Irven se narodila v městě zvaném Ipsa v rodině známého kováře. Její otec byl ve svém oboru tak vyjímečný, že koval zbraně pro samotnou královskou armádu. Irven se odmala učila základy šperkařství, ale když dospěla, seznámila se ve městě s alchymistou Magneziem, jejím pozdějším mistrem. Po pár návštěvách alchymistické laboratoře si Irven uvědomila, že více než v řemeslné práci důvěřuje v alchymii a temná kouzla. Její otec byl rozhořčený, že se jeho dcera chce stát potupnou alchymistkou. Snažil se ji několikrát přesvědčit, aby zanechala míchání lektvarů a věnovala se řemeslné práci. Bohužel bez úspěchu. Irven už byla rozhodnuta, co chce ve svém životě dělat, v alchymii viděla obrovskou možnost, jak může sobě pomáhat, a ostatním ubližovat.
Irven žila s rodinou až do jednoho osudného dne. Tento den jí už nikdo nevymaže z paměti. Irvenina matka byla těžce nemocná, ale otec musel odjet kovat zbraně pro blížící se válku. Všechny sestry, včetně Irven, vyhlížely otce celý večer, ale ten se pořád nevracel. Matce se mezitím přitížilo natolik, že sama cítila, že už se smrt blíží. Zavolala k sobě Irven a poprosila ji o lektvar, který by jí pomohl. Irven odmítla, byla v alchymii takovým začátečníkem, že si na to netroufla. Uplynula hodina a otec pořád nikde. Matka bojovala s nemocí, ale už i Irven pochopila, že sama tento boj nezvládne. Rozhodla se tedy, že se jí pokusí pomoci. Namíchala lektvar a i když si nebyla jistá obsahem, donesla ho matce. To, co následovalo, si Irven vyčítá dodnes. Místo aby se matka po vypití lektvaru cítila lépe, začala křičet tak nahlas, že Irven musela utéct z místnosti. Po chvilce řev ustal a Irven se odvážila k návratu do pokoje. To, co viděla, ji zůstalo v paměti navždy. Matka ležela na posteli úplně ztuhlá a nejevila známky života. Irven ve své začátečnické nerozvážnosti namíchala lektvar zkamenění. To, co následovalo, když se otec vrátil, není třeba příliš popisovat. Irven nikdo nevěřil, že ji matka o lektvar prosila a že by stejně zemřela. V záchvatu zuřivosti otec zničil všechny alchymistické potřeby. Jeden lektvar dokonce po Irven hodil. Poté otec Irven vyhodil z domu s tím, že už ji nepovažuje za svou dceru.
Irven nezbylo nic jiného, než jít za svým učitelem alchymie a žít u něj. Po celou dobu se učila vše o alchymii a hlavně se snažila přijít na lektvar proti zkamenění. Po dlouhou dobu takto žili, a Magneziovi se dokonce povedlo, že oblíbenost alchymie u lidí stoupala. Hlavně král si ho oblíbil. Proto také, když se jednou král vrátil z boje a měl vážné zranění, poslal okamžitě pro Magnezia. Ten vzal nejlepší lektvary, jaké měl, a pospíchal ke králi. Bohužel už však bylo pozdě a panovník zemřel. Ihned po jeho smrti se vlády chopil jeho bratr, který kouzla a alchymii nenáviděl, a proto obvinil Magnezia, že krále zabil. Soud byl rychlý a Magnezius byl odsouzen k upálení, což také bylo vykonáno. Irven se s ním ani nemohla rozloučit.
Trest neminul ani ji samotnou, jakožto Magneziova žačka byla vykázána z města pod pohrůžkou upálení. Tak se Irven dostala do lesů, kde se usídlila a prvních pár měsíců se mstila na královských vojácích výbušnými a jedovatými lektvary. Král proto vypsal na Irven odměnu, takže musela zmizet úplně ze země.
Irven hledala město, kde by mohla v alchymii pokračovat. Dlouho nemohla nic nalézt, až se od tuláka dozvěděla o Andarii s hlavním městem Andorem. Okamžitě se vydala na cestu s nadějí, že najde možnost, jak vyrobit lektvar pro svou matku, a se snem, že se stane nejznámější alchymistkou světa.
Později dorazila do města jménem Thyris, které se jí zalíbilo natolik, že tam zůstala dodnes.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Irven se narodila v městě zvaném Ipsa v rodině známého kováře. Její otec byl ve svém oboru tak vyjímečný, že koval zbraně pro samotnou královskou armádu. Irven se odmala učila základy šperkařství, ale když dospěla, seznámila se ve městě s alchymistou Magneziem, jejím pozdějším mistrem. Po pár návštěvách alchymistické laboratoře si Irven uvědomila, že více než v řemeslné práci důvěřuje v alchymii a temná kouzla. Její otec byl rozhořčený, že se jeho dcera chce stát potupnou alchymistkou. Snažil se ji několikrát přesvědčit, aby zanechala míchání lektvarů a věnovala se řemeslné práci. Bohužel bez úspěchu. Irven už byla rozhodnuta, co chce ve svém životě dělat, v alchymii viděla obrovskou možnost, jak může sobě pomáhat, a ostatním ubližovat.