Můj otec byl řemeslník v malé osadě hluboko v lesích, kus cesty od Imeru. Uměl od všeho trochu a snažil se to všechno naučit mě i staršího bratra. Mě ale nikdy moc nebavilo hrbit se nad ponkem ani drátovat a vyřezávat, tak jsem se raději toulal po lese nebo se díval pod ruce kovářovi. Když se tátovi naplnily roky, předal dílničku bratrovi. Tomu se moje toulání pranic nelíbilo a postavil mě před hotovou věc: buď se přestanu flákat a začnu konečně pořádně pracovat, nebo ať si táhnu kam chci. V jeho dílně není místo pro darmožrouty. A tak jsem posbíral pár svých věcí a vyrazil do světa za dobrodružstvím.
Po nějaké době jsem prošel lesy a dorazil do míst, kde žijí lidé. Cestou jsem potkal elfi lučištnici Eluniel. Spolu jsme dorazili do města, kde se nás ujal místní řemeslník Solior. Je to taky elf, jsem zvědavý, jak spolu budeme všichni vycházet. Říká, že nedaleko odsud jsou místa, kde se dá zažít dobrodružství a ještě si vydělat na živobytí.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Můj otec byl řemeslník v malé osadě hluboko v lesích, kus cesty od Imeru. Uměl od všeho trochu a snažil se to všechno naučit mě i staršího bratra. Mě ale nikdy moc nebavilo hrbit se nad ponkem ani drátovat a vyřezávat, tak jsem se raději toulal po lese nebo se díval pod ruce kovářovi. Když se tátovi naplnily roky, předal dílničku bratrovi. Tomu se moje toulání pranic nelíbilo a postavil mě před hotovou věc: buď se přestanu flákat a začnu konečně pořádně pracovat, nebo ať si táhnu kam chci. V jeho dílně není místo pro darmožrouty. A tak jsem posbíral pár svých věcí a vyrazil do světa za dobrodružstvím. 