Příběh Mou Fona – severského barbara a prvního šamana
Mou pochází z věčně ledových severských zemí, kde morálka barbarů znehodnocuje kulturní
A hygienické normy. Už je to dávno co na svoji rodinu, respektive otce, sestru a bratra zanevřel. Je nejčernější ovcí rodiny, tulák, který žije ze dne na den. Není nějak obzvláště silný typický barbar, je spíše obratný. Nikdy mu nedělalo problémy si svými hbitými prackami vyčarovat z cizího batohu kousek jídla či pár meďáků. Jednoho sychravého dne si jeho pasivní mysl rozhodla odcestovat tak jak bylo jeho zvykem, tajně, záhadně, bez jakýchkoliv stop. Nad ránem si sbalil kožený ranec, lucernu a pár stříbrnejch a vyrazil na kraj města do krčmy. Tam v té dřevěné nevábně páchnoucí krčmě obral pár ožralejch barbarů co dospávali bujarý večer o spoustu zbylého jídla, starý nůž, kořalku na zahřátí a narezavělé kopí. Řekl si, že to udatnému barbarovi musí pro začátek na přežití dlouhé cesty stačit a vyrazil.
Po dlouhé a náročné cestě se zarostlý barbar dostal do země zvané Andaria. Jenže první co uviděl skupinu lidí a rádoby barbarů v lesklé zbroji na koních mířících do města si uvědomil, že život v královském městě nebude pro něj. Procházel městem zírajíc na honosné budovy a obchody, rozhlížel se…., kde by se mohl obohatit svými prsty. Avšak koukl doleva a uviděl strážníka, jak si ho nedůvěřivě prohlíží, nahlédl doprava a uviděl namyšleného rytíře, jak kárá nějakého chudáka. To ho znepokojilo, ušklíbl se a vyrazil do nejbližší hospody. Potkal tu sympatickou barbarku, která se s ním dala do řeči, vysvětlila mu jak to v takovém městě chodí a také mu ukázala pár úderů s kopím. Poplácal číšnici po zadku, zařval a objednal si pívo. Po prvním loknutím vyprskl tu odpornou tekutinu, zvedl se a zmizel z města hledat si nové zázemí. Všechny aspekty nasvědčovali tomu, že život v královském městě je jen pro slabochy, kteří hledají bezpečí nebo namyšlené snoby, kteří se chodí ukazovat do ulic se svým novým hedvábným kloboukem. Takový život ho absolutně nelákal. Město se mu znechutilo a tak se zabydlel v nedaleké poklidné vesnici, jejíž název ani nevěděl. Byl zde klid, pár sedláků, dobrá kořalka a dokonce i výtečné pivo. Jenže potřeboval sehnat pár zlatech do začátku a nějaké to ošacení. Vydal se proto najít někoho, kdo by mu tyto věci bezstarostně odevzdal či daroval. Měl avšak docela smůlu, na koho narazil tak byl ještě chudší než on sám nebo před nim začal bezdůvodně utíkat sviňským krokem. Dalšího dne potkal dva pochybně vypadající chlapíky. Svým zkušeným okem odhadl, že o podobnou sortu lidí jako byl on sám, žebráci, hledači darů či noční zámečníci. Seznámil se s nim a utvořili nenápadnou skupinu, které se raději všichni obloukem vyhíbali. Přibrali ještě pár chudáků na okraji společnosti, nakoupili laciné šaškovské šaty a říkali si prostě ,,šašci,,. Chodili po lesních cestách, vzpouzeli, chlastali, divočili, tropili povyk, provokovali a vysmívali se obyčejným lidem. Jednoho slunějšího dne kdy se všichni váleli a poflakovali řekli svorně: ,,Šéééfééé?! Co provedem?! Kam půjdem?! He?!´´ ,,Nevím přesně bando, ale koukl bych se do Thyriské krčmy.´´ A tak se vydali přímo do centra Perly jihu. Před hospodou se potkali s nějakým namyšleným elfím mágem. Začal se do nich neobvykle navážet: ,,Héj chlápci snad se mě nebojíte, jste k smíchu.´´ ,, Cože??!! Radši si běž po svejch nebo si koleduješ vomalér.¨ Elfí mág neposlechl a seslal na jednoho z nás kouzlo ohně, které mu sežehlo snad všechny chlupy po těle. ,, Ty špinavej elfáku!!!¨ Mocný kouzelník byl znehybněn skvělou ranou nožem do kotníku, posléze se na něj všichni sesypali jako hyeny na mrtvou kořist. Šéf se pořádně napřáhl a udeřil mágovi smrtící bodnou ránu, na jejíž následky vykrvácel. Všichni začali panikařit: ,,Musíme rychle zmizet, nebo nás najdou. Sakra!!¨ ,,Uklidněte se hoši, vemte mu ten zvláštně zelenej bohatýrském plášť, šerpu a mizíme.¨řekl Mou s ledovým klidem. A tak to chodívalo ze dne na den, z noci na noc. Nebyli to vyloženě zabijácké bestie, vrazi, spíše jen zbojníci co si nenechali moc věcí líbit.Ale jak rychle se skupina dala dohromady tak ještě rychleji se tato zbojnická bandička rozpadla. Většina z členů se vydala vlastní cestou za bohatstvím, někteří byli zabiti, někteří odcestovali stejně tajemně jako kdysi Mou přicestoval.
Mou byl opět sám, prožíval těžké chvíle a ztrácel chuť do života. Potácel se po lesích, byl zesláblý a hledal někoho nebo něco co by mu pomohlo se znovu postavit na nohy. Ulehl pod jehličnan v hlubokém lese, kam snad lidská noha ještě nikdy nevkročila. Po probuzení spatřil u protějšího stromu něco co ho neobvykle zaujalo. Přišel blíž a uviděl leskle fialkující houby. Něco takového ještě nikdy nespatřil. ,,To je to na co dlouho čekám, je to znamení či co.¨ pomyslel si. Opatrně poklekl a jednu tu nádherně ozařující houbu celou pozřel. Následně upadl do hlubokého komatu, jiného světa či snad nereálné reality? Po probuzení byl Mou jako vyměněný, chytl znovu chuť žít a uvědomil si vše co potřeboval! Byl spasen svým novým bohem. Zbytek těch zázračných hub nebo co to bylo zabalil do kusu kůže a vyrazil za novým životem. Měl potřebu všem sdělit co viděl a co ho spasilo. A tak se vydal šířit své poselství promarněných lidských životů a chtěl aby se o jeho bohu začalo vroucně mluvit…….
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Raist - 3
Ach ten pravopis. A mam jeste takovej pocit, ze sice tam ten napad je, ale je nevyuzitej.
Příběh Mou Fona – severského barbara a prvního šamana