Aktuální dění Odkazy Pro nováčky Hraní role Města a území Informace

Rethel Soren

-> Charakterník

obrázek postavyJednoho krásného dne, v jedné vesničce vysoko v horách se narodil barbárek, který se nikterak nelišil od ostatních jeho rasy. Jako každý pořádný barbar měl dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. Většinu času jeho mládí strávil na lovu zvěře se svým kmenem, kde zvěř odstřeloval svým lukem skryt z vrcholku stromu. Léta ubíhala pokojně a Rethel se během nich mnoho dovídal o životu v horách, nebezpečných šelmách a vůbec všemu co k přežití v této krajně potřeboval. Rethel toužil být nejlepším válečníkem tohoto kmene a dělal pro to vše co mohl. Jeho otec mu slíbil, že až usoudí že je dospělím upeče mu takového jelena, že neodejde týden od stolu. Ale co se nestalo, jednou v zimě napadlo tolik sněhu, že ani jeleni nemohli pobíhat po lese, většinou se zabořili až po tělo a umřeli hladem. Byl to strašlivý pohled, barbaři nesnesli pohled na trpicí zvěř. Nemohli se k ní ani přes ten všechen sníh dostat, aby nebohé zvěři pomohli rozštípnutím lebky obouručními sekyrami. Tuto zimu náčelník kmene čelil něčemu neznámému. Tak krutou zimu nikdo nepamatoval. Jelikož barbaři nejsou žádní kanibalové tak se vydal spolu s pár barbaráčaty dolů do údolí podél řeky, kde bydleli lidé. Tito lidé měli všeho dostatek, celý život syslili, aby umřeli bohatí pochováni v té nejdražší rakvi. V údolí navšívil náčelník několik osob a postupně ubývalo barbarabáčat a jídla v hen tom jeho vozíku furt přibývalo. Aji na Rethela došlo. Nacházeli se u domu starosty, když k němu přistoupil a pravil: „Tož synku tutaj budeš zametat před prahem a vytírat kadibudku. Estli ti to pude dobře tak tě časem vyhodím, protože bys měl navíc.“, jelikož Reth vůbec nevěděl o čem to mluvi a musel poslechnout náčelníka začal sloužit u starosty jménem Ferdinand Brundifrk. Po prvním dnu práce Reth pochopil co má dělat. Na barbara mu to došlo vcelku rychle, bohužel už bylo pozdě, aby starostu zabil, skočil na vozík od náčelníka a pelášil zpět do jeho horské vesnice. Pár let tedy Reth uklízel kadibudku a poté byl prodán dalším lidem. Takto si ho přehazovali jako pytel brambor až do jeho 25let. Zrovna pracovál u nějakého šlechtice, kde měl na starost stáje. Za ty léta se naučil lidské řeči a jejim nadávkám, ale nikdy neměl příležitost naučit se číst a psát, je to trošku negramota holt. Ve 25 letech si Reth uvědomil, že nebude dělat nějakému strejdovi odvedle poskoka. Vzal ze stáje nejrychlejšího koně, pytel buchet od pekařky Mišákové a rubal to polem nepolem, lesem nelesem, až dojel k moři. Ale tam kde ostatní končí, Reth začíná nased na loď a plul kajsik. Po třech měsících dopluli do Andárie, kde bylo sněhu hafo a kosa jak v jeho rodné vesnici. Inu řekl si „Nádherná to země, zde se mi bude líbit.“, a tak se i stalo. Postupem času našel místní kmen, s kterým chodili na nebezpečné výpravy na jeleny. A jestli všici jeleni ještě nevymřeli, tak je kosí dodnes.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 3

Tak... neni to zlý, neni to ani výborný, tak něco mezi...
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x

© Copyright 2002-2024 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist