Aktuální dění Pro nováčky

Postavy 

Magie 

Herní mechanismy 

Výroba, předměty 

Hraní role Města a území

Neobyvatelná města 

Informace

Amundsen II Ama

-> Charakterník

obrázek postavy Amundsen klečel nad mrtvolou ženy. Byl celý od krve a v ruce třímal nůž. V tomhle okamžiku mu probíhalo hlavou hodně myšlenek … Co jsem to provedl! Vždyť jsem jí zabil. Vždyť jsem jí miloval! Ale ona mě zradila! Co zradila! Ona mě dokonce podvedla! Ale kdyby mě podvedla s někým … s někým … no prostě s kýmkoliv jiným než mým otcem! S mým mnou nenáviděným otcem! Byla to děvka! Vždyť to dělala jen kvůli penězům! ... V tom se rozrazily dveře. Amundsen sebou trhl a ve dveřích uviděl svého otce. Otec vypadal jak kdyby při pohledu na něj zkameněl. Amundsenovi proběhlo hlavou jen pár slov … Hajzl! To on za to všechno může! … vrhl se na otce a několika desítkami ran nožem ho usmrtil.
Teď už měl Amundsen celý život spočítaný. V lepším případě dostane šibenici v horším případě bude do konce života otročit v dolech pod bičem.
Nyní už klečel u dvou těl a krve všude více než dost. Amundsenovi proběhlo hlavou … Heh, šibenice nebo otročina, takovou radost lidem neudělám! Mě lidi neuvidí trpět! A ani houpat se na provaze! … Pevně stiskl nůž oběma rukama, namířil špičkou nože na svou hruď. Křečovitě zavřel oči a připravil se na své poslední bodnutí, ale pootevřel oči. Pohlédl na čepel nože a ruce se mu tak rozklepaly, až nůž upustil. A nechvěly se mu jen ruce, ale chvěl se celý.
Teď byl Amundsen sám sebou ochromen a jen se ptal … Proč?! Proč se nemůžu zabít?! To snad chce Athon, ať si svůj kalich hořkosti vypiji až do dna?! ...


Kdo vlastně Amundsen II Ama byl?

Narodil se do aristokratické rodiny, jež ovládala veškerý obchod s ovocem, zeleninou, obilninami… prostě se vším co se dalo zasadit. V této zemi, zemi zvané Thalia, neměla tato rodinná společnost žádného konkurenčně schopného protivníka.
Amundsen byl vychováván chůvami a učiteli. Matku neměl, nikdy ji neviděl a nikdy se o ni nezajímal. Amundsen uměl několik jazyků, ovládal šerm, etiku, hudbu, šachy a tak dále a tak dále. Prostě vše co se v té době dalo naučit.
Ale jak už to bývá, lidé nemají jen samé dobré vlastnosti, ale i špatné a jedna špatná u něj převládala. Amundsen byl odjakživa agresivní a své nervy často nedokázal udržet na uzdě. Když byl mladý tak to byly jen rozházené postavičky ze šachovnice po celém pokoji, později to byly jizvy, které utržili jeho protivníci v šermu Amundsenovou pěstí. Až byl starší, tak to byly bitky a šarvátky v různých hospodách a putykách. I když měl problémy se zákony, tak ho vždy z problémů vylízal jeho otec. Ne proto, že měl synka tolik rád, ale proto, aby se ani trochu nepoškodilo dobré jméno rodinné společnosti. Taky to měl Amundsen pořád na talíři, protože otec využíval každé příležitosti, kdy mohl Amundsenovi připomenout, jaká je nula a že by bez něj už dávno hnil někde v lochu. Tyto slova působily na Amundsena jak na býka rudá barva. Po těchto slovech Amundsen vždy odcházel z místnosti s pořádným prásknutí dveří.



Amundsen povstal od těl. Šel se umýt a poté převlíknout. A namířil si to do hospody v přístavu. Zde do sebe kopl pár skleniček kořalky. Pohlédl z okna a uviděl jak nějací lidé nastupují na loď. Amundsen přiběhl k muži na molu co se právě chystal nalodit.
„Hele, koupím tvůj lodní lístek.“
„Obávám se, že to nebude možné pane. “ odvětil muž.
Amundsen ho chytl za rameno „Hele chlape, já nesmlouvám, tady máš, “ vytáhl měšec od opasku „v tom měšci je přes tisíc zlatek, jsou všechny tvé, když mi dáš tvůj lístek na loď. “ Muž užasle koukl na měšec. „Tady pane! Tady je váš lístek.“ A sáhl po měšci.
Amundsen nyní už ulehával do postele ve své kajutě, bezmyšlenkovitě kouká do stropu. Strop se začíná zbarvovat do rudé barvy, jak kdyby prosákl krví. Na onom stropě se začínají odehrávat scény, ve kterých Amundsen zabíjí svou milenku a svého otce. Scény se pořád opakují, zas a zas z různých úhlů pohledu. Amundsen se křečovitě smotal do klubíčka a začal plakat. Třásl se.
Třásl se hodně dlouho, ale pak přišla ta chvíle. Chvíle, která snad vše změnila. Amundsen se přestal třást, co třást, úplně se uvolnil. Pomátl se.
Ovšem klid v jeho duši netrval dlouho. Když vystoupil z lodi v thyrském přístavu přepadla ho paranoia. Měl pocit jako by jej někdo z okolních uliček sledoval. Pořád se kolem sebe ohlížel, ale nikoho nikdy nezahlédl. Ale Amundsen věděl, že ho někdo sleduje, někdo kdo ho chce poslat zpátky do Thálie na šibenici nebo ještě lépe pod bič. Začal běžet, musel své pronásledovatele setřást! Běžel jak jen nejrychleji uměl, nevěděl kam utíkal, ale běžel seč mu síly stačily. I když už nemohl, stále běžel… až … padl k zemi vyčerpáním.

Když se probral a rozhlédl se kolem sebe, uviděl pískovcové zdi a chudě vybavený dům. Sedl si na postel a nejistě se rozhlédl po místnosti, v tom se rozrazily dveře a Amundsen sebou trhl. Ve dveřích stál muž v nejlepších letech a nesl dříví pod kotel. Jak později Amundsen zjistil byl to Alexos. Muž v nevkusném barevném oblečení, který koktá, a i přestože tělem byl dospělý, duší byl stále dítětem.
Alexos jej seznámil s městem Thyris a se základními dogmaty, jež ve městě panují. Nyní Amundsena napadla spásná myšlenka. Aby na něj jeho pronásledovatelé nemohli, musí se stát nedotknutelným.

Musí se stát zákonem!

A ano musí se stát PRAETORIÁNEM!



návrat na seznam příběhů

Komentáře hodnotících k příběhu
(vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie)
Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu
Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Heratrix - 3

docela čtivé, docela zajímavé, docela... nešlo by to ještě ... nějak? :-)
Mrakoplas - 4

mě se to líbí... víme kde se tu vzal, víme co je za svi..ehm...praetoriána!
Vesi - 4

Pro mě je to tak 3,5, ale půlky tady nejsou...nejvíc mi vadí formulace "S mým mnou nenáviděným otcem", jinak je gramatika víc než dobrá, a celkově příběh patří k těm lepším.
Enari nom - 3

Ujde to, ale pořád je to jen půlka
Podrobný rozpis získaných ohodnocení:
známka 3: 3x
známka 4: 4x
známka 5: 2x

© Copyright 2002-2019 by logo Všechna práva vyhrazena

TOPlist