlédl muže zahaleného do velké roby a s jakousi tyčí divné barvy. Nejprve jsem mu nevěnoval pozornost a šel jsem dál, když tu jsem najednou uslyšel řev, který se linul přes celý les. Ten řev byl slyšet z míst kudy šel ten podivný muž. Běžel jsem tedy rychle tím směrem, když jsem doběhl na místo uviděl jsem něco co jsem v životě neviděl. Na toho muže utočilo možná i 5 zbojníku, ale on neutíkal, stál na místě mával tou barevnou tyčí co měl v ruce a cosi do toho mumlal. Nerozuměl jsem mu ani slovo, byl to nějaký prapodivný jazyk, který jsem v životě neslyšel. Zbojníci kolem něj jen padali na zem a jejich obušky je bily, i když je nikdo nedržel. Pak se ten muž otočil a v klidu si vykračoval dál. Byl jsem zvědavý a začal jsem ho sledovat. Ten muž šel hlubokým lesem a já abych se neztratil vyrýval jsem na některé stromy šipky kudy mám jít. Najednou došel k malé chaloupce, byla to jeho chaloupka vešel dovnitř a já se musel přesunout k jednomu z oken, abych viděl co tam vlastně dělá musel jsem si pod sebe dát lavičku co byla vedle a na ní ještě květináč abych vůbec viděl aspoň trochu dovnitř. Ten chlap seděl u stolu a psal neviděl jsem co tam psal ale ani na co. A protože jsem byl zvědavý nenapadlo mě nic jiného než, že vyskočím a podivám se, jenomže já zapomněl, že podemnou je lavička s květináčem a jak jsem vyskočil a dopadl zpět na ten květináč tak květináč prask. Já se lekl a začal utíkat, když jsem doběhl domů dostal jsem strašně vynadané od rodičů, jaktože jsem si dovolil přijít tak pozdě, že o mě měli strach.
V noci jsem nemohl usnout, stále jsem přemýšlel nad tím jak to ten podivný chlap mohl udělat, že přemohl 5 zbojníku aniž by se jich dotkl. Další ráno jsem se tedy vypravil k jeho chaloupce. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem došel ke dveřím a zaklepal, ale nikdo neotevíral. Zaklepal jsem tedy podruhé a stále nikdo neotevíral, když už jsem chtěl zaklepat napotřetí kdosi mě chytl zezadu za rameno a zařval „Co tu děláš mladej?!“ . Já se strašně lekl až jsem se skoro rozbrečel, když jsem se nějak sebral řekl jsem tomu muži, že jsem viděl co udělal v lese s těmi zbojníky a že bych to chtěl umět taky.To umí každý kouzelník odvětil muž. A co to má znamenat ty snad šmíruješ lidi?. Já mu vysvětlil ,že jsem byl na honu a že jsem to náhodou viděl. Potom mě odstrčil od dveří, vešel dovnitř a zavřel. Byl jsem zklamaný, ale nevzdával jsem to, volal jsem přes dveře, že budu pilný student , ale on stále nereagoval. Potom jsem řekl , že mam bohatého otce, který mu za to že mě bude učit dobře zaplatí. Najednou se otevřely dveře a muž se zeptat kolik mu otec zaplatí za to že mě vyučí. Já chvíli přemýšlel a pak mu pošeptal částku. On se jen usmál a kývl. Řekl mi že mám přijít zítra i s penězi , dobře vyspaný a najezený .
Po příchodu domů jsem čekal na otce, až přijde z práce a já mu oznámím tu radostnou novinu, že už vím co chci v životě dělat. Večer , když se otec vrátil, přišel jsem za nim do jeho pracovny a řekl mu „ Tati už vím čim chci být“. Otci se rozzářily oči a povídá „ Čim pak synku?“. Když jsem mu ale řekl že chci být kouzelníkem zarazil se řekl mi že myslel že chci být bankéř jako on a že je velice zklamán. Nechal jsem ho tedy to rozdýchat a odešel do pokoje. Další ráno ještě než šel do práce jsem se ho zeptal jestli by mi nedal peníze, že ten muž mne bude učit jen když mu za to zaplatím. On vytáhl peníze na stůl a řekl „ Snad víš co dělas synu“. Poděkoval jsem mu, vzal peníze a utíkal k chaloupce toho kouzelníka.
Přiběhl jsem k chaloupce zaklepal na dveře, kouzelník otevřel a pozval mě dál. Potom se mi představil a já se představil jemu. Jeho jméno bylo Rougan. Hned mně začal učit. Začínal jsem se učit číst a psát říkal že prý to je základ, který musí umět každý kouzelník. Četl a psal jsem i doma abych se co nejrychleji zlepšoval a ukázal tak otci, že to nebyla zlá volba. Poté co jsem ovládal čtení a psaní učil mě Rougan kouzlit. Nejprve jsem potřeboval magické knihy, ale když jsem byl už lepší zvládal jsem kouzlení už bez nich. Trénoval jsem mnoho roků než jsem byl připraven na „Mágovu zkoušku“ tak tomu Rougan říkal.
Musel jsem vstat brzo ráno ještě než vyšlo slunce a byl připraven na všechno. Rougan mě zavedl ke skále popřál mi hodně štěstí a rozloučil se semnou. Řekl , že jestli splním tuhle zkoušku jeho služby už nebudu potřebovat . Pak se skála otevřela a vtáhla mě dovnitř. Bylo to tam strašidelné a nikomu bych to nepřál zažit, ale já to přežil. Stal se ze mne mistr magie a já se šel pochlubit domů. Když jsem přišel do svého pokoje na stole ležela ta barevna hůl co jsem viděl u Rougana první den kdy jsem ho potkal. Na holi bylo napsané „ Hodně štěstí“.
Chvíli jsem se pak živil jako pomocník soudce, zapisoval jsem mu pokuty a jiné věci. Nebavilo mě to a tak jsem se rozhodl, že se vydám hledat své štěstí jinde. Rozloučil jsem se s rodinou zbalil jsem si svých 5 švestek a vydal se kam mě nohy nesly. Došel jsem do království andaríkského a zde jsem se usadil.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Aishlyn - 3
Není to špatné, ještě si to po sobě zkontroluj a lehce pouprav.
Heratrix - 3
Velmi dobré 3*, po opravení chyb by to mohlo vydat i na 4*. Pro aktualizaci hodnocení můžeš poslat SZ :)
Můj táta byl bohatý bankéř a vlivný člověk , celé dny trávil v bance a když večer přišel domů, neměl na mě čas. Máma byla pořád doma, nemusela prát, vařit ani uklízet, na to všechno měla služebnou, která to za ní všechno dělala. Bydleli jsme ve městě ve velké a přepychové vile. Celé dny jsem se jenom poflakoval po městě a užíval si života.