Ve vzdáleném hradě, daleko na severu od Andarie na hoře pojmenované: "Kosterní výstupek". Takové jméno dostala hora díky svému tvaru, ale hlavně pro svůj účel ve zmiňovaném hradě, který stál na nejvyšším bodu této hory. Pro běžné bytosti tu moc příjemně nebylo, ale pro skupinu elfů, co tu žila už stovky let to byl ten správný domov pro zkoumání toho co je po smrti i to jak jí ovládnout a míchání všemožných vzácných a účinných lektvarů. Obchod s lektvary byl také hlavní zdroj příjmu, pro tento hrad a jeho obyvatelstvo. Kvůli tomu, že byli jediní dodavatelé lektvarů široko daleko měli svůj klid a každý měl dostatek jídla i šatstva.
***
Byl krásný zasněžený den , kdy si děti venku užívali sněhu a prázdnin. Mezitím co jejich rodiče a ostatní obyvatelé pracovali na svých projektech a výzkumech. Což bylo pro tuto chvíli vedlejší pro jednu ženu a jejího muže, ti se totiž dočkali vrány, která jim přinesla bledé a roztomilé miminko s velkýma krásnýma očima. Jak se tak radovali z miminka, došlo jim, že by ho měli nějak pojmenovat. Po té co přemýšleli několik bezesných nocí s poletováním kolem prcka, napadlo otce malé elfky jí pojmenovat "Necrateeti Aurgobath". Necrateeti podle symbolu jejich práce a to kosti a Augobath převzala jako příjmení po svých rodičích.
***
Jak tak plynul čas a malá Necrateeti vyrůstala, začala mít zájmy svých rodičů a běhala po společné laboratoři své matky a otce. Rodiče měli z jejího nadšení pro lahvičky, bylinky a kosti opravdu radost. A začali ji vyučovat všemu co se naučili oni za svůj život. Díky tomu měla Necrateeti obrovský náskok ve škole a stala se tak premiantkou třídy a posléze i školy. Když bylo Necrateeti něco málo přes deset let učinila objev nového lektvaru, po němž začalo toužit pro své armády spousta generálů a hrad se tak stal ještě slavnější a potřebnější než kdy dříve.
***
Po dosažení svých patnácti let dostala Necrateeti přezdívku Kůstka a to hned ze dvou důvodů, prvním byl její přívěsek, který dostala už jako malá a bylo jako chrastítko vyrobené z kostí. A ten druhý, pro její zálibu v chození na hřbitov, kde sbírala po tají kosti pro své osobní výzkumy. Během dvou let svého výzkumu si vše zaznamenávala do deníků a zjistila, že se dají z kostí za pomoci magie udělat živí kostlivci co poslouchají jednoduché povely. Ze začátku jí kostlivec vydržel naživu jen pár vteřin, ale postupem času se zdokonalovala a dokázala udržet kostlivce i pár minut. Po pár měsících s radostí ukázala svůj výzkum i rodičům, ale dostalo se jí jiné reakce než očekávala a to na místo radosti přišlo zděšení. Dostala kázání o tom jak je to riskantní, nebezpečné a mohla by to být zhouba pro celý svět. Necrateeti ovšem ve svém zkoumání pokračovala dále.
***
V posledním ročníku školy, kdy byla už dospělá a odstěhovala se od rodičů. Měli ve škole hodiny o teorii jak oživit mrtvolu (Což jak víme dokázala Necrateeti už před pár lety). Před ukončením školy byla třída rozdělená náhodně do dvojic a každá dvojce měla laboratorní práci ohledně kostí a jejich možnosti využití. Bohužel pro Necrateeti dostala do dvojce spolužáka, který žárlil na její talent a neměli se moc rádi. Při práci na laborkách dostala Necrateeti zprávu o její matce, které se přitížilo. Odsunula tedy práci a pospíchala za matkou, ta naštěstí byla v pořádku. Po návratu domů se rozhlédla po domě, kde už nikdo nebyl . Na jednu stranu byla ráda a mávla nad tím rukou, aby se uklidnila šla pokračovat ve svém osobním výzkumu. Ovšem za nedlouho zjistila že jí chybí jeden z deníku, kde bylo popsáno co dokáže s pár kostmi. Nevěděla co čekat a tak pospíchala za otcem, který o všem už věděl a byl na Necrateeti připraven.
***
Hned jak se Necrateeti ukázala u domu svých rodičů na ni otec houkl směrem od stájí. Šla tedy k němu a ten ji oznámil, že musí co nejrychleji zmizet a ať se nevyptává. Necrateeti si nasedla na připravený kočár a i s otcem vyjeli směrem k molu. Během jízdy proběhl rozhovor o tom jak nebezpečný je opravdu její výzkum a že musí zmizet jelikož se dostal jeden deník k radě starších a ty se jí chtěli zbavit aby eleminovali riziko. Při příjezdu k molu došel otec pro lodní lístek, který předal Necrateeti . Pak už se jen naposledy obejmuli a Necrateeti nastoupila na loď.
***
Po několika týdenní cestě na lodi, během které potkali spousty podivných tvorů a jiných ras se Necrateeti dostala na břeh v Lewanském přístavu. Nejistě vystoupila z lodi a koukala na nový svět, který vůbec neznala. I když váhavě tak přece jen si pronajala pokoj v Lewanské ubytovně a začala se naplno věnovat svému tréninku. Na nájem a jídlo si vydělávala pomocí míchání lektvarů. Časem jak se ještě víc zdokonalovala zjistila že existují ještě mocnější a silnější lektvary.
***
Po několika měsících perného tréninku a sebe zdokonalování začala financovat svůj hlavní projekt a to jak tvořit monstra, která jí pomůžou v boji. Když si myslela že dosáhla asi vrcholu přišel najednou veliký zvrat. Zjistila že dokáže nejen oživit kostlivce, ale že se dokáže v podobná monstra i měnit. Při první proměně se jí prohnalo hlavou jak by to šlo vše využit.
***
Po přešlé zimě a získaným známostem v Lewanu se začala Necrateeti zajímat o možnost jak se dostat do cechu pro jejich podporu a zároveň získání financí pro své výzkumy. Dostala možnost přihlásit se k cechu jménem Menel Sanga což je elfská frakce, která ji přijala za adepta. Před vyřčením přísahy si pročetla celou Lewanskou historii a přijala Nistru za svého boha.
Komentáře hodnotících k příběhu (vyjadřují názor hodnotících, ne názor Andarie) Zelená = komentář vztahující se k aktuální verzi příběhu Hnědá = tento komentář může být zastaralý
Ve vzdáleném hradě, daleko na severu od Andarie na hoře pojmenované: "Kosterní výstupek". Takové jméno dostala hora díky svému tvaru, ale hlavně pro svůj účel ve zmiňovaném hradě, který stál na nejvyšším bodu této hory. Pro běžné bytosti tu moc příjemně nebylo, ale pro skupinu elfů, co tu žila už stovky let to byl ten správný domov pro zkoumání toho co je po smrti i to jak jí ovládnout a míchání všemožných vzácných a účinných lektvarů. Obchod s lektvary byl také hlavní zdroj příjmu, pro tento hrad a jeho obyvatelstvo. Kvůli tomu, že byli jediní dodavatelé lektvarů široko daleko měli svůj klid a každý měl dostatek jídla i šatstva.