Ileren... Toto město je často spojováno s nepokojmi, způsobené především pobíhajícími skřety, zlobry a podobnými stvořeními. Taky je zde tajemná pyramida, s hromadou nástrah, ve které už mnoho statečných bojovníků přišlo o život, bájní fénixové a draci, vše, z čeho každému může snadno přeběhnout mráz po zádech. Avšak v dobách ještě dávnějších zde byly na severovýchodě od města Ilerenu rozlehlé skály, táhnoucí se podél břehu moře skoro až na okraj Imeru. V těchto horách byly obávané kmeny lupičů, které drancovaly náhodné pocestné i nestvůry v lesích a skalách. Byly to kmeny soběstačné, ale většinou samí vrahové a zloději, jenže v každém stádu je nějaká černá ovce. Tady bychom spíše řekli, že to byly dvě bílé ovce mezi stádem černých. Byl to mocný čaroděj Anur a jeho manželka Kristie. Jednoho dne Kristie řekla Anurovi, že s ním čeká dítě. Anur byl hrozně šťastný, ještě ten den si užili krásnou noc a těšili se na svou ratolest. Ten samý den v noci měl však Anur službu na stráži spolu se synem vůdce kmenu a viděli lesem jít velmi starou dámu. Syn vůdce kmenu, Rizbil, okamžitě sebíhal kamenitou stezku, aby dámu oloupil. Anur byl však hodně šťastný, že čekají se ženou dítě a tak chtěl být dobrosrdečný a starou paní nechat jít. To se samozřejmě Rizbilovi nelíbilo, ale věděl, že Anura by neměl šanci porazit, tak s úsměvem souhlasil... Avšak nebylo věemu konec, po službě šel Anur i Rizbil domů. Anur vše řekl své ženě a ta se zhrozila, že Rizbil určitě vše poví svému otci a ten nechá Anura popravit. Anur si v tu chvíli uvědomil, jak Rizbil spěchal domů a vše mu došlo. Taky se tak stalo, Rizbil vše doma vysvětlil a vůdce neváhal a s několika svými nejlepšími muži zamířil do domu provinilého manžela Kristie. Anur poslal co nejrychleji Kristie tajným východem pryč do obydlí, co kdysi postavil jako chatu pro něj a jeho ženu, ať se zachrání, že on bude čelit následkům. Kristie brečela a křičela, ať jde s nimi, ale v tom na dveře začali bušit vůdcovi kumpání a Anur se už jen tiše usmál, přiložil ruku na břicho své ženy, řekl nějaké zaklínadlo, dlouze políbil Kristie a zavřel poklop od východu. Kristie se dala do breku, ještě chvíli byla za východem a poslouchala, kumpáni se dostali dovnitř a bylo slyšet spoustu krvelačných zaklínadel a drnčely meče, ale asi po 15 sekundách vše utichlo... Kristie bylo jasné, co se stalo a utíkala s brekem a svým dítětem směrem k chatce... Od doby, co Anur umřel, už uplynulo skoro 9 měsíců a Kristie odrodila svého syna, kterého pojmenovala Valotir. Chlapec začal už v ranném věku projevovat kouzelnický talent a matce bylo až v tu dobu jasné, proč Anur vyřkl to zaklínadlo na její břicho. Dával mu tím moc a sílu a u Valotira se to projevovalo hodně rychle, Kristie ho taky něco učila a už ve věku 10 let byl téměř schopnější kouzelík než jeho matka. Avšak nikdo nežije věčně a po menším úrazu v lese, už přeci jen ne-úplně mladá Valotirova matka umírá. Chlapec propadl v křik, ale řekl si, že matka i otec by chtěli, aby přežil, tak udělal hrob pro svou mrtvou matku a se všemi poctami ji pohřbil. Vzal si jeste vše potřebné na cestu, kouzelnickou knihu a vydal se do světa hledat slávu, štěstí, či lásku...
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Ileren... Toto město je často spojováno s nepokojmi, způsobené především pobíhajícími skřety, zlobry a podobnými stvořeními. Taky je zde tajemná pyramida, s hromadou nástrah, ve které už mnoho statečných bojovníků přišlo o život, bájní fénixové a draci, vše, z čeho každému může snadno přeběhnout mráz po zádech. Avšak v dobách ještě dávnějších zde byly na severovýchodě od města Ilerenu rozlehlé skály, táhnoucí se podél břehu moře skoro až na okraj Imeru. V těchto horách byly obávané kmeny lupičů, které drancovaly náhodné pocestné i nestvůry v lesích a skalách. Byly to kmeny soběstačné, ale většinou samí vrahové a zloději, jenže v každém stádu je nějaká černá ovce. Tady bychom spíše řekli, že to byly dvě bílé ovce mezi stádem černých. Byl to mocný čaroděj Anur a jeho manželka Kristie. Jednoho dne Kristie řekla Anurovi, že s ním čeká dítě. Anur byl hrozně šťastný, ještě ten den si užili krásnou noc a těšili se na svou ratolest. Ten samý den v noci měl však Anur službu na stráži spolu se synem vůdce kmenu a viděli lesem jít velmi starou dámu. Syn vůdce kmenu, Rizbil, okamžitě sebíhal kamenitou stezku, aby dámu oloupil. Anur byl však hodně šťastný, že čekají se ženou dítě a tak chtěl být dobrosrdečný a starou paní nechat jít. To se samozřejmě Rizbilovi nelíbilo, ale věděl, že Anura by neměl šanci porazit, tak s úsměvem souhlasil... Avšak nebylo věemu konec, po službě šel Anur i Rizbil domů. Anur vše řekl své ženě a ta se zhrozila, že Rizbil určitě vše poví svému otci a ten nechá Anura popravit. Anur si v tu chvíli uvědomil, jak Rizbil spěchal domů a vše mu došlo. Taky se tak stalo, Rizbil vše doma vysvětlil a vůdce neváhal a s několika svými nejlepšími muži zamířil do domu provinilého manžela Kristie. Anur poslal co nejrychleji Kristie tajným východem pryč do obydlí, co kdysi postavil jako chatu pro něj a jeho ženu, ať se zachrání, že on bude čelit následkům. Kristie brečela a křičela, ať jde s nimi, ale v tom na dveře začali bušit vůdcovi kumpání a Anur se už jen tiše usmál, přiložil ruku na břicho své ženy, řekl nějaké zaklínadlo, dlouze políbil Kristie a zavřel poklop od východu. Kristie se dala do breku, ještě chvíli byla za východem a poslouchala, kumpáni se dostali dovnitř a bylo slyšet spoustu krvelačných zaklínadel a drnčely meče, ale asi po 15 sekundách vše utichlo... Kristie bylo jasné, co se stalo a utíkala s brekem a svým dítětem směrem k chatce... Od doby, co Anur umřel, už uplynulo skoro 9 měsíců a Kristie odrodila svého syna, kterého pojmenovala Valotir. Chlapec začal už v ranném věku projevovat kouzelnický talent a matce bylo až v tu dobu jasné, proč Anur vyřkl to zaklínadlo na její břicho. Dával mu tím moc a sílu a u Valotira se to projevovalo hodně rychle, Kristie ho taky něco učila a už ve věku 10 let byl téměř schopnější kouzelík než jeho matka. Avšak nikdo nežije věčně a po menším úrazu v lese, už přeci jen ne-úplně mladá Valotirova matka umírá. Chlapec propadl v křik, ale řekl si, že matka i otec by chtěli, aby přežil, tak udělal hrob pro svou mrtvou matku a se všemi poctami ji pohřbil. Vzal si jeste vše potřebné na cestu, kouzelnickou knihu a vydal se do světa hledat slávu, štěstí, či lásku...