Slunce zapadalo za pískovcovými bránami města Theramór zrovna, když se mladá elfka vracela z temných lesů západní části země. Tuto cestu prováděla pravidelně, každý z města ji jen míjel mezi zdmi města a tak mladá elfka neměla zrovna moc přátel. Její přátele začínalo, až za hradbami města kde se starala o lesní zvěř a vše kolem ní, seznámila se zde s mladým mužem jménem Ilius. Elfka jménem Alassea takto chodívala každý den do lesa a zpět do města, až do dne kdy zemi začala pustošit síla matky přírody, ze západu zemi ničili děsivé ohně, z východu mohutné vichřice a jako by to nestačilo z jihu mohutné přílivové vlny. Lidé se shromáždili ve velkém sále hlavního města Theramór, kde se museli rozhodnout co dál. Rozhovory, debaty a neshody trvali několik hodin, až došli k rozhodnutí. Část občanu se rozhodlo zůstat a doufat, že to město přežije a vše se uklidní, druhá část se rozhodla počkat, až to příroda dovolí a pokusit se odplout do nových zemí. Alassea se rozhodla pokusit se zachránit a odplout do cizích zemí, ovšem sama. Rodinu neměla, přátele taky ne a jediného svého přítele od začátku katastrof nemohla najít. O několik týdnu později bouře trochu ustála a cesta mohla začít, několik lodí bylo zničeno na útesu poblíž pevniny, ale většině se podařilo zachránit. Alassea po několika měsících cesty dorazila k podivné zemi, kde se ihned zabydlela poblíž hradeb nějakého města. Bylo to město Andor, jak později zjistila. Nezbývalo ji, než začít nový život a snažit se zapomenout. Věnovala se, jak měla ve zvyku zvířatům a po nějaké době se seznámila ze skupinkou lidí, které potkala uprostřed divočiny. Měli na sobě zajímavě rudě zbarvené oblečení s nějakým znakem. Vysoký muž v jejich čele, nejspíš velitel ji nabídl, ať se nim připojí a ukáže, co umí, tak se Alassea začala připojovat k dobrodružstvím po boku vojáku Husitského hnutí!
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Slunce zapadalo za pískovcovými bránami města Theramór zrovna, když se mladá elfka vracela z temných lesů západní části země. Tuto cestu prováděla pravidelně, každý z města ji jen míjel mezi zdmi města a tak mladá elfka neměla zrovna moc přátel. Její přátele začínalo, až za hradbami města kde se starala o lesní zvěř a vše kolem ní, seznámila se zde s mladým mužem jménem Ilius. Elfka jménem Alassea takto chodívala každý den do lesa a zpět do města, až do dne kdy zemi začala pustošit síla matky přírody, ze západu zemi ničili děsivé ohně, z východu mohutné vichřice a jako by to nestačilo z jihu mohutné přílivové vlny. Lidé se shromáždili ve velkém sále hlavního města Theramór, kde se museli rozhodnout co dál. Rozhovory, debaty a neshody trvali několik hodin, až došli k rozhodnutí. Část občanu se rozhodlo zůstat a doufat, že to město přežije a vše se uklidní, druhá část se rozhodla počkat, až to příroda dovolí a pokusit se odplout do nových zemí. Alassea se rozhodla pokusit se zachránit a odplout do cizích zemí, ovšem sama. Rodinu neměla, přátele taky ne a jediného svého přítele od začátku katastrof nemohla najít. O několik týdnu později bouře trochu ustála a cesta mohla začít, několik lodí bylo zničeno na útesu poblíž pevniny, ale většině se podařilo zachránit. Alassea po několika měsících cesty dorazila k podivné zemi, kde se ihned zabydlela poblíž hradeb nějakého města. Bylo to město Andor, jak později zjistila. Nezbývalo ji, než začít nový život a snažit se zapomenout. Věnovala se, jak měla ve zvyku zvířatům a po nějaké době se seznámila ze skupinkou lidí, které potkala uprostřed divočiny. Měli na sobě zajímavě rudě zbarvené oblečení s nějakým znakem. Vysoký muž v jejich čele, nejspíš velitel ji nabídl, ať se nim připojí a ukáže, co umí, tak se Alassea začala připojovat k dobrodružstvím po boku vojáku Husitského hnutí!