Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

El Torro

-> Charakterník

obrázek postavyToto je příběh barbara, který se stal ZVÍŘETEM.

Příběh barbara, který na Andarii nepřicestoval z jiné země, nýbrž se zde narodil.

Dynamičnost příběhu nedodává ani žádná krevní msta či pronásledování zla v jakékoli podobě.

VAROVÁNÍ: Příběh neobsahuje ani jednoho skřeta, kdo by byl tímhle faktem zhusen, ať již nečte dál.

A ptáte se o kom tedy tento příběh je? O barbarovi jménem El Torro. Teď jistě očekáváte příběh plný zvratů a srdceryvných scén ... no možná něco takového bude.
Tak začnem u rodiny.
Rodina, no prostě klasika, otec, matka, bratr, sestra, co už klasika není, je, že jsou všichni živí. Otec dřevorubec, matka v domácnosti, bratr dřevorubec, sestra pomocná síla v domácnosti a El, El byl také dřevorubec. Žili klidně a šťastně a dbali na barbarské tradice. A jedna z barbarských tradic je, že když barbar dovrší dvacátéhopáteho roku, musí se chtě nechtě vypravit do světa a najít si manželku, postavit dům, nadělat si děti a starat se o ně a samozřejmě šířit barbarské tradice.
No a El byl nejstarším z potomků jeho rodičů, čili byl vyvolen první opustit teplo rodinného krbu. Žádný velký zvrat se nekonal, sbalil si svých pár švestek a rozloučil se s rodinou a vydal se do světa. Nevěděl kam jít, tak tedy zvolil cestu netradiční a to přímo za nosem. Šel a šel a byla větší a větší zima, a když šel ještě chvíli začínal se brodit sněhem a když se brodil sněhem už dostatečně dlouho, narazil na zeď.
Po chvíli obcházení zdi našel i bránu. Brána byla zavřená, ale skrze mříž uviděl vesnici. Teď už to bylo jasný. Zeď chrání vesnici před vlky. El pokýval hlavou a usoudil, že zde by mohl dožít zbytek svého života v klidu a pokoji. Teď už našel místo kde chce dožít, ovšem musel vyřešit problém, problém jak se do vesnice dostat, u brány nikdo nestál, na volání nikdo nereagoval. Zeď byla příliš vysoká a hladká, a žádný strom nebyl dostatečně blízko zdi, ale pak to přišlo, spasná myšlenka.
El se chvíli odhodlával, ale nakonec pobral dost sil a šel přímo k bráně, dlouze se na ni zadíval, zhluboka se nadechl, sevřel ruce v pěst, zamumlal si jakési barbarské přísloví.

Teď již nemohl udělat krok zpět.

Vyšvihl pravou ruku před sebe do výše pasu...

... a pomocí mocného selského rozumu...

... otevřel bránu klikou a vítězoslavně vstoupil do vesnice.

Takhle se po strastiplné cestě El dostal až do Imeru.

Nyní byl před velmi těžkým rozhodnutím, otázka téměř života a smrti. Musel najít vhodné místo, kde začne stavět svůj srub. Možná vám to přijde jako malichernost, ale vybrat správné místo pro dům není jen tak, natož v Imeru. Jelikož někde je sníh, někde je led, někde je sníh studenější a jinde je ho zase víc, nehledě na to, že někde je sníh pomočen jinde posrán od kdejaké zvěře.
Naštěstí El nebyl z nejhloupějších a dokázal najít to pravé místo pro srub. Našel místo přímo dokonalé, byl to nevelký výklenek ve skále. A tak se pustil do práce a začal kácet stromy a shromažďovat stepní slámu. Srub byl postaven do týdne. No srub, on to nebyl zas takový srub jako spíš jeskyně s dřevěnou předsíní, ale na sruby se historie určitě ptát nebude.
Mno a tak byl a žil a obstarával si stravu a pil a chlastal a ožíral se a prostě hledal tu pravou barbařici. Zatím však bezúspěšně.
Ale jak už to bývá, věci na sebe nenechávají dlouho čekat a jeho srdce vzplanulo pro jednu jedinou osobu. A byl schopen pro tu osobu udělat cokoliv, co jí na očích viděl, přímo přinést modré z nebe, a ještě pro ni udělat první poslední.
Ale jak už to tak bývá ... není vše růžové, jak se na první pohled zdá. Srdce nevzplanulo láskou k žádná barbařici, mlíko a krev, ale k temnému nekromancerovi, který si Ela podmanil, toť i vysvětlení, že by pro něj udělal cokoli. Hold osud tomu chtěl a z Ela už nebyl svéprávný barbar. Byl otrokem, sluhou, poddaným, osobní ochrankou byl prostě vším, co bylo zrovna potřeba, proste taková holka pro všechno.
Ale nemyslete si, že El byl jediný. Nekromancer den co den si podmaňoval další a další lidi, elfy, barbary, otroky, sluhy, ... A možná by si podmanil celý svět, kdyby měl dost místa v hlavě na ovládaní všech těch těl bez rozumu, jenže neměl a tak jednoho krásného slunného dne, kdy i ptáčkové cvrlikali, našemu slavnému necromancerovi explodovala hlava, rána to byla dozajista ohlušující a kdyby ještě nekromancer měl bubínky tak by o ně určitě přišel. Dokážete si jistě představit, jak celá jeho světnice musela vypadat, ale i přesto vám to popíši.
Zdi ve světnici, kde nekromancer žil, byly ochrstnuty krví, jak kdyby je maloval nasraný malíř pokojů. Krev ledabyle stékala ze zdí. Místy ve zdech byly i nepatrné otvory, jako kdyby zdi něco prostřílelo, později po hlubším prozkoumání okolí bylo stanoveno, že díry mají na svědomí nekromancerovy zuby, které se po explozi rozlétly jak střepiny granátu.
Teď vás jistě zajímá, co se stalo s Elem a ostatníma podmanivšíma. Inu po explozi dostal každý ... no jak to nazvat ... restart ... to je snad nejvystihující slovo. A jako bonus wipe celé paměti. Vlastně jim zbyly jen pudové instinkty.
V době exploze zrovna El a ještě jeden nekromancerův otrok káceli dřevo. Už skoro měli strom pokácený, vlastně už strom jen balancoval ve větru, když najednou KVAK, RUP, BLIK a byl svobodný. Sekeru, kterou do teď kácel, okamžitě pustil a vydal se k potoku napít.
No ještě sem zapomněl na jednu né tolik podstatnou věc, ale za zmínku možná stojí, El jak pouštěl sekyru, tak ona sekyra dopadla na nohu druhého dřevorubce, který zrovna prožíval BLIK. Ten zařval jak medvěd, do kterého jste zrovna střelili brokovnicí, a aby toho nebylo málo tak na něj spadl i ten skoro pokácený strom ... Svoboda je hold krásná věc.

Od teď už El bezmyšlenkovitě běhal po lese. Byl dokonce svobodnější víc než kdy jindy. Netlačily ho daně, ani nájem, ani inflace či ekonomická krize. Jediné, co ho zajímalo bylo, co dnes strčí do huby. A tak běhával po lese a strkal do huby vše, co vypadalo, že by se dalo rozkousat. Většinou co našel, hned vyplivl, a zajisté by to doplnil i pár nadávkami, kdyby se nějaké pamatoval. Když potkal zvíře tak to většinou končilo útěkem. Jednou utíkalo zvíře jindy zase El.
Ale jednoho dne objevil něco zvláštního, vypadalo to divně. Mělo to ruce jako El, mělo to nohy jako El, mělo to dokonce i hlavu jako El a tělo bylo také jako Elovo. El potkal tvora, který mu byl velmi nápadně podobný. El neváhal ani okamžik a dal se do sledování toho divného tvora. Tvor běhal od zvířete ke zvířeti a něco do nich hudroval. A pořád a pořád. El bedlivě poslouchal, a po půl dne sledování dokázal ty zvuky i napodobit, ale to už byla tma. Najednou ten tvor přestal vydávat ty zvuky. Zašmátral v jakémsi vaku a najednou se před ním objevil tvor, podobný jelenovi, jen neměl parohy. Tvor na toto zvíře nasedl a odjel.
El v tuto dobu už dávno spí, ale dnes ne. Dnes se naučil vydávat nové zvuky. A tak je stále opakoval a opakoval a byl úplně nadšený, jak mu to krásně jde. Ani nevěděl, co to znamená, ale líbilo se mu to. A opakoval to víc a víc nahlas, vlastně to řval téměř na celý les. Tak z toho byl nadšen, že to umí. Jistě se ptáte, co to vlastně celou noc vyřvával. Inu kdybyste tu noc šli kolem onoho lesa, jistě byste slyšeli něco jako: Pojď ke mně blíž, jelen. Po takovém jelen jako ty už dlouho toužím. Hodný jelen. Neublížím ti. Pojď ke mně blíž, jelen. Po takovém jelen jako ty už dlouho toužím. Hodný jelen. Neublížím ti. Pojď ke mně blíž, jelen. Po takovém jelen jako ty už dlouho toužím. Hodný jelen. Neublížím ti. Pojď ke mně blíž, jelen. Po takovém jelen jako ty už dlouho toužím. Hodný jelen. Neublížím ti. Pojď ke mně blíž, jelen. Po takovém jelen jako ty už dlouho toužím. Hodný jelen. Neublížím ti.

Další den El už čekal na toho divného tvora. Netrvalo dlouho a zase se objevil. Chvíli jej pozoroval, jak opět hudruje do těch zvířat a pak se vydal k němu. Tvor si jej první nevšiml, vlastně si jej všiml, až na něj El zařval.
Zařval na něj: ,,Pojď ke mně blíž, jelen!"
Tvor sebou trhl, tak až se na zem svalil.
El stále přicházel k tvorovi, tentokrát zařval: ,,Hodný jelen!"
Tvor rychle vstal, s vystrašeným výrazem něco zaklel a vytáhl kuši. Zamířil na Ela a roztřeseným hlasem na něj zařval: ,,Stát! Nenene-bo střelím!"
To ale Ela nezastavilo. Pokračoval stále ke tvoru s kuší a zařval tentokrát: ,,Po takovém jelen jako ty dlouho toužím!"
Tato věta byla pro tvora vrchol, zahodil kuši a začal utíkat. El se zazubil a dal se do pronásledování tvora. Tvor utíkal, seč mu síly stačily a řval o pomoc. To se Elovi začalo líbit a s pronásledováním nepřestával, vlastně ho pronásledoval a řval také pomoc.
Najednou tvor zaběhl do něčeho, co El neznal. Byla to pro něj nějaká divná rozsáhlá skála s vlaječkami. El obcházel hrad a hledal nějakou možnost jak se dostat dovnitř. Nenašel nic. Tak si sedl před bránu a začal výt. Ve vytí ho nezastavily ani nadávky, ani kameny a ani voda co po něm házeli z cimbuří.
A pak to přišlo, z té divné věci vystoupilo vícero tvorů podobných tomu z lesa. Mířili na něj jakýmisi tyčemi a začali na něj cosi hulákat. Pak na ně hulákal El. Pak zase oni na něho. A hulákali tam na sebe několik hodin. Než ozbrojenci pochopili, že El je pouze obětí moderní společnosti. Jméno z něj nevypáčili a tak si ho pojmenovali podle sebe. Začali mu říkat Zvíře. A naučili ho věcem, ve kterých by jim mohl být užitečný. Nyní již měl El vlastně Zvíře svůj nový domov. Zvíře nikdy už nezjistí, čím byl předním. El již je dopsaná kniha. A se Zvířetem se začíná psát nová.


VAROVÁNÍ:
Obsah tohoto příběhu je chráněn autorským a distribučním právem, jehož nositel je distribuční společnost. Bez souhlasu majitele autorských práv je výroba kopií, pronájem, půjčování, veřejné provozování nebo televizní vysílání díla nebo jeho částí zakázáno. Porušení autorských práv zakládá občanskoprávní i trestně právní odpovědnost, včetně povinnosti k náhradě škody.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Gamer - 5

Nemám čo dodať!
Mrakoplas - 5

hua!
Zvire

Hua!
Vesi - 4

4,5 za těch pár chyb
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 4: 1x
známka 5: 3x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist