V daleké zemi kelevarské žila mladá slečna Li-hou. Rodiče své neznala. Prý je kdysi dávno zavraždili vrazi v jejich domě. Malá Li-hou, tehdy batole, jejich masakru unikla. Měla štěstí, že její hladový pláč zaslechl kolemjdoucí pastýř a našel ji ve zpustošeném domě..
Protože však byl sám a neměl moc peněz, odnesl malé batole do Yewského města a dal ho na výchovu k tamnímu řezbáři. Řezbářova žena, pocházející ze Starých rodů, pojmenovala malou holčičku Li-hou - štěstím provázena.
Malá Li vyrůstala spokojeně v Jewu a učila se všem dovednostem. Už od malička měla lásku ke zvířatům a také k řemeslné práci. Stala se z ní zručná kovářka a ovládala výborně i jemnou mechaniku. Když ji bylo 18 let vydala se hledat vlastní štěstí. Přešla hluboký les a úzký průsmyk, aby se dostala do hlavního města říše - Britain. U tamní kovárny pak hledala práci. Zjistila však, že lidé jsou tu zahleděni sami do sebe a jen pár vám vůbec odpoví na pozdrav.
Jedním z nich byl mladý muž Eohwin. Pomohl jí najít ubytování i první možnost výdělku.. A jak už to tak bývá z obou dvou se stal nerozlučný pár.Společně našetřili na první dům, koupili si vlastní koně. Li se dál zdokonalovala v řemeslných pracích a Eo se vydával na zabíjení nestvůr.
Jednou se však z Britainského hřbitova vrátil zle pokousán. Rány se zahojily velice rychle, ale další den, když vyšlo slunko, nemohl Eohwin vyjít ven. Z hrůzou zjistil, že se z něj stal vampír. Po nocích oba sháněli lék, lidé se mu však jen smáli a přáli mu to. Nikdo nepomohl. Během těchto dní však Eohwin přišel i na zajímavé výhody a rozhodl se, že vampírem zůstane.Jedné vášnivé noci se pak Li-hou také nechala kousnout, aby znovu mohli dělat věci společně. Vždyť noc je tak krásná!
Společně se pak vydávali na lov vrahů. Vznikl dokonce i Noční Klub, kde se s dalšími parťáky mstili bezpráví.
Svět kelevarský však dále spěl do záhuby. Někteří byli zabiti. Jiní odcestovali. Snad do jiných lepších světů. Eohwin se vydával na delší a delší výpravy. Li ve svém domě osaměla.
Ač všude kolovali zvěsti o svatbě, Eohwin se nikdy nevyjádřil.
Z jednoho z posledních setkání pak vzešla dvojčata. Li-hou malou holčičku pojmenovala Reina a chlapce Helegor. Vychovávala je oba k čestnosti, toleranci a práci. Oba rádi poslouchali historky poutníku , co vyprávěli o chrabrých skutcích. Občas se v nich mihlo i otcovo jméno.
Avšak čestných lidí aby pohledal. Na vampíry se lidé koukali jak na monstra. Často ani netušili, kolik opravdových monster zmizí za svitu hvězd, když vampíři byli na lovu. Sklízeli za to jen posměch, odpor a pohrdání.
Jednoho večera , když i netopýři byli pěkně v teple svých jeskyní, zaklepal na dveře domu neznámý poutník. Li ho samozřejmě ubytovala, půjčila mu suché šaty a nakrmila. U svitu ohně z krbu se jal poutník vyprávět o daleké zemi Andaria, odkud pocházel. Kde lidé jsou čestní, vrazi a zloději trestáni. A každý žije svobodným životem. Li-hou byla nadšena poutníkovým vyprávěním. Sama však již byla na takovou cestu příliš stará. Řekla si však, že její děti tuhle šanci využijí.
Dala se do pilného kování a vyrábění a vydělávala peníze na tak dlouho cestu. Také se konečně začala shánět po vampířím lektvaru. Po dlouhém a nesnadném hledání a po spoustě zlaťáků přeci jen uspěla a zavřela do truhly dva flakónky pro dvojčata..
Reina i Helegor byli nejdříve kategoricky proti, ale jak plynul čas a matka stále šetřila, začali se do nové země těšit.
Blížili se jejich 16. narozeniny. Matka počítala zlaťáky a říkala si, že to už by mohlo stačit. Vydala se tedy hledat nějakou loď se slušnou posádkou co by tím směrem jela.
Přeci jen o námořnících se vypráví ledacos a dát jim všanc své jediné děti není jen tak.
Poptávala se po přístavu, až narazila na jednoho celkem slušně vypadajícího kapitána. Řekl, že cestu zná, ale že je to velmi daleká a nebezpečná cesta. Nemluvě o penězích.
Li-hou vytáhla měšec, kapitán uznale hvízdl a prohlásil, že tohle by mohlo stačit..
A tak slovo dalo slova.. odjezd je za týden.
Dala pak posledních 20 zlatek Reině a Helegorovi. „To si schovejte až do Andarie. Na lodi máte všechno zaplacené!“
Za týden za úsvitu stáli všichni tři schovaní ve stínu nákladní lodi. Loučení bylo těžké a ubrečené. Li-hou však věděla, že její děti v téhle zemi nic dobrého nečeká.
Naposledy se objali, dvojčata vypila lék a společně se vydala poprvé v živote vstříc vycházejícímu slunci.
Že cesta byla dlouhá a nebezpečná, to už snad nemusím vyprávět... a jak se našim elfům daří na Andarii? Poptejte se.. (na pokračování se pracuje)
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Gryfus - 3
Tento příběh má na víc, než jsou 3 body. Myšlenka zkloubeni dvou světů (shardů) se mi opravdu líbí. Chtělo by to ještě dopsat nějaké zážitky z Andarie, po čem postava touží a podobně. Hlavně doplnit diakritiku a opravit pár chyb.
Heratrix - 3
Zatím (!) za tři, ale pokud přibude diakritika a víc charakteristik postavy (aspoň jako u jejích rodičů), může přibýt další *. Počátek příběhu na Kelevaru je zajímavé oživení.
V daleké zemi kelevarské žila mladá slečna Li-hou. Rodiče své neznala. Prý je kdysi dávno zavraždili vrazi v jejich domě. Malá Li-hou, tehdy batole, jejich masakru unikla. Měla štěstí, že její hladový pláč zaslechl kolemjdoucí pastýř a našel ji ve zpustošeném domě..