Na pokraji vesnice, která stála uprostřed hor se tyčil malý dřevěný domek. Ozýval se z něj sten a po chvíli byl spojen z brekem. To se mladé barbarské ženě Trughill narodil syn, avšak otec již měl jednu ženu a takovéhle věci se težko tají. Příštího dne šel otec mladého barbara Araglase, tak totiž svého synka pojmenovali, do hospody. Tam uz však na něj číhal bratr chlapcovy matky a vykřikl : " Krhesi, to si vypít, já tě zabít za tvá drzost, jako že se Korgles jmenovat !". Sebral sekyru, která byla opřená o stůl. Bezbranný muž se dal na útěk, avšak sekera byla rychlejší nežli on. Sekera se zabodla do jeho zad a z rány mu vytryskla krev. Poté rozzuřený bratr vtrhl do domu, kde bydlela jeho sestra. Našel ji tam zesláblou po porodu. Přistoupiv k lůžku ji zlomil vaz. Poté se otočil aspěšně vyšel z domu. Šaman, který příštího dne přišel zkontrolovat Trughill jak se jívede, vešel dovnitř. Avšak spatřil jen mrtvou ženu v posteli, a Araglase v kolébce vedle ní. Šaman se tedy ujal mladého chlapce...
O pár let později…
Mladý barbar se prohnal na bílém mustangovi kolem řeky a zastavil u nedalekého domu. Vešel dovnitř se slovy: "Huu, zdravit te šaman". "Tady být Araglas", odvětil mu hlas muže stojícího zády k němu. Měl bílé vlasy a na sobě róbu barvy tyrkysu. Mladík vstoupil do kuchyně a připravil dvě dřevěné misky spolu s vidlicí z téhož materiálu. V poledne usedli k obědu a začli si vypravovat historky z vesnice. Poté jak dojedli pomohl Araglas šamanovi vyčistit misky pískem. Jakmile se rozloučili Araglas se opět vyhoupl na svého koně a odjel. Projížděl hlubokým lesem, když náhle se vzepjalo se země lano a kůn přepadl přes něj. Z pod stromů se vyřítila banda oblud s nahnědlou kůží, zdeformovaným obličejem a na nohou měli jakési kožené nohavice. " Už dlouho jsem nejed", řekl jeden s ostrým přízvukem a chrochtl. Druhý mu dal na krk dýku a odvedl ho do klece s hrubě broušeného železa. Tak plynuly Araglasovi dny. Očekával, kdy si pro něj příjdou a upečou, ale nic takového se nedělo. Spíše to vypadalo jako by na někoho číhali. A opravdu, za pár chvil se mezi stromy oběvila hrstka barbarů a již z dálky se ozýval jejich zpěv. V půlce cesty oddělující je od příšer se však vítr obrátil, koně zneklidněli a začli kopat nohami na místě. To byl pro barbary signál, aby vytasili zbraně. Ani skřeti nemeškali a vyrazili na ně s tupými meči. Mezi stromy se blýskla sekera a proťala prvnímu ze skřetů lebku. Po lese se šířil smrad zdechlin, krve a kovu. Po tuhém boji jezdci přistoupilik celám a otevřeli je. Vystrašeného Araglase vzali s sebou do města. Tam ho uložili do postele. Týden se zmítal v horečkách, než konečně polevila, poté vyšel před dům opět svěží a čilý. Barbaři, kteří Araglase našli, ho uvítali mezi sebe. A tak se Araglas usadil....
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
