Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Mišelka

-> Charakterník

obrázek postavyTen den, kdy se zrodila hrdinka našeho příběhu, svítilo teplé letní slunce. Jeho paprsky dopadaly na tvář malinké dívenky, která byla už na první pohled jiná než ostatní děti. Všechny plakaly, ale ona se smála. Jak vyrůstala, měla ráda život čím dál víc. Zkoušela možné i nemožné, ochutnávala zakázané ovoce, učila se boji i řemeslům. Připadala si jako v pohádce, ale ta se měla brzy změnit v horor...
Mohlo jí být kolem sedmi let, kdy se naučila číst a její zvídavost ji zavedla do rodinné knihovny.

,,Nůůůůďo," vracela zpět tituly jako Bitva o Thyris, Historie Andarie nebo Škola šermu.
,,Copak je asi tam - na té nejvyšší poličce?" honilo se jí hlavou. Určitě to tam maminka dala schválně, aby na to nedosáhla! Snad to bude stát za tu námahu...
,,Eh... už tě skoro mám," natahovala svou malinkou ručku vzhůru po černé vazbě, zatímco se snažila nožkami držet rovnováhu na židli, kde stála.
Bohužel to stále nestačilo. Stoupla si až na špičky a chňapla po knize, která však byla těžší než čekala. To ji rozhodilo natolik, že spadla na zem a několik bichlí s ní. Bolelo to jako čert, ale nevypadalo to na nic vážného a rámusu si patrně také nikdo nevšiml.

,,Tak copak to tu máme?" zasvítily jí očička.
Magie prvního stupně? Pochybovala, že by mohla mít ten dar. Její otec byl řadový voják a její matka jen obyčejná švadlena. Žádní velcí učenci. Ale... Proč by tu jinak měli takovéhle svazky vědomostí? No co, za zkoušku nic nedá. Řekne ty slova nahlas!
,,Vu..Vulr..VULNERE!" vyšlo z jejich úst a najednou ucítila závan slabosti. Je to jen náhoda? ,,Fomentum," zašeptala poté a hned si opět připadala skvěle.
O magii se ví mnoho věcí... Že je jako droga. Jakmile s ní začnete, už nemůžete přestat - o to hůř, když se pustíte do té černé. A démoni z temnot jsou jako oheň. Dobrý sluha, špatný pán.

,,Neviděl jsi někde naši Míšelku?" ptala se ustaraná matka ještě ustaranějšího otce.
Společně otevřeli dveře knihovny. Následoval děsivý křik. Pak jen ticho... Byla pryč.
Když se přišli sousedé podívat, co se děje, našli je oba schoulené v koutě, kde se třásli k smrti vystrašení. ,,Vzal ji stín," neslo se místností. ,,Vzal ji stín."

Připadalo jí to jako věčnost. Jako kdyby se topila v oceánu temnoty, kde každý další nádech způsobí jen bolest. Konečně se z toho zlého snu probudila. Otevřela oči a zjistila, že nad ní klečí mlhavá postava.
,,Kdo jsi? Proč jsi mě unesl?" vykřikla.
,,Já jsem tě neunesl. Já jsem tě zachránil." odpověděl neznámý hlas.
,,Před čím?" nechápala.
,,Před smrtí, ty hloupá. Máš úžasný dar, za který by tě ve tvé zemi ledatak upálili. Tady ti budou tleskat, budou se ti klanět, budou tě uznávat a vážit si tvých schopností. Ne hned, ale jednou se dočkáš... Vítej v Andarii, kde je možné všechno a kde se sny stanou skutečností." zněla poslední slova tajemného přízraku, než se rozplynul do ztracena.

návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Lilien - 4

Moc hezký příběh. Bavil mě až do konce. EDIT: Na druhý přečtení mi těch pět bodů přišlo hodně přestřelených. :)
Heratrix - 4

Pěkné, jen není jasné, proč doma v knihovně měli knihy o Andarii, když pochází evidentně odjidnud :) edit: dneska se mi ten příběh líbí ještě víc, skoro jsem v pokušení dát 5 :-)
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 1x
známka 4: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist